Nejstarší exponáty na výstavě v Muzeu Náchodska (30. 6. 2022)

Nejstarší exponáty na výstavě v Muzeu Náchodska (30. 6. 2022) | foto: Martin Veselý, MAFRA

Od slunečních hodin po unikátní primky. Výstava zastihla Elton na vzestupu

  • 2
Muzeum Náchodska vystavilo desítky hodin ze svých sbírek. K vidění jsou třeba přesýpací hodiny kněžny Zaháňské i mnohem mladší produkce filiálek německých výrobců. Svou historickou i současnou výrobu představuje novoměstská společnost Elton hodinářská.

Loni Muzeum Náchodska zabodovalo u návštěvníků výstavou o výrobci oblíbených kovových hraček Kovap, letos chce podobně upozornit na místní průmyslovou hodinářskou tradici trvající 130 let. Nedávno otevřená výstava nese název Hora ruit (lat. Hora ruit, respice finem. Čas kvapí, pamatuj na konec).

„V naší sbírce je asi 270 kusů historických hodin. Snažíme se ukázat, jak se měřil čas od nejstarších dob. Máme tu exponáty už ze 17. století, například zlomek horizontálních slunečních hodin z náchodské Krajské brány z roku 1699 i starší diptychové sluneční hodiny z Norimberku z roku 1613. Jsou tu i přesýpací hodiny vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Tento prstýnek, to jsou prstencové sluneční hodiny, které používal hrabě František Antonín Špork,“ ukazuje nejstarší unikáty kurátor výstavy Jan Tůma.

Hrací rámové hodiny, Čechy kolem 1850. Jsou z pozůstalosti po Jarmile Hassan Abdel Wahab ze Studnice u Náchoda.

Kromě toho tu je i replika svícových hodin, kdy se čas zjišťoval odhoříváním svíce a zvukovou signalizaci zajišťovaly olověné kuličky. Jsou tu i barokní vřetenové kapesní hodinky od londýnského mistra hodináře Daniela Keddena, které zakoupilo do svého majetku koncem 19. století město Náchod.

Vedle cizelérsky vypracovaných kousků tu je pak i mnohem jednodušší produkce z německého Schwarzwaldu. Návštěvníci mohou nahlédnout i do útrob švarcvaldek a uvidí i některé „v kroku“. Fungují tu i kukačky z pozdější schwarzwaldské produkce či lihýřové hodiny, jedny z nejstarších mechanických hodin s dvouramenným vahadlem a závažími.

Filiálky v Sudetech

Zajímavé historické kousky představují třeba sloupkové empírové hodiny z přelomu 18. a 19. století z opatova bytu v polickém klášteře či módní hodinové obrazy, kdy se v biedermeieru doplňoval ciferník krajinářským výjevem. Polovina výstavy však patří průmyslové výrobě hodin a hodinek v regionu.

Hodiny z Broumova i Nového Města

Počátky výroby hodin v regionu spadají do roku 1889, kdy Gustav Becker založil v Broumově továrnu na hodiny coby filiálku své firmy sídlící v dolnoslezském Freiburgu (nyní Świebodzice). Výrobu v Broumově v roce 1930 převzala firma Bratři Junghansové.

Výstava připomíná i válečné intermezzo její dceřiné továrny MESSAP, založené v roce 1942 v Meziměstí u Broumova, kde se zabývali zapalovači do protileteckých dělostřeleckých granátů. Meziměstský závod MESSAP byl v roce 1946 začleněn do národního podniku Chronotechna, jehož výroba pak byla v roce 1947 přesunuta do Šternberku.

V roce 1949 byl založen pobočný závod Chronotechny také v Novém Městě nad Metují, pozdější Elton. Vývoj hodinek Prim zde začal v roce 1949, přičemž hodinky se v Novém Městě nad Metují začaly vyrábět v roce 1954. Závod do 90. let vyrobil na 12 milionů hodinek, poté s přílivem asijské produkce následoval útlum. Od roku 2008 se firma profiluje jako manufaktura s malými sériemi.

„Zavedení cla na dovoz hotových hodin do Rakouska-Uherska vedlo nakonec k tomu, že někteří němečtí výrobci hodin zde zřídili své filiálky, například společnost Schlenker & Kienzle v roce 1887 v Chomutově a dva roky nato Gustav Becker zřídil filiálku v Broumově,“ popisuje Jan Tůma.

„Tu pak ve 30. letech převzali noví majitelé, Bratři Junghansové, po válce spadla pod Chronotechnu a nakonec tam výroba byla utlumena. Mezitím však byla založena filiálka Chronotechny v Novém Městě nad Metují, která se začala specializovat na výrobu hodinek,“ říká kurátor.

Éru broumovské továrny ve Velké Vsi u Broumova, která zaměstnávala začátkem první světové války 210 lidí, připomínají například kyvadlové hodiny ve výpravných dřevěných skříňkách.

Začínali Spartakem

Hlavní pozornosti se tu však těší hodinky z novoměstského Eltonu.

„Strojek a hodinky se v Eltonu vyvíjely pět let a v roce 1954 tu vypadly první náramkové hodinky. Nenesly ještě název Prim, ale Spartak. My s tímto modelem pokračujeme dosud. Následovalo logo Prim, které držíme dodnes,“ říká předsedkyně představenstva a generální ředitelka Elton hodinářské Renata Červenák Nývltová.

„Firma byla velká, ještě v 90. letech měla kolem 1 500 zaměstnanců, pak jsme však asi všichni začali koukat po zahraničních hodinkách a digitálkách a řemeslo začalo upadat, což byla velká škoda,“ hodnotí generální ředitelka.

„Zaplaťpánbůh řemeslo neupadlo úplně a firma se i přes velké problémy udržela. Dnes jsme na vzestupu, firmě se od loňského roku daří. Každý rok vydáváme několik limitovaných sérií, které jsou za pár dní vyprodané,“ říká generální ředitelka.

Elektrický tón neboli Elton

Firma vystavila nejen jeden z prvních modelů Spartak, ale i unikátní ladičkové hodinky Elton, které dospěly pouze k prototypu. Šlo o pokus vyvinout bateriový strojek jako ekvivalent k mechanickému. Od zvuku těchto ladičkových hodinek se odvinul dosavadní název firmy. Když se v roce 1969 osamostatnila, ze sousloví „elektrický tón“ odvodila zkratku Elton.

Výstava Hora ruit – Od slunečních hodin po Primky

Je přístupna denně mimo pondělky do 18. září ve výstavní síni muzea v Náchodě na rohu Tyršovy a Zámecké ulice.

Zájemci si na výstavě mohou vyzkoušet, jak hodináři z Eltonu přenášejí pinzetou droboučké součástky hodinek.

Ve vitrínách jsou k vidění celé kazety modelů hodinek či budíků ze socialistické éry i z dnešní produkce.

„Máme hodně objednávek, naše kapacita je vytížená a nestíháme vyrábět, takže se mi povedlo ukořistit alespoň pár modelů náramkových hodinek pro výstavu,“ poznamenává Michal Hejduk, který pracuje jako marketingový specialista Elton hodinářské a pro výstavu připravil archivní výkresy a další materiály.

„Já jsem ve firmě rok a půl, ta práce mě baví včetně toho, že zkoumám historii firmy. Je to pro mě srdcovka, protože děda pracoval celý život v Eltonu. Něco tu vzniklo, pořád to drží, člověk má být na co hrdý,“ říká Michal Hejduk.

Konečně v černých číslech

Dříve měla Elton hodinářská patnáct set zaměstnanců a vyráběla kolem 600 tisíc hodinek ročně, nyní je to 70 zaměstnanců a 700 kusů hodinek s mechanickým strojkem, k tomu ještě zvládnou několik tisíc hodinek s kvalitním švýcarským quartzovým strojkem.

Firmu, již v roce 2016 koupil zbrojař Jaroslav Strnad a v níž nyní působí jeho syn Michal, sice nadále tíží letité soudní spory o ochrannou známku Prim a také nedostatek hodinářů na pracovním trhu, teď však zažívá mimořádné období.

Na každé hodinky s mechanickým strojkem má dnes firma již kupce a nestíhá vytvářet zásoby. Novoměstské hodinky mohou stát desítky tisíc korun a objednavatelé si individuálně mohou určit jejich finální podobu i zdobení.

„My jsme si krizi prožili už před mnoha lety. Když jsme firmu začali loni přestavovat, co se týče managementu, a přišla řada nových lidí včetně mě, podařilo se nám ji nastartovat hlavně v oblasti výroby. Už předtím by bylo možné prodat více hodinek, ale výroba tomu nestačila, aby se firma dostala na ekonomicky přijatelnější výsledky. Loni jsme si dali ambiciózní cíl, zvýšili jsme o 40 procent výrobu a zvedli skoro o 50 procent tržby, což firmu posunulo do černých čísel. Teď už je skok mezi rokem 2021 a 2022 spíše udržovací,“ vysvětluje generální ředitelka Renata Červenák Nývltová.

Společnost nepřijímala nové lidi, ale zefektivnila montáž hodinek, kde teď pracovníci musejí zvládnout více operací. Zvyšovat obrat a tržby však firma potřebuje i letos, a to kvůli rostoucím cenám energií i materiálu. Elton hodinářská chce letos dosáhnout obratu 92 milionů korun, minulý rok činil 89 milionů, v předešlých letech se pohyboval kolem 55 milionů.

Expozice přitáhla už několik bývalých hodinářů, na své si přijdou i milovníci uměleckého řemesla.