Narodil jste se v chomutovské porodnici, domov jste měl pak v nedalekých Droužkovicích. Je pravda, že to vaše maminka do porodnice málem nestihla?
To je asi přehnané, ale trochu dramatické to přece jenom bylo. Tatínek totiž vezl maminku do porodnice na rámu kola. Ale stihl to a narodil jsem se až tam. V Droužkovicích jsem pak žil až do svých čtrnácti let, kdy jsem odešel do Prahy na konzervatoř.
Chtěl jste být už jako kluk tanečníkem?
Vůbec ne! Vždycky jsem chtěl hrát na housle, ale můj učitel byl přísný, vůbec nepochopil, že by mohla výuka probíhat formou škola je hra, a úplně mi housle zprotivil. Maminka ovšem viděla, že si furt někde zpívám a poskakuju, a přihlásila mě na rytmiku do Chomutova. Tamní paní učitelka pak rodičům řekla, že dobře slyším hudbu a budu mít dobrou figuru, tak že bych měl jít na konzervatoř. Když mě pak naši ubezpečili, že tam nebude matika, fyzika a chemie, souhlasil jsem. To je všechno, co jsem pro to udělal. Žádnou předchozí baletní průpravu jsem nikdy neměl.
Umění a politika u nás samozřejmě propojené byly, ale baletu se nikdy nedělaly potíže. Jezdil jsem, kam mě pozvali, hostoval jsem po celém světě a politiku jsem do toho nemíchal.
