Větší pozornost k Ogrodníkové nesměřuje poprvé. Především během druhé mateřské pauzy Špotákové dokázala, že i ona zvládne splnit přání těch nejnáročnějších fanoušků. Na mistrovství Evropy v roce 2018 získala stříbro a ovládla rovněž anketu Atlet roku.
Tentokrát už přebírá prapor po dvojnásobné olympijské vítězce definitivně. „Chci především dobře reprezentovat naši zemi,“ hlásí.
Vymanit se z odkazu předchůdkyně asi nebude lehký úkol. Máte vůbec šanci se vyhnout porovnávání?
Ještě v době, kdy Bára závodila, nás lidé srovnávali, ale úplně o to nestojím. Pro českou atletiku dokázala spoustu věcí, k mnohým jsem se ani nepřiblížila. I tak očekávám, že se nic nezmění.
Na startovní listině jste vídávala jméno Špotáková pravidelně. Bude to teď velká změna?
V tomto směru jsem možná trochu jiná než ostatní závodnice. Nesoupeřím se jmény, snažím se být ve své bublině. Ale její konec mě mrzí především po lidské stránce. Sama jsem sportovec a umím si představit, jak muselo být těžké vzdát se věci, kterou milujete a věnujete se jí opravdu dlouho. Začne žít úplně jiný život, ale vzpomínky má určitě hezké.
Bojíte se, až přijde stejný okamžik i u vás?
Vím, že všechno jednou skonči, což je takové smutné.
Oštěpařky Nikola Ogrodníková a Barbora Špotáková na Zlaté tretře 2021.
Budou vám chybět její tipy během závodů?
Když jsem byla mladší, hodně mi pomáhala. Ale když jsem se pak zlepšila a začala jsem jí tlačit na paty, už jsem byla ve fázi, kdy mě rady spíše rozhodily.
Jak to?
Člověk, který vás celý rok nevidí a potkáte se jen na závodech, nemůže posoudit, co máte změnit. Nezná průběh přípravy, takže i dobře míněná pomoc může být kontraproduktivní.
První velkou akcí sezony budou Evropské hry. Vyhlížíte další výraznější mezinárodní úspěch?
Vyloženou metu nemám. Formát je nastavený jako týmová soutěž, takže se budu snažit hodit daleko, abychom získali hodně bodů a nemuseli řešit, jestli se udržíme mezi elitou, nebo ne.
Co slibují Evropské hry? Netradiční sporty i rekordní českou výpravu |
Sedí vám více, když soutěžíte sama za sebe, nebo právě v týmu?
Na každých závodech jste do jisté míry svázán, protože jednoduše chcete předvést nejlepší výkon. Pokud se mi něco nepovede, v týmu se horší výsledek ztratí. Zároveň nejedu jen na svoje ego, abych se cítila dobře, že jsem odvedla solidní práci, ale chci pomoct body i ostatním.
Nachystal pro vás partner Petr Vrána nějaké tipy jak uspět v týmu? Přece jen letos dovedl hokejisty Třince k dalšímu titulu.
Takové rady mi zatím nedával. Ale nedávno na Odložilově memoriálu si všiml, že dělám chyby v rozběhu. Trenér o nich taky věděl, takže problém okamžitě prokonzultovali. Tím mě opravdu překvapil.
Přebíráte i jeho hlad po vítězství?
Úplně bych neřekla, že mě tím nakazil. Touhu uspět mám v sobě zabudovanou už odmala. Nevzdávám se, i když se mi nedaří. Podobné okamžiky jsou potřeba, abych zapřemýšlela, co udělám příště jinak. Ale rozhodně mě nebaví prohrávat.
Oštěpařka Nikola Ogrodníková s partnerem Petrem Vránou a jeho synem Leem během oslav titulu třineckých Ocelářů.
Vstřebáváte pak těžce, když skončíte například na oblíbené Zlaté tretře dva roky za sebou druhá?
Vždycky chci získat skleněnou botičku a nějak se mi to nedaří. Jeden rok mě obzvlášť mrzel, protože jsem hodila 65 metrů, ale Christin Hussongová byla o kousek lepší. Ale tak to chodí.
Letos tedy zaútočíte na prvenství?
Určitě se pokusím vyhrát. Tretra je moje srdeční záležitost, jen je nevýhoda, že Evropské hry jsou pouhé dva dny před ní. Nedokážu posoudit, jak budu připravená. Přemýšlela jsem, že si tím nasimuluju mistrovství světa, kdy máme nejdříve kvalifikaci a za den nebo dva je finále.
V Ostravě se představí také Japonka Kitagučiová nebo talentovaná Srbka Vilagošová. Posílí soupeření s nimi ještě více vaši motivaci?
Vždycky jsem ráda, když je startovka nabitá. Když nemáte svůj den, může vám velká konkurence pomoc. Soupeřky vás přehazujou, ale nechcete prohrát, a proto se vybudíte.
