Musí to pro něj být složité. Když zvítězí a nepřepíše přitom rekordy, spousta lidí jen mávne rukou: No dobře, to se dalo čekat.
Jenže když prohraje? Šok, senzace, objevují se hned titulky a experti analyzují, proč se tomu tak stalo.
Což se přesně nyní děje.
Pondělní Bostonský maraton mu vyloženě nesedl. Běželo se v deštivém počasí, které mu nevyhovuje a za mokra si připsal i svou předchozí prohru v Londýně 2020, kde byl osmý. Kolem třicátého kilometru navíc nedokázal převzít lahev s pitím a nedoplnil energii. Jde o malé detaily, jenže právě ty na podobné úrovni rozhodují.
Chebet obhájil triumf na maratonu v Bostonu, Kipchoge skončil šestý |
Kipchoge tak postupně začal ztrácet a propadl se až na osmou pozici. V poslední části sice něco stáhl a posunul se na šesté místo, víc už ale nedokázal.
Na keňského obhájce Evanse Chebeta ztratil 3:29 minuty. Zakroutil hlavou, byl zklamaný.
„Těžký závod. Snažil jsem se, jak to jen šlo. Jenže jsou dny, kdy musíte akceptovat, že víc už není možné,“ říkal osmatřicetiletý Keňan.
Keňan Eliud Kipchoge (vlevo) během maratonu v Bostonu.
Ono se není čemu divit, proč se jeho prohra tak rozebírá. Kipchoge je už nyní legendou, světovým rekordmanem či mužem, který se neoficiálně dostal na 42kilometrové trati pod magické dvě hodiny.
Dvakrát vyhrál olympijské zlato a před Bostonem ze sedmnácti maratonů prohrál jen dva. Šesté místo je pro něj druhý nejhorší výsledek v kariéře.
Tak proto tolik povyku.
„Chápu to. Ale Boston pro mě rozhodně žádný konec neznamená. Naopak,“ povídal. „Každá prohra je pro mě výzvou. Jednou jsi dole, pak zase nahoře. Takže teď zase musím vstát a pokračovat v cestě.“
Jeho slovům rozumějte tak: Zase budu vítězit. Zase budu přepisovat historické tabulky!
Kipchoge toho dokázal už tolik, že je pro něj složité si najít nějaké nové výzvy. Zatím se mu to ale stále daří. Pochopitelně by rád vylepšil svůj světový rekord 2:01:09. Zároveň se nabízí, že by se znovu mohl pokusit i o ten neoficiální. Má totiž uzavřené dlouhodobé partnerství s britskou chemickou společností INEOS, která zprostředkovala jeho předchozí běh za 1:59:40.
Eliud Kipchoge se usmívá v cíli Berlínského maratonu, kde vylepšil vlastní světový rekord.
Pak si také stanovil, že by chtěl vyhrát všech šest maratonských majorů. Zatím ovládl čtyři, chybí mu právě Boston a New York.
A v neposlední řadě by rád na olympijských hrách v Paříži 2024 získal třetí maratonské zlato v řadě, což se dosud nikomu nepodařilo.
Je toho zkrátka dost, co má ještě před sebou.
„Mojí hlavní motivací je inspirovat. Chci, abych pomohl dorůst další maratonské generaci a ze světa udělat běžecký svět,“ povídá. „No a pak je to také o mojí lásce ke sportu.“
Právě ta musí být jedním z hlavních faktorů. Kipchoge se už více než dekádu drží na vrcholu. Aby se mu to dařilo, musí běhu odevzdat vše, jeho počínání vyžaduje spoustu práce a odříkání.
„Atletika není tolik o nohou, ale spíš o vašem srdci a mysli,“ říká.
Nedávno pro Olympic Channel odhalil svůj tréninkový program. V týdnu naběhá až 220 kilometrů. Razí oblíbenou metodu vytrvalců, při níž zhruba osmdesát procent běží v lehkém tempu, při kterém buduje základní vytrvalost, a jen kolem dvaceti procent opravdu tvrdě maká.
Keňan Eliud Kipchoge během maratonu v Bostonu.
Stejně pečlivě dbá i na stravu.
Jí v přesně stanovenou denní dobu. Nejčastěji má tradiční keňský pokrm ugali – kaši z kukuřičné mouky –, kterou doplňuje o ovoce, zeleninu, občas hovězí maso. Oblíbil si také mursik – kysané mléko.
„Strava je pro mě hodně důležitá. Dbám na to, abych měl dostatek bílkovin, vlákniny. Nejdůležitější jsou pro mě ale cukry. Čím větší jeho zásoby mám, tím větší je pravděpodobnost, že budu podávat lepší výkony,“ povídá.
I díky tomu všemu se tak dlouho drží na vrcholu. A až si jednou řekne, že už toho má přeci jen dost? Že už si v maratonech splnil vše, co kdy chtěl?
„Chci běhat ultramaratony,“ už delší dobu plánuje budoucnost po hlavní části kariéry. „Chci pořád zažívat tu bolest, snažit se překračovat své hranice.“
Ne, on se ani nikdy nezmění.
