Speciálním telemetrickým náramkem vlka loni na jaře opatřili výzkumníci polské organizace Save - Wildlife Conservation Fund. První záznamy mají ochranáři už z loňského prosince. Vlk se tehdy na Vysočině zdržoval při svém putování, které ho z Polska dovedlo až na okraj Prahy.
Jelikož se mu ale nepovedlo překonat dálnici D11, vrátil se nakonec s četnými odbočkami na území Králického Sněžníku. Z této oblasti však před pár dny dorazil opět na Vysočinu. Ráz krajiny mu tu dle odborníků vyhovuje.
„Preferuje klidnější lokality, jako jsou třeba právě Žďárské vrchy, kde krajina není příliš intenzivně využívaná člověkem,“ uvedl Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny.
Že se vlk přemisťuje na tak velké vzdálenosti – v posledních měsících dvakrát od Králického Sněžníku na Vysočinu – podle Hlaváče dokládá, že si zřejmě hledá družku a nové teritorium.
„Mladá zvířata běžně opouští své původní domovské okrsky a vydávají se na daleké cesty. Na Vysočině má navíc k dispozici dostatek vhodné potravy. Tou jsou hlavně srnci, jeleni či prasata divoká,“ vysvětlil Hlaváč.
Lidé si putování vlka takřka nevšimli
Při ověřování desítek míst častějšího zdržování sledovaného vlka byly nalezeny i zbytky jeho potravy. Šlo o zhruba desítky srnců.
„Přestože se pohyboval i v poměrně obydlených místech, jeho pozorování lidmi byla vzácná. Přemisťoval se především v noci a lovil nejdostupnější divoce žijící kopytníky,“ sdělil Miroslav Kutal, akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy Hnutí Duha.
Žádné škody na hospodářských zvířatech zatím na Vysočině hlášeny nejsou, přesto ochranáři chovatelům doporučují, aby svá stáda preventivně zabezpečili.
„Na to poskytuje stát dotace, nově je možné žádat i o náhradu újmy za ztížené zemědělské hospodaření v důsledku opakovaného výskytu vlka,“ podotkl Hlaváč s tím, že veřejnost ze zvířete obavy mít nemusí. Jde o plachou šelmu, jež se člověku vyhýbá.
Ač tedy výskyt vlka znamená i určitá rizika, vnímají ochranáři jeho návrat pozitivně. „Vlk do naší přírody patří, je navíc přirozeným regulátorem přemnožené srnčí a černé zvěře,“ míní Hlaváč.
Do osídlené krajiny vlk nepatří, tvrdí myslivci
O něco skeptičtější jsou však třeba myslivci. „Ve vojenských újezdech by mi vlk nevadil, ale domnívám se, že do hustě osídlené krajiny nepatří. Přesto se populace vlků v Česku rozšiřuje uměle, do naší krajiny jsou vlci záměrně vypouštěni různými organizacemi,“ míní Stanislav Císař, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.
Připouští, že vlk může být regulátorem některých druhů zvěře. „V malé míře s tím pomáhají, zvláště co se týče spárkaté zvěře, ale samotné šelmy to nezachrání,“ dodal jednatel s tím, že role myslivců je v tomto ohledu nezastupitelná, byť v očích veřejnosti dnes často dost nevděčná.
V oblasti Českomoravské vrchoviny se vlci objevují od roku 2016, podle ochranářů jde však jen o jednotlivá migrující zvířata. Více pozorování bylo hlášeno jižně od Telče v roce 2019, ani zde se však vlci trvale neusídlili.
