Po daleké cestě z Uherského Hradiště, při níž se hráči zdrželi na benzince u Brna, kde se fotili s fanoušky a dokoupili chybějící zásoby, se na pár minut zastavili i s těmi, kteří je vítali.
Mistrovské popěvky na sebe obě party pokřikovaly přes plot, než fotbalisté zmizeli do uzavřené společnosti, kde zlatou párty dohráli.
KVÍZ: Zvraty, penalty, titul! Co víte o mistrovské sezoně Sparty? |
Divíte se, když na titul v Česku čekali předlouhých devět let?
Jakmile se definitiva v úterý na Slovácku blížila, nejen z fotbalistů bylo na hřišti rázem cítit obrovské napětí. Byli jste u toho?
Pokud ano, museli jste vidět, jak jsou hráči najednou nervózní, chybují a možná až příliš se v posledních minutách zápasu rozčilují. K postranní čáře pomalým krokem najednou přicházejí těžkooděnci, mezi nimiž nervózně přešlapuje celá sparťanská lavička. Všichni čekají na jediné. Marně rozpažují rukama na znamení onoho momentu. Tři písknutí. Už! Sparta je šampionem.
Zlatý bod. Sparta slaví po devíti letech fotbalový titul, Slavii obrat nestačil |
Náhradníci a celý realizační tým tryskem vlétnou na hrací plochu. Jenže nejsou sami. Okamžitě s hvizdem za nimi vbíhají fanoušci. Nejdříve desítky zakuklenců, pak většina tribuny. Na trávníku více lidí než v ochozech. „Mistři, mistři, mistři,“ ozývá se.
Sparťanští fotbalisté v mžiku mizí v nevídaném davu fanoušků. Tradiční pozápasové kolečko už netvoří jen realizační tým a hráči. Má několik stovek účastníků.
Uprostřed červeně plápolá zapálená římská svíce. „Tak jsme první, no a co,“ linou se oslavná slova směrem z epicentra. Tam někde jsou. Ti, kteří pro Spartu získali první mistrovský titul po devíti letech. Celkem sedmatřicátý. Stačil jeden jediný bod, který jim přinesla bezgólová remíza na Slovácku.
„Brian Priske!“ skanduje rudá skvrna sunoucí se po promáčené trávě. Dánský trenér drží balon oběma rukama jako maják, za ním se postupně prodírá celý tým. Pomalu postupují ke střídačkám a VIP místům na tribuně.
Oslavte titul Sparty na Letné! Vstupenky na poslední zápasy sezony zdarma |
Na zábradlí se objevuje megafon. Hlavní tribuna? Kdepak. Sparťané si podmanili i výsostné prostory domácích. Fotbalisté mezitím už dávno zmizeli slavit do kabin, byť se po chvíli na hřiště vrátili zpátky.
S fanoušky si užili děkovačku jako doma.
Pořadatelé i policie je nechali slavit na hřišti. Jako by i oni propadli tolik silnému okamžiku.
Že se povedlo něco mimořádného, cítily i roztřesené stěny.
Následně se pokračovalo celou noc: na Moravě, po cestě, v Praze, kde u tréninkového centra na Strahově vyhlíželi příjezd fotbalistů netrpěliví fandové.
Na vytoužený okamžik na Spartě čekali dlouho.
Hráči navlékli šedivá mistrovská trička se zlatými nápisy. Třicet sedm. Číslo, které zároveň nosí sparťanský kapitán. „Je to pro mě ohromná čest,“ vydýchával Ladislav Krejčí. Celý mokrý, zatímco na loktu mu ještě zůstávaly zbytky bílé omítky.
„Koukal jsem kolem sebe, čekal jsem větší euforii. Ale spíš to ze mě všechno spadlo, jsem opravdu šťastný,“ dodal, než zavelel: „Jedeme slavit!“
