Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že „časy hojnosti“ skončily, německý kancléř Olaf Scholz zase upozornil, že tři dekády neomezeného obchodu, který s sebou přinesl silný ekonomický růst a nízkou inflaci, se nezadržitelně chýlí ke konci.
Na některé části publika to však nezabralo. Jak v Německu ukázaly největší stávky za celé dekády a ve Francii zase nekončící protesty proti pozdějšímu odchodu do důchodu, spíš než se uskromnit a přizpůsobit se lidé rozhodli bojovat.
Vrátí se žluté vesty? Nepokoje ve Francii sílí, hýbou základy páté republiky |
Pokud se pomyslný koláč národní ekonomiky rozpadá, chtějí zabránit tomu, aby se zmenšila i jejich už tak malá porce. „Jestliže je tu někdo, kdo musí zaplatit danou cenu, lidé se rvou za to, aby to nebyli oni,“ upozorňuje Gregory Claeys z bruselského think-tanku Bruegel, který se zaměřuje na ekonomiku států a veřejnou politiku.
Evropa přitom čelí podobným problémům jako zbytek industrializovaného světa. Čím dál víc peněz musí lít do péče o stárnoucí obyvatelstvo, před branami stojí klimatická krize a navíc na celý světadíl tvrdě dopadají důsledky válek – nejen té fyzické, ale i souvisejících obchodních.
Mladý, radikální a vždy v obleku. Nový vůdce krajní pravice chce dobýt Francii |
Evropané si však na rozdíl od národů jinde na planetě zvykli na více či méně štědrý sociální systém, píše ve své analýze agentura Reuters s tím, že teď proto čelí ještě větším výzvám než jiní.
Starý kontinent se také rád chlubí, že je v současnosti vůbec největším obchodním blokem. Ten však až s válkou na Ukrajině zjistil, jak moc je jeho energetika závislá na Rusku.
Američané vidí příležitost, Evropané riziko
Už rok trvající agrese, vysoká inflace i ceny a ještě před tím vším dva roky covidu všechno postavily na hlavu. A zatímco Američanům dává postpandemický nedostatek pracovníků páku k tomu, aby si vyjednali vyšší platy, evropští zaměstnanci dávají přednost jistotě, že nějakou práci vůbec budou mít, než aby zariskovali a řekli si o víc peněz.
Náročnou situaci mnoha domácností částečně vyrovnávají vlády Německa, Francie i dalších zemí díky schématům finanční pomoci a dalších opatření, díky nimž mají lidé lépe zvládnout vysokou inflaci či rostoucí ceny paliv.
Až později si autoři různých rozhodnutí v Evropské centrální bance uvědomili, že mnohé firmy si zdražováním jen zvedaly marži, a to způsobem, který spirálu inflace dál poháněl. Nevyhnutelné schodky rozpočtů pak vlády odrazovaly od zvyšování mezd státním zaměstnancům. A právě ti teď ve Velké Británii či Německu protestují.
Rakouská krajní pravice opět sílí. Po letech útlumu by teď vyhrála volby |
„Myslím si, že roste povědomí o tom, že lidé s nízkými příjmy dopadli ještě hůř (než jiní) a že se platové nůžky v Německu stále otevírají,“ míní hlavní ekonom v bance ING Germany Carsten Brzeski a dodává, že „pozoruje napětí“ mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými pracovníky napříč Evropou. Plošná opatření mezitím prospěla některým víc a jiným méně a i díky ziskům různých velkých korporátů lidé začali silněji pociťovat nerovnost ve společnosti.
„Mantra, že jsme v tom všichni společně, je do očí bijící nepravda a dělníci se s takovouto rétorikou nesmíří,“ varuje zástupce ředitele v Mezinárodní odborové konfederaci Owen Tudor, podle nějž Evropa generuje dostatek prostředků k tomu, aby mohla i nadále zachovávat stávající penzijní systémy a zvyšovat platy státních zaměstnanců tak, aby nezaostávaly za inflací.
V Británii po letech vrcholí další zima nespokojenosti. Stávky ochromily zemi |
Musí prý jen vytvořené bohatství správně přerozdělit a například zvýšit daně. K tomu se však málokterá politická reprezentace odhodlá. Jak Scholz, tak Macron proto nyní hledají cesty, jak pocit křivdy v lidech alespoň zmírnit, přičemž především francouzský prezident už ani před všemi vyjmenovanými krizemi nebyl právě populární. A právě v takové situaci svou příležitost zazářit vidí radikální politické strany.
Zase obzvlášť ve Francii, kde Macronovo centristické hnutí vylezlo na vrchol po zádech zavedených partají. „Macron spolkl levý i pravý střed. Jedinou alternativou, kterou ještě lidé mohou vidět, je extrémní pravice,“ dodává Claeys.
