RECENZE: Romové v literatuře jsou na tom jako Hašek. Pomíjení a opovrhovaní

Romská literatura v Česku? Vážně? A existuje vůbec nějaká? A pokud existuje, dá se kvalitativně srovnat s klasickým gadžovským psaním? Třeba s Bohumilem Hrabalem nebo Jaroslavem Haškem? Na všecky ty otázky je překvapivě jasná odpověď: samozřejmě ano. Svědčí o tom třeba poslední tři knížky z produkce pražského nakladatelství Kher.

Obálka knihy Samet blues (2021) | foto: Kher

Všechny jsou komponované jako antologie. První sleduje typicky romské, tradiční, možná rovnou mytologické téma: jmenuje se O mulo! a nabízí „povídky o duchách zemřelých“. Druhá a třetí mají na zřeteli spíš časový rámec: Samet blues vyfasovalo podtitul „drsná devadesátá v povídkách Romů“, Všude samá krása jde pak rovnou napříč celým 20. stoletím.

Takže jednak kolektivní paměť, dějiny rodu, silné mezigenerační vazby a sdílení na pozadí divokých vývojových proměn Československa hlavně v dekádách po druhé válce a pak po devětaosmdesátém. A jednak přirozený most mezi světem živých a zemřelých, dialog mezi těmi, co jsou tady, a těmi, co jsou už tam – po smrti, v záhrobí, zásvětí. 

Zatímco O mulo! nabízí syrové, dramatické texty žánrově blízké hororu, z nichž by nejeden obstál hravě jako scénář pro filmovou povídku, ty druhé dvě knížky fungují hlavně jako dokument. Dokument toho, jak romskou menšinu brali ti, kdo tady byli právě u moci. Takže nejen česká, potažmo československá bílá většina, ať mávala nad hlavou praporem komunismu nebo kapitalismu, ale taky okupanti dvojího druhu: Němci a Rusové. Všichni se ale chovali vlastně stejně. Sem tam někdo pochopil a pomohl, častěji ale ublížil; většina si dělala z Romů hromosvod pro své osobnostní frustrace, úzkosti a strachy, jako třeba skinheads.

V té knižní trilogii přicházejí ke slovu desítky autorů. Muži, ženy, z Česka i Slovenska, pětadvacetiletý vedle osmdesátileté, hvězda proti debutantovi. Z těch známějších třeba Patrik Banga, Ilona Ferková, Andrej Giňa, Erika Olahová. Je tu dostatek pohybu a změny: v úhlu pohledu, způsobu vyprávění, v kulisách i motivických důrazech. Ale je tu hlavně společný jmenovatel: Všechny ty texty se ohlížejí za minulým. 

Všude samá krása, Samet blues, O mulo!

90 %

vše nakladatelství Kher, Praha, 2021

Ovšem ne proto, aby bilancovaly a skončily jednu éru, přímo naopak – aby bylo jasné, odkud Romové přišli, z jakého podloží společensky a kulturně vyrostli, co je pro ně svaté. Víc spontaneita, ostrý emoční náboj, totální múzičnost. A pak taky živelný tok kolektivně sdílené řeči, tisíce příběhů. Podobně jako u Hrabala. A někdy ještě komika, naivní i humorná. Romové v literatuře jsou na tom vlastně jako Hašek: nikdy ne v centru, vždycky na samém okraji; pomíjení, opovrhovaní, zapomínaní.

Ty tři knihy – O mulo!, Samet blues a Všude samá krása – vynikají tím, jak jsou jiné. Svobodné, hravé, přirozené. Není na škodu poznat, že někdy může být život v literatuře i jinde než tam, kde ho obvykle hledáme.