Už měl vlastně splněno.
V prvním závodě sezony na argentinském Vuelta a San Juan vyhrál Jakobsen hned druhou etapu. Ve spurtu porazil taková esa, jako jsou Fernando Gaviria, Sam Bennett, Elia Viviani nebo Giacomo Nizzolo.
Loni ležel na JIP a bál se, že umře. O bolesti a happy endu Fabia Jakobsena |
Stačilo, když ho Michael Mörköv dovezl na posledních 150 metrů a Hurikán z Heukelemu, jak se Jakobsenovi přezdívá, už svou práci dokončil.
Dojel si pro 39. vítězství mezi profesionály a první v sezoně.
„Porazit všechny tyhle úžasné sprintery je fakt skvělá věc pro mou morálku. První etapa nám nevyšla, o to větší radost máme z téhle. A doufám, že nekončíme, další příležitosti ještě jistě přijdou,“ vyprávěl.
Přišly, jenže nedopadly tak, jak by si asi sám představoval.
Na další etapový triumf chtěl útočit o víkendu v poslední etapě.
Jeho kumpáni z Quick-Stepu mu tentokrát nepřipravili kdovíjakou pozici. Chvíli to vypadalo, že se Jakobsen vůbec do spurtu nedostane, pak se před ním ale otevřel prostor u pravé bariéry. Hned toho využil a začal se tudy drát vpřed.
Prodral se až na druhé místo, když najedou…
😡Tremendo golpe en el rostro sufrió 🇳🇱Fabio Jakobsen (Soudal-QuickStep) en el sprint final de la Etapa 7 de la Vuelta a San Juan 2023 🇦🇷 #VueltaSJ2023 #Ciclismo #Noticiclismo #VueltaASanJuan pic.twitter.com/rssaao5Ui3
— NotiCiclismo ➡ 🇪🇸 #VCV2023 (@Noticiclismo1) January 29, 2023
… co vlastně? Zakolébal, ale proč? Až zpomalené záběry ukázaly, co se 26letému cyklistovi přihodilo.
Ne, nesrazil ho žádný ze soupeřů, ale stopku mu vystavila ruka diváka s telefonem, do kterého tváří narazil.
Ztratil přitom brýle, rozřízl si tvář a otřeseně přestal šlapat. Vlastně jen zázrakem se na kole při hororovém incidentu udržel.
„Jel jsem hodně těsně u bariér, ale pořád tam bylo místo, mohl jsem sprintovat. Každopádně to mohlo dopadnout daleko hůř, dost lidí si asi vzpomnělo na ten můj pád v Polsku,“ vyprávěl.
Jak by ne. A mnoha lidem přitom přeběhl mráz po zádech.
Strach o život
Asi všichni cyklističtí fanoušci někde vzadu v mysli ten pád pořád mají.
Covidový rok, 5. srpna 2020.
Sezona se právě pomalu restartovala, nažhavení cyklisté se nemohli závodů nabažit a v Polsku se právě jela úvodní etapa tamního nejslavnějšího klání. V Katovicích končila hromadným dojezdem. Tuze nebezpečným – z kopce, po stranách s nekvalitními bariérami.
Právě tady Fabio Jakobsen málem přišel o život.
I tehdy se dral do cíle podél pravé bariéry, když mu cestu zablokoval Dylan Groenewegen. Byl z toho jeden z nejbrutálnějších cyklistických pádů posledních let.
Fabio Jakobsen a jeho šílený pád v Polsku před třemi lety.
„A pro mě jeden z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem za celý život zažil. Opravdu jsem si myslel, že Fabio umírá někde na silnici v Polsku. Média totiž přinášela i dost zkreslené informace. Fabio byl stabilizovaný, ne oživovaný, jak někteří psali,“ líčil zpětně lékař týmu Yvan Vanmol.
Stabilizovaný Jakobsen možná byl, ale taky utrpěl vážné poranění hlavy, traumatické poranění mozku, dny trávil v kómatu. A když se probudil, nemohl mluvit, protože mu ochrnuly hlasivky a v ústech mu zůstal jediný zub.
Měl znetvořený obličej, který spravilo až několik rekonstrukčních operací, kdy mu lékaři znovu tvarovali čelist. A to nemluvě o dalších zlomeninách celého těla.
Jakobsenův pád? Od Groenewegena to byl zločin. Měl by jít sedět, říká Lefevere |
„Když jsem z Polska přijel domů, nedokázal jsem se o sebe postarat. Rodina to pro mě udělala, proto je tak miluju. Ze začátku jsem se nemohl sám ani umýt. Přítelkyně mě myla, krmila mě, starala se o mě. To mezi námi vytvořilo tak silné pouto… Když vás žena, kterou milujete, takhle podporuje, už žádnou jinou nechcete,“ povídal nizozemský cyklista.
Proto ji taky požádal o ruku, což přijala.
Přitom zahájil dlouhou rehabilitaci a návratovou kampaň. Čtvrt roku po pádu se poprvé posadil na kolo a postupně přidával kilometry. V další sezoně se poprvé objevil s číslem na zádech v dubnu v Turecku.
„Pro celou rodinu bylo speciální vidět syna, bráchu, přítele takhle se ke sportu vrátit. I oni tomu pomohli, investovali do mě strašně moc času. Vždycky jim budu nesmírně vděčný,“ uvedl.
Loňský triumf na Tour ve druhé etapě.
Už v tom roce vyhrál sedmkrát, z toho tři etapy na Vueltě, loni přidal dalších třináct triumfů, jeden i na Tour de France. Vrátil se k tomu, čím býval – stal se jedním z nejobávanějších sprinterů světa.
A i letos o své formě hned na prvním závodu v Argentině přesvědčoval, než ho zastavil direkt diváka s telefonem.
„Rána na tváři asi bude potřebovat zašít, ale mohlo to dopadnout daleko hůř,“ řekl úlevně.
Všichni moc dobře víme jak.
