Poslechněte si celý rozhovor s analytikem Halásem v Kontextu:
„Základní očekávání Ukrajiny je, že Aliance ve Vilniusu vytyčí mapu přístupového řízení nebo procesu, na jehož konci bude plné členství Ukrajiny. Kyjev chce mít konkrétní závazek. Prezident Zelenskyj de facto řekl, že pokud k něčemu takovému nedojde, tak nevidí žádný smysl, aby tam vůbec jezdil,“ přibližuje nálady v Kyjevě před červencovým summitem Matúš Halás.
Řada západních státníků včetně generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga však Zelenského očekávání předem mírní. Otevřeně říkají, že nic takového se čekat nedá, protože do NATO nemůže vstoupit země, která je ve válce. A tak se hledá kvadratura kruhu: mechanismus, který by Ukrajinu přiblížil NATO, aniž by se stala jeho členem.
„Hledá se jiné reálné řešení. S největší pravděpodobností to bude závazek dlouhodobé podpory Ukrajiny od klíčových zemí, jako jsou Spojené státy, Británie, Německo a Francie. To už děláme, ale nelze říci, že jsme schopni dospět k něčemu jinému,“ říká Halás, podle nějž nemá ani smysl slibovat Ukrajině, že do Aliance vstoupí, až válka skončí.
Válka a ukrajinská protiofenziva |
„To by v konečném důsledku znamenalo, že to závisí na Rusku. Stačilo by, aby Rusko každých pár dní ostřelovalo přes hranici ukrajinské vesničky a vystřelilo pár raket na ukrajinská města. Pak technicky vzato válka nikdy neskončí, a Ukrajina tudíž do Aliance nikdy nevstoupí,“ vysvětluje seniorní výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů, který se dlouhodobě zabývá evropskou bezpečností.
Ukrajinu tak nejspíš čeká scénář „dikobraz“: Západ jí sice žádné bezpečnostní garance nedá, ale vyzbrojí ji tak, aby si Rusko do budoucna jakýkoliv další útok dobře rozmyslelo. Uzavře s ní dlouhodobou smlouvu o vojenské spolupráci, jako má Amerika například s Tchaj-wanem nebo Izraelem.
Dikobraz, Izrael, Západní Německo. Jaké bezpečnostní záruky dostane Ukrajina |
„Vzhledem k tomu, kolik Rusko do toho konfliktu investovalo, jak ho ruské vedení interpretuje, je asi nejlepší srovnání s izraelsko-arabskými konflikty. Nejděsivější je, že tyto konflikty se v průběhu dvaceti třiceti let po vzniku Izraele opakovaly. A to je bohužel asi nejpravděpodobnější scénář i pro Ukrajinu. Všichni doufáme, že válka skončí ukrajinským vítězstvím, ale existuje vysoká pravděpodobnost, že konvenční konflikty mezi Ruskem a Ukrajinou se budou opakovat,“ myslí si Halás.
Americké jaderné zbraně v Česku?
Na summitu v litevském hlavním městě se kromě budoucnosti vztahů s Ukrajinou budou řešit i další důležité otázky, které nastolila ruská agrese. NATO po přesluhujícím Stoltenbergovi hledá nového generálního tajemníka, je třeba posílit protivzdušnou obranu ve východní Evropě, navíc probíhá aktualizace obranných plánů Aliance.
NATO překope plány obrany před Ruskem. Ale bojovat můžeme už večer, ujišťuje |
„Celé východní křídlo má zájem, aby v jednotlivých zemích byly umístěny celé brigády. Například Německo na posledním summitu v Madridu přislíbilo, že umístí brigádu v Litvě, ale skončilo to tak, že jejich brigáda bude de facto ve vysokém stadiu připravenosti v Německu. Země jako Estonsko, Litva a Lotyšsko samozřejmě chtějí, aby ty brigády byly přímo u nich,“ vysvětluje Halás.
Podle něj je také načase, aby Aliance odstoupila od Zakládajícího aktu Rusko–NATO z roku 1997, ve kterém se zavázala, že v nových členských zemích nebudou rozmístěny významné bojové jednotky a jaderné zbraně. „Základní dokument vztahů k Rusku můžeme hodit do koše. Rusko nedodržuje to, k čemu se zavázalo, nedodržuje suverenitu Ukrajiny. V průběhu léta navíc pravděpodobně umístí své taktické jaderné zbraně v Bělorusku a NATO by se tedy mělo začít reálně zabývat tím, co udělá se svým jaderným odstrašením.“
Souhlasili byste s umístěním amerických jaderných zbraní v Česku?
Ve střední a východní Evropě jsou podle Haláse nyní tři země, které by se mohly zapojit do programu jaderného sdílení – tedy souhlasit s rozmístěním amerických jaderných zbraní na svém území. Jsou to země, které kupují stíhačky páté generace F-35 nebo o jejich koupi jednají: Polsko, Česká republika a Rumunsko.
„Česko je do velké míry stále příjemcem bezpečnostních záruk. Pokud bychom se podíleli na programu jaderného sdílení, mohli bychom se dostat do pozice jejich poskytovatele. A to je pozice, o kterou by Česká republika mohla usilovat. To by opravdu mohla být naše ambice,“ argumentuje Halás.
Proč Ukrajina nemůže být přijata do NATO jako Západní Německo v roce 1955? Proč jí Aliance před patnácti lety slibovala vstup, když jí nikdy nechtěla otevřít cestu ke skutečnému členství? A berou Američané ještě vážně ruské hrozby jadernými zbraněmi? To vše se dozvíte v posledním díle podcastu Kontext.
