Když se ho na to reportéři ptali v novinářské mixzóně po trénincích, jenom zakroutil hlavou. Co jiného má taky dělat, že? „Nevnímám to jako nějakou kletbu. Spíš shodu nešťastných náhod, okolností, které prostě vždycky hrály proti mně. Ale neberu to tak, že bych byl doma nějak prokletý. Věřím, že to jednou zlomím a dojedu na bedně nebo rovnou vyhraju,“ usmál se.
Je na něm vidět, jak moc by si to přál. Vždyť kdysi, před 20 lety, tady na formule 1 shlížel dolů z balkonu. Od zatáčky Rascasse nahoru ke kasinu a pak zase dolů k tunelu pochodoval den co den do školy. Tam a zase zpátky.
