Vánoce má většina z nás spojené s pohádkami. Vy prý máte ráda takové ty nepohádkové pohádky se špatnými konci. Proč tíhnete zrovna k nim?
Vysvětlit to nedokážu, ale pravda je, že už jako dítě mě nějakým způsobem fascinovaly. Moje maminka říkávala, že jsem morbidní děťátko. Milovala jsem třeba knížku ruských pohádek Krása nesmírná. Ty pohádky už si vlastně ani moc nepamatuji, ale ilustrace ve mně zůstaly – třeba na svítilny z lidských lebek asi nikdy nezapomenu. (směje se) A asi pro mě byly obrázky zajímavější, když jsem se jich trochu bála nebo v nich viděla nějaké tajemství, než když tam byla princezna se sluníčkem a s kytičkami.
Dojímám se hodně a nejen nad miminky. Nějak mě ten zázrak nového života dostal na kolena.
