Hraní her často umí člověka naprosto pohltit. Sednete si k příběhové akci typu God of War Ragnarok a na pár hodin úplně zapomenete na reálný svět, stejně jako u dobrého filmu nebo knihy. Letos jsem ovšem zaznamenal hned několik velice zajímavých her, které hráčům umožní v podstatě přesný opak: věnovat se při hraní klidně i něčemu dalšímu. Třeba poslechu podcastů, hudby a klidně i sledování filmů či seriálů, pokud zvládnete každým okem sledovat něco jiného.
Tento typ her samozřejmě není vůbec ničím novým a hranice pro zařazení do kategorie je hlavně dost subjektivní. Někdo zvládne rozdělit pozornost klidně u zběsilé řežby v Diablu 3 nebo masakrování démonů v Doomu, jiný si zase v žádném případě nedovede představit, že dělá dvě věci naráz. Já jsem byl vlastně donedávna spíše druhého názoru, jenže právě letos mě hned několik her přesvědčilo o opaku.
Už nějakou dobu mám rád můj na míru modifikovaný Euro Truck Simulator 2 (či American Truck Simulator, záleží na náladě). Ten jsem si ze simulace řidiče tahače předělal na zcela volné ježdění po herní mapě v osobním autě s kamerou jako ze závodní arkády. Výchozí bod si zvolím třeba ve Španělsku, cíl ve Finsku, naladím si k tomu internetové rádio, které hra nabízí a prostě jedu. Ve hře prakticky o nic nejde, jelikož je vypnutá policie, pokuty a neomezené peníze na opravy a naftu.
U této kombinace se opravdu parádně relaxuje. Český SCS Software si dává už dlouhé roky záležet na výrobě virtuálních map, aby alespoň přibližně odpovídaly reálným předlohám a jelikož je už hotová většina Evropy a skoro polovina Spojených států, je toho opravdu mraky k prozkoumání. Ovšem možnost naladit nějaké virtuální rádio při virtuálních výletech a tím trochu rozdělit pozornosti i na to, jaký typ hudby chci zrovna poslouchat, bylo něco, co mne postrčilo k podobným zážitkům i jinde.
PowerWash Simulator
Když jsem v létě zkoušel PowerWash Simulator, hodně rychle mě u hry přepadl pocit, že je taková nudná a prázdná. Monotónní zvuk tlakové čističky mi navíc docela vadil, takže jsem se dal na hledání posuvníku, kterým ztlumím zvuky ve hře. Jenže pak byl PowerWash Simulator nejenom nudný, ale i moc tichý. A já zrovna věděl, že mi uteklo pár posledních dílů oblíbeného podcastu (Sacred Symbols) a tak jsem ono šumění vapky nahradil tlacháním dvojice moderátorů.
Hodně rychle se z hraní PowerWash Simulatoru stala v podstatě rutina, kdy jsem ráno doháněl nejnovější díl a u toho i vyčistil další virtuální svinčík. Než jsem se nadál, tak bylo během asi dvou týdnů uklizeno vše nejenom v „příběhové kampani“, ale i všechny bonusové mapy. Jenže zatímco obsah v PowerWash Simulatoru došel, potřeba si sem tam zapnout nějaký herní podkres k podcastům nikoliv.
Brzy na to se objevila další novinka, která v podstatě vybízela k tomu naladit si vlastní zvukový podkres: Slow Roads. Prohlížečový experiment s projížďkou náhodně generovanou krajinou je navíc něco, v čem technicky obsah nikdy nedojde. I tady jsem najezdil přes 100 kilometrů po virtuálních silnicích a našel hned několik nových oblíbených interpretů na Spotify.
Vampire Survivors
Na podzim ještě vládla žebříčkům indie titulů hra Vampire Survivors a byť u ní je docela hřích snažit se byť jen ztišit povedený soundtrack, opět jde o záležitost vhodnou jako doplněk k poslouchání různých rozhovorů či podcastů. Vampire Survivors má rovněž tu výhodu, že se jeho obsah jeví jako prakticky neomezený. Ve hře, kterou v podstatě ovládáte jen pomocí šipek na klávesnici či směrovek na gamepadu navíc běží vždy půlhodinový časový limit, což je celkem ideální na nějakou kratší podcastovou stopáž.
Nejspíše i nadále bude tento typ spíše okrajovou záležitost, nicméně jsem rád, že tu jsou a nabízejí trochu odlišnou formu relaxování, než klasické tituly, kde je vyžadována vaše plná pozornost. Rozhodně nejde říci, že by jedno bylo lepší formou odpočinku než druhé a také samozřejmě záleží na tom, zda vůbec máte k hraní co poslouchat, nicméně alespoň za vyzkoušení to určitě stojí.
