Poslední dvě sezony pokaždé končil v duhovém dresu mistra světa. Na kontě měl mnoho triumfů, za sebou desítky závodů.
Jenže letos? Jedno velké trápení.
V roce 2022 Alaphilippe vybojoval jen dvě vítězství: v etapách na Kolem Baskicka a Valonska. Závodil jen 45 dní.
„Nejtěžší sezona v kariéře,“ měl proto jasno třicetiletý Alaphilippe v rozhovoru pro server Cyclingnews. „Ani jednou jsem do závodů nešel připravený na sto procent. Nemohl jsem uspokojit své ambice, poctít duhový dres mistra světa.“
Kruh zranění a návratů
Celou letošní sezonu se točil v kruhu. Spadl nebo onemocněl, pak se složitě vracel, a když už konečně cítil, že se znovu dostává do formy, přišel další výpadek.
A tak stále dokola.
„Pokaždé jsem tvrdě trénoval, snažil se o to nejlepší a věřil, že už to tentokrát bude dobré. Jenže nebylo,“ ohlíží se jezdec Quick-Stepu. „Právě tohle – začínat neustále znovu – bylo těžší než samotné pády.“
Problémy začaly už při předsezonní přípravě, kdy kvůli nachlazení zmeškal jedno z důležitých soustředění.
Some shot of the Julian Alaphilippe (and co) crash at Strade Bianche, by Tim de Waele https://t.co/STEsEJS29z
Pokračovaly na Strade Bianche, kde přeletěl řídítka a ocitl se v kotrmelcích. Na monumentální klasice Milán-San Remo nestartoval kvůli zánětu průdušek a na Brabantském šípu ho srazilo vlastní týmové auto.
Na Lutychu ve více než sedmdesátikilometrové rychlosti vyletěl mimo trať, kde narazil do stromu a přivodil si zlomeninu lopatky, žeber a poškodil plíce. V červenci ho pro změnu přibrzdil covid.
A tím výčet ještě nekončí.
Aby toho na jednoho člověka nebylo málo, během španělské Vuelty podklouzl v zatáčce a vykloubil si rameno.
„Odolnost, to je slovo, které nejlépe vystihuje můj rok 2022. Právě tu jsem totiž letos potřeboval nejvíc,“ říká Alaphilippe.
V těžkých chvílích hledal uklidnění u rodiny. Doma má malého syna Nina, užíval si, že může být s ním.
„Byly to těžké měsíce, ale na druhou stranu jsem mohl strávit dost času s Ninem,“ hledal pozitiva. „Opravdu mi hodně pomohl. Láska rodiny je nejkrásnějším důvodem, proč hodit problémy za hlavu a dál se usmívat.“
Mění pohled na risk
Nyní by už Alaphilippe měl být v pořádku a těší se, až se zakrátko vrhne do přípravy na další ročník. „Naštěstí mě už nic nebolí. Takže mě nic nezastaví,“ věří.
Hlavním cílem by pro něj v příští sezoně měl být monument Kolem Flander a Tour de France.
Tak rád by na ní navázal na svých šest etapových triumfů. Tak rád by přidal další den k těm osmnácti, které strávil ve žlutém dresu.
„Na Tour se chci vrátit v opravdové formě,“ plánuje. „Jako od Francouze ode mě všichni čekají, že na ní něco předvedu. I já to od sebe čekám. Z posledních ročníků mám skvělé vzpomínky. Vím, že Tour dokáže odstranit jakoukoliv bolest a předchozí neúspěchy.“
Na Flandrech Alaphilippe dosud startoval dvakrát. A tak skvělé vzpomínky na ně nemá. V roce 2020 je nedokončil poté, co najel do motorky, a o rok později byl dvaačtyřicátý.
„I přesto jsou jedním ze závodů, které mám nejraději,“ povídá. „Jsou hodně bolestivé – jak fyzicky, tak psychicky. Ale moc mě baví. Kromě nich pojedu i ardenské klasiky, ale Flandry budou hlavní cíl jara.“
PŘÍŠTĚ BEZ DUHY. Dvakrát v řadě Julian Alaphilippe zvítězil na mistrovství světa, třetí titul už ale nepřidal.
Je samozřejmě otázkou, jestli v něm letošní série pádů nezanechá následky. Z bolestí se sice uzdraví, jenže co psychická stránka?
Mnoho závodníků potvrdí, že je velké pády změnily. Už si tolik nevěřili, byli opatrnější, víc se báli.
Což cítí i on.
„Když jedeme nějaký nebezpečný sjezd, mám o trochu větší strach,“ přiznává vyhlášený technik. „Neznamená to, že bych víc brzdil, ale určitě hrozící nebezpečí víc cítím. Je to ale asi normální. Když hodně padáte, jste opatrnější než ti, co si žádnou velkou nehodou a následnou zdlouhavou rekonvalescencí neprošli.“
A že po letošním roce moc dobře ví, o čem mluví.
