Měla na krajíčku. Takhle si svůj první konkurz do filmu nepředstavovala. Z Opavy, kde hrála v divadle, vyrazila do Prahy s předstihem, jenže vlak nabral obrovské zpoždění a cesta se změnila v úmornou anabázi trvající třináct hodin. Na Barrandově se s ní už nikdo moc nebavil. Nakonec je uprosila, aby se alespoň směla ukázat režisérovi. Samozřejmě bez líčení, protože maskérky na ni už neměly čas.
Když se vracela zpět, byla to dlouhá cesta plná mučivých myšlenek. „Tu roli přece nemůžu dostat,“ přemítala o postavě Divé Báry ve stejnojmenném snímku na motivy povídky Boženy Němcové. Když za několik dnů dostala telegram, tušila, co v něm bude. Život se však někdy kutálí jiným směrem, než člověk čeká.
Byla to zvláštní hra osudu. Dva dny poté herečka nečekaně zemřela. Kdyby filmaři trvali na dodržení původního plánu, Vlastin strhující monolog by kamerám unikl.
