„Všechno mi teď přijde nereálné, cítím všechny možné emoce,“ vyprávěla 22letá Polka na tiskovce po utkání. „Zápas byl velmi intenzivní, zažila jsem v něm spoustu stresujících momentů a návratů, takže jsem ráda, že jsem v závěru vydržela solidní. Karolína hrála opravdu skvěle, byla pro mě velkou výzvou. Jsem na sebe pyšná, že jsem ji zvládla.“
O čem ještě čerstvá šampionka hovořila?
O emocích po mečbolu: „Nejdřív jsem byla překvapená, protože jsem viděla zápasy, které Karolína otáčela z podobných stavů. Trochu mě překvapilo, že jsem to zvládla, taky jsem určitě cítila hodně štěstí. A únavu z posledních třech týdnů. Zápasy jsem možná neměla tak náročné fyzicky, ale je složité vydržet soustředěná tak dlouhou dobu. Jsem ráda, že jsem přežila, po tomhle už snad nikdy nebudu pochybovat o své síle.“
Poražená Karolína Muchová (vpravo) gratuluje Ize Šwiatekové k vítězství na Roland Garros.
O druhém setu, v němž vedla 3:0: „Cítila jsem se sebejistě, ale taky jsem věděla, že náskok mám jen díky jednomu brejku. Takže jsem musela být pořád ve střehu a připravena na vše, hlavně proti Karolíně, která se předtím v turnaji vrátila z šílených situací. Samozřejmě jsem ji trochu nechala vrátit se do zápasu, což jsem neměla, ale je skvělá hráčka a tu šanci využila.“
Finále žen na Roland Garros |
O třetí sadě, v níž rychle zaostávala 0:2: „Nechtěla jsem si vyčítat druhý set. Říkala jsem si: Dobře, víš co? Na kurtu prostě necháš všechno, nebudeš nic analyzovat. Prostě hraj svou hru.“
O tom, jak přišla o podání a ztrácela 3:4: „Po tolika předchozích výkyvech jsem přestala myslet na skóre. Chtěla jsem víc využít intuici, protože jsem cítila, že můžu hrát líp, když se trochu uvolním. A to mi určitě pomohlo.“
O porovnání letošního titulu z Paříže s předchozími z let 2020 a 2022: „Těžko říct, protože loni jsem si potvrdila, že poprvé jsem nezvítězila náhodou. Tenhle triumf byl určitě trochu náročnější vzhledem ke zranění před turnajem, tlaku a tomu, že jsem se vracela jako obhájkyně.“
O tom, jak jí při ceremoniálu upadlo víko poháru: „Přišlo mi, že ho držím prstem, hádám, že to způsobily všechny ty emoce. Omlouvám se, jsem ráda, že trofej Suzanne Lenglenové je v pohodě, snad se to už nestane. Jen doufám, že v příštích letech budu mít šanci ji držet znova.“
