Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvUkrajina po dělostřeleckých raketových systémech HIMARS dlouho touží, protože Rusové po prvotních neúspěších změnili taktiku a nyní spoléhají v útocích na neobvykle masivní nasazení dělostřelectva, které doslova „rozorá“ pole mezi jednotkami obou stran, přes které pak útočí ruští motostřelci. Na Twitteru už ukrajinský ministr obrany Američanům za HIMARSy poděkoval, na stejné sociální síti se objevily první záběry čtyř odpalovacích zařízení, která byla v noci poprvé použita proti postavením ruského dělostřelectva (údajně s ohromujícími úspěchy).
HIMARS
Systém M142 HIMARS tvoří jedna šestihlavňová raketnice, umístěná na nákladním automobilu M1140. Hmotnost nového systému se podařilo stlačit až na 10 900 kilogramů, což dává možnost mnohem rychlejší přepravy po vlastní ose (maximální rychlost vzrostla na 85 km/h), ale také možnost transportu standardním středním dopravním letounem C-130 Hercules. Raketomet HIMARS už stačil být nasazen v Afghánistánu, Iráku i Sýrii a kromě tradičních blízkovýchodních odběratelů jej plánuje v obrovském počtu 520 kusů nakoupit Polsko, do výzbroje jej s nejvýkonnější municí zavedla i 8. brigáda operačně-taktických raket rumunské armády.
Po ukončení první války v Perském zálivu byl zahájen vývoj nové naváděné munice, která při dopadu výrazně sníží kruhovou odchylku. Finálním produktem se stala dvojice raket M30 a M31, přičemž raketa M30 nese standardní kazetovou munici modernějšího typu M85 (později ji doplnily verze M30A1 a M30A2 s konvenční hlavicí), zatímco M31 je standardní konvenční výbušnou hlavicí o hmotnosti devadesát kilogramů osazena od začátku. Oba typy jsou naváděny kombinovaně interně i pomocí GPS, pro lepší manévrovatelnost pak v přední části přibyly čtyři pohyblivé ovládací plošky.
Právě rakety M30 a M31, obě s koncovým navedením v konvenční variantě, tedy s tradiční výbušnou hlavicí, tvoří dodávku až pěti tisíc raket pro ukrajinské raketové dělostřelectvo. Důležitým rozdílem proti tradičním ruským raketometům, zejména nejrozšířenějším systémům BM-21 GRAD nebo jejich československým odvozeninám RM vz. 70, je právě koncové zaměření. Zatímco většina ruských raketometů kromě několika málo nejmodernějších typů, které jsou v ruské výzbroji v minimálních počtech, zaměřuje tradičním dělostřeleckým způsobem a jejich účinek v cíli je tedy plošný (méně přesný), americké rakety s koncovým navedením jsou schopné zasáhnout přesné bodové cíle a vzhledem k tomu, že nesou mnohem větší bojovou hlavici než jedna každá ruská raketa, jsou schopné na jednu ránu srovnat se zemí dům nebo ekvivalentní cíl (mosty, shromáždění jednotek, dělostřelecká postavení, velitelská stanoviště atd.). Rozdíl v účinku obou typů je dobře vidět na videu níže.
„Pošlete HIMARS!“
Ukrajinské vedení před několika týdny vypracovalo dokument, na kterém je přesný seznam těžké výzbroje, kterou by ukrajinští obránci potřebovali k zastavení ruského postupu. Před tanky, vrtulníky, protiletadlovými systémy a bojovými letouny se na prvním místě vyjímá raketový dělostřelecký systém HIMARS.
Dokument, který byl vypracován po konzultaci s ukrajinským ministerstvem obrany, slouží jako cestovní mapa pro dovybavení ukrajinské armády těžkými zbraněmi, které mají k dispozici členové NATO. Jeho autoři tvrdí, že dobře vybavené ukrajinské ozbrojené síly jsou nezbytné pro bezpečnost Evropy. K tomu je však zapotřebí ze strany NATO přesunů zbraní na Ukrajinu, a to včetně některých útočných zbraní dlouhého dosahu, které se Západ doposud zdráhal poskytnout.
Taktické raketové systémy HIMARS, vyzbrojené střelami s koncovým navedením, v seznamu následují tanky M1 Abrams, bojové letouny F-16, systémy pozemní protivzdušné obrany, útočné vrtulníky AH-6M Little Bird a pobřežní protilodní raketové systémy. „Pro vítězství v boji proti nespravedlivé ruské invazi a udržení bezpečnosti v oblasti Černého moře a východní Evropy potřebuje Ukrajina pomoc v podobě moderní těžké vojenské techniky podle standardů NATO v hodnotě nejméně 25 miliard USD,“ uvádí se v politickém dokumentu, který byl předán členům amerického Kongresu.
Debata o tom, jakou výzbroj poslat Ukrajině, probíhá od doby, kdy Ruskem podporovaní separatisté v roce 2014 obsadili části východní Ukrajiny. Následující americké administrativy se snažily najít rovnováhu mezi podporou snahy Ukrajiny bránit se a vyhnout se eskalaci, která by vedla k dalšímu krveprolití. Po posledních událostech však Spojené státy souhlasily s vysláním požadovaných systémů HIMARS s municí, která má dosah přes 70 kilometrů. Ukrajinci sice požadovali munici s větším doletem (zejména dělostřelecké balistické rakety ATACMS), ale i tak tvrdí, že se Američanům zavázali nepoužívat rakety dlouhého doletu k úderům na cíle na území Ruské federace.
Náměstek amerického ministra obrany dodávku raketometů se základní municí okomentoval: „Vedli jsme o tom s Ukrajinci diskusi, a když jsme hodnotili cíle, na které mají zájem útočit uvnitř ukrajinského území, došli jsme k tomu, že systém HIMARS se střelami GMLRS může napadnout jakýkoli cíl, jakého potřebují dosáhnout,“ řekl politik.
HIMARS sice válku v prospěch Ukrajiny neotočí, při dobrém nasazení a zejména dobrém ukrytí, má potenciál značně otupit sílu ruského dělostřelectva zejména v místech nejtěžších bojů. Zda to Ukrajině bude stačit, se dozvíme velice brzy.