V červnu jste se stala profesorkou. Jaký je to pro vás pocit?
Beru to jako přirozený vývoj akademické dráhy. Když se systematicky věnujete vědě a pracujete ve fakultní nemocnici s mediky, tak se na medicínský Olymp nakonec vyšplháte. Nevnímám to jako tak velký rozdíl oproti docentuře. Samozřejmě jsem velice potěšená, že tento titul mám, ale skutečně to beru jako přirozené vyústění kariéry. Na vavřínech ale neusnu, budu dál pracovat.
Když jsem pracovala v Berlíně, moje šéfová se vrátila za tři měsíce s miminkem zpátky do práce. Paní z nemocničních jeslí jí ho vozila na kojení, nebo k němu odcházela ona. A to bylo v roce 2000.
Je dermatologie stále vnímaná jako spíše „ženský“ obor?
Myslím, že tento trend dělení na „ženské“ a „mužské“ obory byl patrný hlavně dříve. Tehdy se o „malých oborech“ říkalo, že jsou jednodušší, takže jsou pro ženy. Myslím ale, že dnes se to hodně setřelo. Když chcete nějaký obor dělat dobře, vždycky platí, že se mu musíte věnovat deset, dvanáct hodin denně. To platí jak pro dermatologii, tak pro chirurgii.
K dermatologii ale podle mě inklinují ženy proto, že mají o něco lepší cit pro estetiku. Když přijde pacientka s tím, že ztrácí dvě stě vlasů denně, mého manžela by to asi nepoložilo, ale já vím, co je to starost o vlasy, takže pro to mám pochopení. Nebo třeba pigmentové skvrny, které lékař nevidí, ale žena si toho hned všimne.
Monika Arenbergerová
 Monika Arenbergerová |
Jaká je podle vás obecně situace genderové rovnosti v lékařství?
Je určitě dobré na genderovou rovnováhu ve zdravotnictví upozorňovat. Působím jako proděkanka na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a nová rektorka (Milena Králičková, pozn. red.) sem přinesla nová témata.
Jedno z nich je právě téma rovných příležitostí. Mimo jiné poukazuje i na to, kolik je akademických titulů u mužů a žen na univerzitě. Audit zjistil, že genderová vyváženost je jen na méně významných pozicích. Proto se teď univerzita snaží vytvářet podmínky mladým ženám, vědkyním, aby se mužům mohly vyrovnat.
To se ale týká především akademické sféry – ve zdravotnictví nic takového zatím nezaznívá. To vnímám jako nedostatek. V medicíně pracuje více žen než mužů, ale když se podíváte na vrcholné pozice, jasně tam dominují muži. Nejsem příznivkyní kvót, ale myslím, že by se ženám – mladým lékařkám – měly nastavit podmínky, aby jim byl umožněn kariérní růst.
Co prozradí vlasy? Nemoc i vegetariána, vysvětluje profesorka Arenbergerová |
Otázka, jak jste zvládla kariéru a rodinu, je strašná, ale v tomhle případě se trochu nabízí. Respektive, co byste poradila mladým lékařkám, pro které jsou děti a kariéra buď, anebo?
Aby usilovaly o lepší podmínky. Je příležitost to změnit. Já sama určitě nejsem dobrý příklad. Se dvěma malými dětmi jsem pět let neměla ani jednu publikaci. Můj profesní životopis je v těch pěti letech téměř prázdný. Nelituju toho, jsem strašně ráda, ale prostě jsem neměla možnost.
Kdyby moje maminka nejezdila s kočárkem před klinikou, nemohla bych být ani v práci. Moje děti nastoupily do školky ve třech letech. Když chce žena skloubit profesi i rodinu, musí mít podmínky, které jí to umožní. Jinak se to nedá zvládnout.
Zrovna jsme v práci řešili, že u nás také není firemní školka a to nastavení pro ženy odcházející na mateřskou nebo se z ní vracející, není úplně přátelské. Jak je to ve vaší nemocnici?
Mnoho firem má školky, ale nemocnice je nemívají. Pro zařízení, které trpí nedostatkem sester a laborantek, by to byl obrovský benefit. Měli bychom umožňovat více zkrácených úvazků, aby se ženy mohly vracet do práce. Pomohla by i vzdělávací platforma, kde by se kolegyně mohly učit bez nutnosti čerpání volna.
To jsou věci pro mě ve 21. století nepochopitelné. Mladá lékařka by se neměla ptát, jestli kariéra nebo rodina. To dilema je nesmyslné, podmínky by měly být takové, aby se mohly vzdělávat stejně jako muži, pokud o to stojí. Bohužel to nezměníme za měsíc, ale musíme o tom tématu mluvit. Stačí se podívat do Německa nebo Rakouska.
Zastoupení žen ve věděPoměr žen k mužům:
Zdroj: Ženy ve vědě |
Jak si na tom stojíme, když porovnáte Česko a Německo, kde jste pracovala, co se týče přístupu k ženám ve zdravotnictví?
Když jsem pracovala v Berlíně, moje šéfová se vrátila za tři měsíce s miminkem zpátky do práce. Paní z nemocničních jeslí jí ho vozila na kojení, nebo k němu odcházela ona. A to bylo v roce 2000.
Také se tam hodně dbá na genderovou vyváženost. Třeba když se sestavoval vědecký program sympozia, snažili se o rovné zastoupení mužů a žen. Pro ně už tehdy byla genderová rovnost úplně přirozená.
Když jsem o tom hovořila na fakultě v souvislosti s platformou Ženy ve vědě, psaly mi medičky, které teď končí, že jsou moc rády, že se to téma otevřelo. Říkaly, že to téma nechtěly samy otevírat. Ty dívky teď končí medicínu, je jim 26, a neví, kterým směrem se vydat, a hodně se tím trápí.
Od svých známých na medicíně slýchám, že někteří vyučující pořád mají velmi sexistické poznámky. Máte sama nějaký takový zážitek?
Po škole, v roce 1996, jsem zvažovala, že bych dělala ORL (ušní, nosní, krční) a šla jsem se zeptat na jednu nejmenovanou kliniku v Praze. Místo měli, ale řekli mi, že holky neberou.
Život s ním je jako jízda ve ferrari, říká o manželovi Monika Arenbergerová |
Pacienti by měli být vyšetřeni celí
V mnoha rozhovorech jste apelovala na lidi, aby si nechali vyšetřit znaménka. Kolik pacientů k vám kvůli tomu chodí?
Dermatoonkologie mi zabírá kolem padesáti procent práce. Snažila jsem se na tuto problematiku zaměřit, protože znaménka se týkají nejrůznějších populačních skupin. Třeba lidé s psoriázou vědí, že jim vyhovuje sluníčko, takže za sebou mají nejrůznější dovolené u moře. Dávám na ně proto extrémní pozor při vyšetřování.
Člověk by neměl zlenivět a takové pacienty detailně vyšetřovat, dívat se na všechna místa – pod nehty, do vlasů a podobně. Když pacient přijde do kožní ordinace, měl by být svlečený a vyšetřený celý.
Četla jsem statistiku, že melanom je jedno z nejčastějších onemocnění mladých žen. Proč to tak je?
Souvisí to s ultrafialovým zářením. Mladé ženy se chtějí líbit, takže vyhledávají sluníčko a slunit se začínají velmi brzy, třeba kolem šestnácti let. Líbí se jim to, chtějí se vyrovnat svým vrstevnicím. Ale když nemáte dobrý fototyp a kůži zatěžujete tak brzy, můžete mít problém.
Ne vždycky to tak bylo – tato riziková skupina mladých žen mezi dvacátým a třicátým se vyvinula až nyní a spíš než s něčím jiným to souvisí s jejich životním stylem.
Přehnané opalování krátí život, u mladých žen melanom nejvíc ohrožuje nohy |
Nyní pomáháte v kampani ohledně osvěty o biologické léčbě lupénky. Proč jste se zaměřila zrovna na toto onemocnění?
Pacientů s lupénkou máme všichni v kožních ordinacích hodně, v praxi se jim nevyhnete. Mám pocit, že když se jim dá takto dobře pomoct, byla by škoda to neudělat, když medicína dospěla do takové fáze. Je to pro mě i uspokojující, protože třeba u melanomů se to říct nedá.
S jakými dalšími kožními onemocněními se nejčastěji setkáváte?
Další je atopický ekzém a ekzémová onemocnění. Hodně se řeší také akné, vypadávání vlasů nebo infekční choroby a bradavice, záněty kůže... Také se zabývám kožními nádory, s čímž souvisí operace, dermatochirurgie a podobně. Snažím se být taková univerzální dermatoložka, protože je dobré mít přesah do více oblastí.
Pět mýtů o akné. Způsobuje ho špatná hygiena, léčbu urychlí vymačkávání |
Biologická léčba postupuje kupředu
V čem vlastně spočívá zmíněná biologická léčba?
Využívá se v různých oborech medicíny. V kožním s ní pracujeme při léčbě pokročilých nádorů v onkodermatologii nebo u zánětlivých onemocnění jako je lupénka, atopický ekzém, chronická kopřivka nebo hidradenitis suppurativa (onemocnění, které se projevuje tvorbou zánětlivých ložisek, především v místech zvýšeného kožního tření, pozn. red.). Používá se také u revmatoidní artritidy nebo u střevních zánětů.
Představme si ji jako cílenou léčbu. Mění jakousi „softwarovou chybu“, která onemocnění vyvolává. Nejčastěji cílí na jeden konkrétní cytokin, tedy působek. Ten se dá představit jako látka zprostředkující informace mezi jednotlivými buňkami. Tím, že je cílená, dokáže efektivně pomoci a měla by být zatížena co nejméně nežádoucími účinky. To je její výhoda. Proto ji pacienti tolik glorifikují. Je to to nejmodernější a nejlepší, co můžeme dnes nemocným nabídnout.
Jak konkrétně funguje u pacientů s lupénkou? Od chvíle, kdy s léčbou začne?
Je to různé, každý z preparátů zabírá jindy. První efekty u těch, které zabírají nejrychleji, jsou vidět zhruba od druhého týdne. U některých si musíte počkat až tři měsíce. Postupné zlepšování ale pacienti vidí relativně brzy, už během prvního měsíce.
Lupénková vzplanutíPsoriáza je onemocnění typické opakovanými vzplanutími – pacienti jsou dlouhou dobu v remisi, než přijde nějaká zátěž pro organismus, třeba angína, infekce, stres ve škole... a lupénka se rozjede. Pak se při léčbě zase zklidní. Tato onemocnění, u kterých se střídají remise a vzplanutí, jsou na psychiku značnou zátěží. Strašně se bojíte, že teď je to v pohodě, ale třeba se stresem při zkoušce ve škole zase přijde i lupénka, která vás úplně diskvalifikuje ze společenského života. Biologická léčba je dokáže dlouhodobě držet v klidu v remisi, což je pro naše pacienty velká úleva. |
Jaké jsou její nevýhody?
Jednou z nevýhod je, že je pouze injekční, pacienti si ji tedy musí píchat. Dříve museli chodit i na infuzní terapii a dnes je to „jedna včelička“ pod kůži, takže podobný postup, kteří používají pacienti s cukrovkou, ženy při IVF nebo ti, kteří si aplikují hormony. Pacienti to snadno zvládnou. Samozřejmě je to nevýhoda oproti práškům, protože někdo může mít problém píchnout do svého těla. Sestřičky je to ale většinou naučí.
Relativní nevýhodou může být i nutnost skladování v ledničce, takže když pak pacient odjíždí do zahraničí, může mít potíže udržet látku v chladu. Někdo si stěžuje, že na letišti se musí stále vysvětlovat, k čemu potřebuje do letadla injekční stříkačku nebo pero s jehlou.
Jak pacienti mohou biologickou léčbu získat?
Není to tak, že bychom ji nabízeli hned. Pacient musí projít etapami. Zpravidla musí nejprve vyzkoušet dvě systémové – tabletové – léčby, případně jednu systémovou a fototerapii, než přejde na biologickou. Musí se prokázat neúčinnost nebo intolerance.
Smyslem aktuální kampaně chceme připomenout, že se spousta pacientů léčí v ambulancích v místě bydliště, a dostávají se do začarovaného kruhu – používají jednu, druhou mastičku, ale pořád se lupénka nelepší nebo dokonce horší. Často jim není nasazena klasická systémová léčba a k biologické také nemají přístup.
Lupénka, ilustrační snímek.
Období klidu a vzplanutí jsou tlak na psychiku
Jsou lidé dostatečně informovaní? Vědí, jak lupénka vypadá?
Nejsem si úplně jistá. Od doby, kdy se u pacienta objeví první projevy onemocnění, trvá v průměru dva roky, než je mu diagnostikovaná psoriáza. To mi připadá jako docela dlouhá doba. A další zajímavý údaj je, že u pacientů, kteří dnes mají biologickou léčbu, v průměru od prvních příznaků do okamžiku, kdy ji dostali, uběhlo jednadvacet let. Pro lepší informovanost jsou k dispozici také webové stránky, kde se člověk může podívat na fotografie a porovnat si své kožní projevy se změnami u pacientů na obrázcích. Pak už jen stačí se podívat na seznam center, kam může se svým trápením zajít.
Zmiňovala jste, že u mužů to bývalo spojované s vojnou. Je takový mezník i u žen?
Správná genderově vyvážená odpověď by měla znít, že u žen je to vojna i dnes. Ale vy asi narážíte na to, jestli to není porod a těhotenství. Z nějakého důvodu je to zařízené tak, že během těhotenství a kojení se psoriáza „zázračně“ lepší, i když to není pravidlo.
Některé ženy musí užívání biologických preparátů přerušit, ale nejspíš vlivem ženských hormonů se lupénka i tak chová většinou slušně. U žen těmi spouštěči bývají třeba stresy ze zkoušek, nasazení nevhodných léků, angíny a podobně.
Kdy se lupénka objevuje?Nejčastěji lidé onemocní v jiných etapách života: první je 18. až 30. rok, druhou je pozdní lupénka, která se objevuje kolem 50. až 60. roku. Obě mají svá specifika. U prvního typu je častější genetická závislost a také těžší průběh. Dříve se říkalo, že je to typické pro muže, kteří jdou na vojnu – byla pro ně tak velkým stresem, že pokud měli k chorobě dispozice, lupénka se záhy projevila. Druhý typ má mírnější charakter, není obvykle navázán na genetiku, a často si vystačíme jen s lokálními preparáty. Dětská lupénka je stále raritou. |
Jaké psychické problémy pacienti s lupénkou nejčastěji řeší?
Hodně si stěžují třeba na horší pracovní podmínky nebo na to, že dostanou horší práci než jejich vrstevníci, kteří lupénku nemají. Někdo mi také říkal, že měl problém na poště, protože přes okénko byly vidět lupénkou postižené nehty a ruce, takže s ním nechtěli komunikovat a převzít od něj „infikované“ zásilky.
Lidé, kteří mají lupénku někde na těle, stigmatizací netrpí tolik, jako když se jedná o viditelné části těla. V obličeji je psoriáza naštěstí vzácná, ale nepříjemná je ve kštici. Šamponem se to řešit nedá, takže pacienti mají traumata z toho, že jim padají vlasy.
Jak v pracovním, tak společenském životě lupénka představuje hodně velké stigma. Lupénce navíc nedělá dobře alkohol, takže lidé, kteří mu holdují nebo se rádi napijí, mají často nemoc rozjetou. Když má někdo biologickou nebo systémovou léčbu, ale přesto nereaguje tak dobře jako ostatní, moje cílená otázka už jde tím směrem, jestli neřeší své problémy alkoholem.
A co se týče rozdělení mezi pohlavími? Trpí lupénkou více muži, nebo ženy?
Lupénkou trpí stejné množství žen i mužů. Ženy ale obecně přijdou trochu dřív. Řeší nejen zdravotní, ale i estetický problém, který je dovede do ordinace. Muži si dříve stěžují na problémy s klouby. Každý to vnímá jinak, ale i s kožními chorobami obecně chodí dříve ženy.
Je nějaký příběh, co se vás dotkl?
Lupénka někdy může postihnout také genitál. Měla jsem v ordinaci partnerský pár, a když si muž odložil, zjistili jsme, že právě takovou formu lupénky má. Nasadila jsem léčbu a po čase se manželka vrátila a děkovala mi s tím, že už chápe, proč mají tři roky oddělené ložnice. Manžel se za to strašně styděl, nechtěl kožní projevy „tam dole“ nikomu ukázat... To jsou příběhy, kdy pomůžete nejen pacientovi, ale oběma partnerům.
