Kněz, který dříve působil na zlínské farnosti, poznal Mongolsko jako zemi, která nikdy nepřestane překvapovat. Musel vstřebat kulturní šok, naučit se jazyk, zvyknout si na krušné přírodní podmínky.
A poslouchat často velmi smutné příběhy místních. „Hlavní důvod, proč v té zemi jsme, je dávat lidem naději, že ty příběhy budou mít šťastný konec,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
Pro Mongolsko jste se rozhodl sám?
Když jsem měl dlouhou dobu na starosti mezinárodní program v misijním dobrovolnictví v České republice, hledal jsem lidi, kteří by vyrazili do světa. Třeba jen na měsíc nebo na rok. Možná díky tomu jsem se stal trochu vnímavějším k tomu, jaké jsou ve světě potřeby. Napsal jsem proto dopis hlavnímu představenému, že bych byl ochoten se misie zúčastnit, a on mi vybral Mongolsko. V roce 2015 jsem se tam byl podívat na 14 dní, od následujícího roku tam jsem na stálo.
Když jsem viděl, že děti kreslí do sešitů hákové kříže, nejprve jsem se lekl, co to má znamenat. Následně jsem zjistil, že jde o prastarý mongolský symbol štěstí a lásky.
