Wharf Road je hlavní promenáda městečka St Ives ležícího na nejzápadnějším výběžku hrabství Cornwall. Ještě donedávna byla ulice přehlídkou těch nejrozmanitějších obchůdků, kaváren i hospůdek. Dnes mají výlohy tamních provozoven společného něco jiného – za výlohou visí cedule s nápisem „Přijmeme zaměstnance.“
Dovolená „doma“ zůstává „in“Stejně jako jinde v Evropě i v Británii za koronaviru vzrostl zájem o domácí turistické destinace. Přetrvává i nadále a zástupci turismu si samozřejmě mnou ruce. Má to však své ale. „Žádný turista nechce vidět města duchů,“ připouští Martin Sach, šéf britské asociace ubytovatelů HHA. Dodává, že zvýšený zájem o domácí cestovní ruch je pro britskou ekonomiku jednoznačný přínos. „Lidé si musí uvědomit, že právě turistický ruch je pro lokální ekonomiku významnou hnací silou a že jakékoli jeho regulace nikomu nic nepřinesou,“ dodává. Zároveň však připouští, že mít na venkově rekreační objekt a pronajímat ho krátkodobě jsou dvě odlišné věci. |
Léto se blíží a oblíbené britské přímořské letovisko očekává po konci pandemie renesanci zájmu turistů o něj. Bohužel, není zde dostatek místních, kteří by v provozovnách pracovali. Důvod je prostý. Město se stejně jako desítky dalších stalo baštou takzvaných druhých domovů Britů. Ti nyní za covidu pořízené nemovitosti nabízejí ke krátkodobému pronájmu. Pro místní, kteří zde bydleli celoročně, je tu najednou až příliš draho.
„Během loňských voleb do místní městské rady jsem nechávala občanům ve schránkách volební letáky, ale při klepání na dveře jsem zjistila, že ve většině z nich už nikdo nebydlí,“ říká místní radní. „Nakonec mi zbylo více než tisíc letáků“ dodává smutně. Podle ní se ve městě musí něco změnit.
Podobnou situaci řeší i v rybářské vesničce Robin Hoods Bay v Yorkshiru. I tam si místní stěžují, že je odtud vytlačují Britové, kteří si tam ve velkém nakoupili nemovitosti a nyní je chtějí pronajímat. Ve vsi St. Agnes v hrabství Cornish se nedávno na zdech dokonce objevily sprejové nápisy: „Majitelé druhých nemovitostí, taky něco dávejte! Prodejte domy, nebo je pronajímejte levně místním.“
Frustraci z podobné situace zažívají také obyvatelé Walesu. Dokonce tak velkou, že tamní vláda hodlá od příštího roku zavést na „druhé“ domy třísetprocentní daň. Pětadvacet ze dvaatřiceti měst ve Skotsku již přistoupilo ke zrušení slevy na dani při pořízení druhého domu nebo bytu.
Za všechno může covid
Politici i aktivisté se nyní vzácně shodují na tom, že za situaci může trh s nemovitostmi. Makléři využili během lockdownů zvýšený zájem movitých Britů o jejich nákup a tisíce z nich tak za poslední roky změnily majitele. Míst, kde k tomu došlo, jsou na britském venkově desítky. Například ještě donedávna tradiční víska Burnham Market při pobřeží Norfolku si kvůli domům bohatých Britů dokonce vydobyla nelichotivou přezdívku „Chelsea-on-Sea“. Další nemovitosti na britském venkově se nadále úspěšně prodávají i po covidu, protože se zdají být dobrou investiční příležitostí.
Investovat do nemovitosti, kterou by ráda poté pronajala, chce i 43letá Vicky Bormanová. Vybrala si dům v St Neots v hrabství Cambridgeshire. Podle jejího názoru je tento krok přínos pro rozvoj turistického ruchu na britském venkově. Do nemovitosti investovala 165 000 liber (4,8 milionu Kč) a nyní očekává, že měsíčně z pronájmu získá 2 800 liber (82 000 Kč). „Díky Airbnb přilákáme na venkov víc turistů a ti zase podpoří místní podnikatele,“ argumentuje žena. Sama v St Neots žije v jiném domě, za který již daň platí. Za nespravedlivé považuje hradit městu další poplatky za druhý dům, který si chce pořídit. „Lidé si myslí, že když koupíte druhý dům, musíte platit další daň, ale tak by to být nemělo. S manželem podnikáme a druhá nemovitost je naše penze,“ dodává podnikatelka.
Jinak celou věc vidí šedesátiletý Brendan Donnelly, který podniká v Conistonu v Cumbrii. Za kamenickým byznysem ovšem každý den musí dojíždět ze Staffordshiru, kde žije. Pro své podnikání totiž ve svém městě není schopen nalézt žádnou vhodnou nemovitost. Věří tomu, že zvýšení daní pro majitele druhých nemovitostí je řešením problému. „Aby to fungovalo, musíte na majitele takových domů zatlačit daní,“ říká. „Tady nejde jen o ceny. Nemovitosti nejsou k mání proto, že je bohatým shánějí prostředníci ještě předtím, než se objeví na trhu,“ dodává podnikatel.
Connelly by také rád rozšířil svoje podnikání, ale nemůže, protože není schopen najít dostatek místní pracovní síly. „V Conistonu už prostě nezůstali žádní kvalifikovaní pracovníci. Pokud se něco nestane, bude z místa vesnice duchů,“ uzavírá.
Staycation jede!
Zálibu v dovolené doma, pro kterou v angličtině vznikl trefný výraz „staycation“ (spojení stay–zůstat a vacation–dovolená, pozn red.) nalezly nebo dále nalézají tisíce Britů i přesto, že covidové restrikce na cestování za hranice již padly. To vše dává příležitost masivnímu rozvoji byznysu pronájmů, který mnozí objevili jako vítaný zdroj příjmů. Ceny nemovitostí i na britském venkově tak v posledních letech nadále raketově rostou.
Loňský průzkum realitní kanceláře Hamptons například zjistil, že vzrostly dokonce dvakrát rychleji než ve městech. Takový trend je však pro místní obyvatele zničující, neboť s nárůstem cen v uvedených oblastech jen stěží mohou držet krok. Podle průzkumu společnosti CPRE narostl počet pronajímaných nemovitostí na britském venkově až o tisíc procent, samozřejmě k velké nelibosti všech, kteří v oblastech žijí trvale. V Cornwallu je podle statistik průměrná roční mzda 31 471 liber (925 000) Kč, zatímco průměrná cena domu v tamtéž (St Ives) je 429 188 liber (12,6 milionu Kč), tedy více než třináctkrát tolik.
Cornwall a jeho zákoutíJedněmi z nejpopulárnějších venkovských míst jsou pro Brity zákoutí hrabství Cornwall. Jezdí sem jak za atmosférou historických míst, tak i kvůli (donedávna) funkčním službám zosobněným kavárnami, restauracemi nebo obchody. Oblíbená jsou například přímořská letoviska Portreath, Newquay anebo malebné město Looe. |
V již zmíněném Conistonu v Cumbrii se drží průměrná cena domu na částce více než půl milionu liber (bezmála 15 milionů Kč), za posledních deset let ceny domů vzrostly o více než polovinu. Výše průměrné roční mzdy se však v této oblasti pohybuje stále pouze kolem 26 tisíc liber (764 tisíc Kč).
Ze zmíněných čísel vyplývá, že místní odcházejí nejenom kvůli zdražování, ale že si nemohou dovolit ani případný pronájem nemovitosti, například k podnikání.
Podobné znepokojení vyjadřují i politici. „Realitní trh v naší oblasti drtí soukromí pronajímatelé, kteří si za tímto účelem nemovitosti pořídili,“ říká Tim Farron, člen britského parlamentu za Westmorland a Lonsdale. Za pronájem na noc si podle něj mohou účtovat o stovky liber více, než kdyby je pronajímali dlouhodobě. „Neexistují žádné regule,“ stěžuje si.
„V poslední době jsme svědky masivních nákupů nemovitostí na britském venkově za účelem jejich sezonního pronájmu,“ dodává Farron. Dlouhodobé pronajímatele tak vytlačují ti, kteří generují větší zisky od Airbnb,“ dodává politik. „Lidé, kteří sem přijedou na dovolenou, ale brzy zjistí, že se nikde nenají, protože nebude nikdo, kdo by je v restauraci obsloužil,“ varuje politik.
