Caesar, Zeus: Master of Olympus, Emperor: Rise of the Middle Kingdom, Pharaoh – to všechno jsou nezapomenutelné budovatelské strategie od výjimečného studia Impressions Games. Poslední jmenovaná byla však klenotem největším. Tento klenot si teď můžete zahrát znovu v modernizované formě.
Nová pouť do země faraonů
Ve Pharaoh jsem utopil za svůj život tolik času, kolik nejspíš trvalo schopným egyptským architektům navrhnout mastabu. Titul byl atraktivní nejen tématem starověkého Egypta, ale i propracovanou stavbou monumentů, logistikou a komplexní správou měst. Od Impressions Games se inspirovali mnozí a jejich budovatelské strategie se staly odrazovým můstkem k modernímu fenoménu ANNO 1800, steampunkovému Lethis: Path of Progress nebo mezopotámskému Nebuchadnezzar od českého studia Nepos Games.
 |
Lifting nestárnoucí klasiky dostali na starost právě autoři Lethis: Path of Progress. Hra nebyla špatná, ale měla své neduhy a působila mnohem mělčím dojmem. Trochu jsem se obával, jak se autorům podaří popasovat s tak komplexní a masivní hrou, jakou Pharaoh bezesporu je.
Pharaoh si nejlépe užijete, pokud zvolíte volné tempo. Není kam spěchat, pyramidy se za noc také nepostavily. Základem hry je správa starověkého města. Vytyčíte parcely pro osadníky a čekáte, až se začnou zabydlovat. Ze začátku si vystačí jen s přísunem čisté vody a základních potravin, ale jak město poroste a domečky obyvatel budou evolvovat, obyvatelé začnou mít větší a větší nároky. Budou požadovat pestřejší sortiment jídla na tržištích, nádobí, luxusní zboží i zábavu a pro egyptskou civilizaci tolik důležitou spirituální podporu kněží. Nesmíte opomenout ani bezpečnost: hasičskou stanici, policii a ranhojiče. A ti nejmajetnější z Egypťanů i dekorace v okolí. Pokud v popisu poznáváte ANNO 1800, nemýlíte se. Pakliže jste nikdy podobnou strategii nehráli, první mise vás naučí vše, co musíte pro začátek vědět.
Pharaoh považuji za nestárnoucí klasiku, která ze svého kouzla za těch víc než dvacet let od vydání neztratila ani špetku. Velkou úlevou budiž, že remake nijak neubral na zábavnosti. Pořád jde o extrémně návykový, náročný titul. Strávíte u něj stovky hodin a pořád budete mít co objevovat. Avšak i nejzarytější fanoušci vědí, že originál měl své slabiny; a ty má i remake.
Pokud znáte hru jako své boty, A New Era vám žádné klacky pod nohy nehází. Vaše strategie bude platná i zde. Zachovány jsou všechny maličkosti. I v remaku lze kliknout na každého vesničana, zjistit, co si o vaší vládě myslí, a podle toho vylepšovat město. Pokud vám vesničan řekne, že se trmácí půl dne do skladu, víte, že by to chtělo zefektivnit logistiku a přidat nějaké ty sklady cestou. Zachován je i význam obchodu pro prosperitu vaší starověké metropole i nevyzpytatelný systém walkerů.
Bohové, hlavní pilíř celé kultury, jsou stále malicherní a krutí. Pokud jim co pár měsíců nepostavíte honosný chrám nebo neuspořádáte bujarou slavnost, stihne vás jejich zloba. Dokážou být ovšem i milí a přívětiví a své oddané uctívače odměnit. Hra je výzvou, i když už máte celkem cvik. Je radost sledovat, když překážky zdoláte a vaše město šlape, jak má. Tím největším úspěchem vaší vlády jsou majestátní monumenty. Padala nám z nich čelist úžasem v roce 1999 a funguje to i dnes. Pozorovat, jak pracanti staví pyramidy kámen po kameni, se neomrzí asi nikdy.
Uživatelské rozhraní v originálu nebylo příliš přívětivé. Skoro to vypadalo, že se máte naučit hieroglyfy, abyste vůbec mohli cokoli dělat. Bylo ovšem pěkně stylizované. U remaku šli autoři cestou moderního minimalizmu, ale výsledek je rozporuplný. Ikonky stále nejsou moc názorné. Chybí možnost interface škálovat. Z větší dálky na obrazovce nic neuvidíte. Celkově na mě UI působí jako z nějaké mobilní hry. Už ovšem není tak šíleně nepřehledné. Do souvisejících menu se dostanete i z tematických budov – ze skladů rovnou můžete jedním klikem do menu uzavírání obchodních smluv a ze svého osobního sídla do menu darů.
Důležité filtry, které vám vizuálně zobrazí, jak dobře fungují walkeři, jsou také lépe dostupné. Čitelnější je i celková sumarizace vaší vlády, i když mi nějakou chvíli trvalo najít ji v seznamu nic neříkajících ikonek. Memorování, kde které menu najdete, je stále aktuální. Velký kiks UI je i nesmyslně zahrabaný ukazatel naštvanosti bohů. Ze hry také překvapivě zmizela minimapa a možnost rotovat obrazem, ale nijak zvlášť mi to nechybělo.
Ten největší škraloup originálu ale nebyly nepřehledné tabulky a menu. Bylo to válčení, které autoři spíchli horkou jehlou na poslední chvíli. Obrana měst před nájezdy byla na zbytek hry nepřirozeně naroubovaná. Zde se mohli Triskell Interactive předvést. Představte si tahové souboje jako v Heroes of Might and Magic v designu hieratické perspektivy – to by byla paráda. Ale ne, nic takového se nekoná. Vývojáři se nejspíš hecli a řekli si: „Co kdybychom udělali souboje ještě blbější?“
Válčení v remaku je minihra, ačkoli se zdráhám ten pojem použít. Když na mě vyskočilo poprvé dosud neviděné pop-up okno s panáčky na pusté planině, zmateně jsem klikal všude možně, ale nic se nedělo. Až po chvíli frenetického bušení do tlačítka myši jsem prozřel – „minihra“ nejde nikterak hrát. Pouze sledujete pidi panáčky řezající se hlava nehlava. Zhruba po vteřině vás to přestane bavit a kliknete na pokračovat. Dojde ke zhodnocení souboje. Ten, kdo měl silnější vojsko, vyhrál. Jediný mechanismus hry, který potřeboval vylepšit, stále stojí za pendrek.
Zjednodušení na správných místech
A New Era ovšem má i mnoho kladů a užitečných zjednodušení. Tím největším je systém global worker pool. Nejspíš si pamatujete, že aby produkční budovy fungovaly, muselo u nich být osídlení. Nejsnazší bylo udělat „pracovní tábory“ i bez těch nejzákladnějších potřeb a nechat chudáky Egypťany lopotit se v odlehlých dolech. Teď si můžete v menu přepnout na global worker pool – přerozděluje pracovní sílu napříč celou mapou. Blízkost obydlí už nemusíte řešit.
Lze i vypnout stárnutí populace, které mohlo pořádně zatopit v pozdějších fázích. Pokud si stárnutí vypnete, tak máte pořád určité procento populace práceschopné. Pakliže vás nebaví koukat, jak vám po zemědělcích dupou hroši nebo vám je žvýkají krokodýli, můžete v nastavení dokonce zakázat i predátory. Intervence božstev a útoky armád ale vypnout nelze. Pohodové egyptské pískoviště si ze hry tak jako tak neuděláte. Když už chtěli autoři ušít každému zážitek dle chuti, mohli jít v možnostech nastavení ještě dál.
Pro Egypťany byla řeka Nil důležitá stejně jako podpora bohů. Pravidelné a hojné záplavy byly kruciální pro přežití. Abyste zůstali v obraze, hra má vestavěný Nilometr – ukazatel příštích záplav. Snadno tak odhadnete, zda máte dostatek zásob. Jako krok správným směrem vidím i možnost hrát jakoukoli misi kampaně ihned, a to i z datadisku Cleopatra: Queen of the Nile.
Po grafické stránce není nad originál
Původní Pharaoh měl nezaměnitelný osobitý vizuální styl. Barevná paleta odlišovala hru od ostatních podobně laděných titulů. Vizuál remaku působí trochu lacině. Barvy nejsou tak pastelové jako v originálu, jsou saturovanější. I zde se nabízí přirovnání ke generickým mobilním hrám. Uvítal bych možnost přepnout grafiku do původní podoby podobně jako u remasteru Command & Conquer nebo Full Throttle. Některé novinky ale nejsou špatné – putující stíny mraků občas zahalí vaše přesaturované město do stínu, což nevypadá vůbec zle. Chvályhodné je i to, že autoři předělali některé budovy, aby lépe odpovídaly archeologickým poznatkům.
Díky plynulému zoomu můžete své město obdivovat z dálky i kochat se pěkně zblízka. Budovy jsou krásně zpracované, až na pár výjimek. Základní obydlí vypadají hůř než v původní hře. Detaily se podivně spily do homogenní hroudy bláta. V kontrastu s jinak propracovanými stavbami to je jako pěst na oko. Je také škoda, že autoři nějak víc nezapracovali na grafice a třeba vizuálně neodlišili období festivalů, které mohly město na chvíli ukázat v jiném světle. K hudbě a ozvučení nemám sebemenších výhrad, je pořád perfektní.
Technicky je hra vyladěná dobře, nezažil jsem žádný zásadní bug, spíš chyby kosmetického rázu, chybějící texty nebo mizející popisky menu.
Jediná správná volba neexistuje
Remake Pharaoh ztratil něco ze své jedinečné vizuální identity. Přesto je v ledasčem mnohem přívětivější než originál. Rozhodnutí, kterou verzi hrát, je dilema mezi lepší přístupností remaku a poutavější grafikou originálu. Všechno, co jste na Pharaoh milovali po stránce hratelnosti, zůstává. Autoři však měli přinést trochu víc rozumné invence a hru vylepšit na správných místech. To remaku ubírá body. Návrat do časů faraonů vás i tak bezesporu strhne stejně jako v roce 1999. A pokud jste tuhle legendu nehráli, měli byste to napravit. Zda originálem, nebo remakem, nechám na vás.
