Dovolte mi vrátit se ještě k zápasu ve Zlíně. Polevila v závěru motivace?
To nevím, ale škoda byla soupeřova prvního gólu na 3:1. Zlín najednou dostal odvahu jít do hry vabank a my se začali strachovat o to, že bychom zápas mohli ztratit. Konec odpovídal výsledku, soupeř dělal vše pro to, aby srovnal, ale my to naštěstí ukopali.
Góly ve Zlíně byly dost podobné. Přetažené centry na zadní tyč. Šlo to za vámi na kraji obrany, nebo se stala chyba jinde?
Je pravda, že jsme mohli udělat více pro to, aby soupeř neodcentroval. Jistě můžeme spekulovat, že si hráče máme lépe rozehrát, ale góly ve fotbale padají i proti těm nejlepším. Centry se jim povedly. První propadl na zadní tyč, druhý zas soupeř trefil šibenici. Musíme se tomuhle vyvarovat.
Zbrojovka je v této sezoně hodně aktivní po stranách. Vy i Denis Granečný na levé straně rádi podporujete útok. Je to strategie Brna?
Trenér to po nás požaduje. Chce, abychom měli zajištěné hřiště dozadu, ale pokud se naskytne možnost, ať útočíme. Každého hráče nakonec více baví útočit. Tak se tlačíme s Denisem dopředu. Snad je to vidět a má to nějaký vliv na hru.
Jak to máte rozdané? Většinou vídáme jednoho útočného a jednoho defenzivnějšího beka, u vás to je ale těžké určit.
Musíme si to hlídat navzájem. Já mám sbírat míče a jisti hru, když je hra vlevo a naopak. Křičet na sebe nemůžeme, ono je to docela kus. Tak na sebe musíme vidět a jeden druhého si hlídat.
Sedm zápasů, sedm startů. Jste naprostou jistotou s obrovskou důvěrou u trenéra, nehrál jste jen 16 minut v závěru na Baníku a s Bohemians. Čekal jste takový návrat do první ligy?
Nejsem ligový zelenáč a se záměrem hrát nejvyšší soutěž jsem do Brna přicházel. Pomoci k postupu. To nás obrovsky stmelilo a obrovsky z toho těžíme i nyní. Pořád jedeme na vlně z druhé ligy. Já jsem rád, že jsme do toho takto najeli a snad ta vlna pojede dlouho.
Na vašem postu je ale značná konkurence, před sezonou na místo univerzálního beka přišel Róbert Matejov, napravo hrál v minulosti Jakub Šural. Čekal jste, že si jej takto uzmete pro sebe?
Snažím se tu důvěru na hřišti splatit. Já jen chci, aby to pomohlo týmu a celkově se dařilo.
Hrajete jednu devadesátiminutovku za druhou. Při častém zapojování beků do útoku, nehledáte někdy očima střídačku s prosbou o střídání?
Je to postem. Do obrany se prostě nesahá a první se oživuje útok. Trenéři většinou střídají vpředu. Zkrátka když jste bek, tak buď hrajete v základu, nebo leštíte lavičku. Málo kdy se střídá do obrany, spíš když se hlídá nějaký výsledek. To je prostě úděl nás obránců. Já to ale mám rád. Zápasové vytížení je v kondici nenahraditelné. Čím víc mám minut, tím se cítím líp.
Technikem už asi nebude, stane se Řezníček v Brně top kanonýrem? |
Obrana je skoro neměnná, do defenzivní řady Zbrojovky naskočila pouze pětka hráčů. Získává řada zkušenosti jako skupina?
Ono je to taky proto, že se daří. Kdyby se prohrávalo, asi už tam hrál kde kdo. Je ale určitě poznat, že se sehráváme. Dokážeme rázem předpokládat, co ten druhý udělá a pak je naše spolupráce daleko jednodušší. Na druhou stranu i na lavičce máme skvělé kluky, kteří do toho mohou kdykoliv zasáhnout a nebudu míst strach, že by to nefungovalo. Na tréninku to dokazují neustále.
Z kabiny Zbrojovky jde cítit velká soudržnost. Všichni mluví o týdenním procesu a spokojených trénincích. Je tomu skutečně tak?
Všichni odevzdávají maximum, pomáháme si navzájem. Skutečně jsme super parta v kabině. I kdyby přišel někdo nový, hned zapadne, protože celý kolektiv se mu bude snažit pomoci.
Jmenoval jsem vás a Granečného, přidám ještě Jiřího Texla nastupujícího na postu defenzivního záložníka. Jste takovými dělníky Zbrojovky, kterým se však vcelku daří. Je to klíč úspěchu, že se daří těm, které v tabulce střelců nenalezneme?
To musí posoudit jiní. Každý hráč má své přednosti a dovednosti a tím pomáhá týmu. Ševa (Michal Ševčík) nebo Řezňa (Jakub Řezníček) tam jsou od gólů, výsledky a body jsou ale vizitkou celého týmu. Bez toho, aniž bychom to vzadu neubránili by jejich příspěvek byl k ničemu. Že na nás není tolik vidět, to tak ve fotbale chodí. Jestli ale někdo ocení práci těch dělníků, na které není tolik vidět, tak to jistě potěší.
Jak k tomu přispívá pátý člen obrany, brankář Martin Berkovec? Zdá se, že když je v laufu on, Zbrojovka sbírá body a když něco pokazí, nefunguje to ani vepředu.
Víme, že je za námi a jak skvělý je to brankář. Dokazuje to neustále a už minulou sezonu nám přinesl spoustu bodů on. Je naše opora a musím přiznat, že mám lehčí hlavu, protože vím, že když už nám tam něco propadne, tak on z toho slušnou část chytí.
Panuje mezi obránci a brankářem speciální vztah?
No když se mu něco nelíbí, umí nám to říct. (smích) S Berkym nám to funguje. Snad mu dopřejeme taky nějakou nulu.
Zbrojovce se paradoxně daří hlavně venku. Čím to je?
Naše hřiště prostě není v nejlepší kondici. Neříkám, že může za naše ztráty, ale my přijedeme ven, většinou mají soupeři krásná hřiště a nám se tam hraje dobře. Celkově máme v ofenzivě převahu technických hráčů a chceme hrát kombinačně. Mám za to, že nám takový fotbal sedí víc. No a pak je tu ještě faktor losu. Soupeři na Srbské nebyli špatní. Slovácko a Slavia hrají Evropu, Bohemka má výborný vstup do sezony a tak to bylo těžké. Moc rádi bychom našim fanouškům dali tři body z domácího hřiště, vždyť by si to také zasloužili. Chodí ve velkém počtu. Budeme se to snažit napravit už teď s Teplicemi.
Nechyběl jste ani v středečním pohárovém utkání s Rosicemi, byť jen na 14 minut. Nechtěl jste si říct o malé volno?
To mi nepřísluší, abych si říkal o volno. Když nejsem zraněný, tak jsem trenérovi k dispozici. Ještě nejsem tak starý, abych mohl jít za koučem a chtít propustku.
Začátek sezony je v podání Zbrojovky nad očekávání. Panuje v kabině pohoda?
No hraje se nám rozhodně lépe, než kdybychom si nechali ujet vlak. Je to fajn a jde to poznat i v tréninku. Není na nás tlak, jdeme do zápasu s tím, že si jdeme zahrát fotbal, sundali jsme tím ze sebe tlak. Nemusíme hrát nějakého zanďoura a odkopávat míče. Dokud to ale takto jde, tak toho musíme využít. Nechci nic přivolávat, ale může přijít krize, a tak se nám nějaký bodový náskok může hodit. Liga je vyrovnaná, všichni baží po bodech. Naštěstí na nějaké sčítání bodů není čas, zápasy jdou rychle po sobě a do toho se hraje pohár, tak se tím nemáme čas rozptylovat.
Trénink je vám teď zábavou, nevyhnete se ale útočníkům v dobré náladě. Kdo vás dokáže nejvíc trápit?
Tým je vyrovnaný. Máme zápasy mezi sebou a ty dvě jedenáctky spolu pořád remizují. Má to grády i tam a když se pak vybere jedenáctka pro zápas cítíme, jak jsme se trénovali a posouvali mezi sebou. Všechny pozice jsou zdvojené, všichni chtějí hrát. Přirozená konkurence je nejlepší trenér.
Takže máte rivalitu s levým křídlem, což by vycházelo na Šimona Faltu s Jakubem Přichystalem?
No Kubu Řezníčka naštěstí hlídat moc nemusím. On je stejný zabiják i na tréninku. Dvacet minut o něm nevíte, někde se tam potlouká a pak se objeví v jedné šanci a míč je v brance. S ním je to strašně těžké. Když se kolem vás útočník neustále pohybuje, přetlačujete se a jste v souboji, hlídáte si ho. S Kubou jste tak nějak v pohodě, nic se neděje a rázem je pozdě. Ukolébá vás. Ono ale bránit naše křídla taky není jen tak.
Raději tedy bránit rychlonohého Wale Musu Alliho?
On je hrozně rychlý. Naštěstí my z toho tréninku dobře víme, protože ho vidíme rozbíhat se tam každý den, tak už se na to připravujete. V zápase soupeřům nezávidím. Když má ale den na tréninku, první tři kroky ho nechytíte, takže nám na tréninku taky motá nohy. Nepřečtete ho, je to exotický fotbalista.