Nedávno jste vydal sbírku básní Řez rybou. Jak tato v pořadí třetí kniha vznikala?
Jednotlivé básnické texty jsem psal v průběhu jara a léta 2020. Na podzim jsem pak díky grantovému rezidenčnímu pobytu Českého literárního centra v Broumovském klášteře mohl přistoupit k řemeslné části práce s textem. Básně protřídit, dopracovat a seřadit do této sbírky. Začátkem tohoto roku jsem soubor textů nabídl opavskému nakladatelství Perplex, které se soustředí na vydávání současné poezie a jehož knihy se mi líbí jak po redakční, tak grafické stránce. Následně jsme se dohodli na vydání koncem srpna a křtu na děčínském Literárním Zarafestu.
Na co se může čtenář těšit, když mu sbírka padne do ruky?
Jedná se o epické básně ze západočeských sídlišť, které dohromady dávají ucelený, často ironizovaný příběh postaviček z maloměst. Používaný jazyk je velmi přímý, ne však lexikálně nezajímavý. Styl hraničí s béčkovými detektivkami a vážná témata jsou často vedena do absurdity, jakkoli by některé texty ze sbírky šly označit jako angažované.
Kniha je doplněna několika ilustracemi ryb, které mají jedno společné – řez. Kdo má tyto obrázky na svědomí?
Knížku jsem si ilustroval sám, poněvadž jsem byl v Broumově v době lockdownu a zbyly mi dva dny času. Rybích ilustrací vzniklo asi 15. Obecně bývá pro malé nakladatele problém sehnat ilustrátora, který zároveň bude sedět autorovi textů. A i proto, že ilustrace jsou v básnické sbírce spíše doplňkem, troufl jsem si i na tuto práci. Poslední slovo měl ovšem nakladatel, kterému ilustrace přišly pravděpodobně lepší než mně.
Proč jste si vybral zrovna název Řez rybou?
Název je víceznačný. Zaprvé jsem narozen ve znamení Ryb a často si ve svých textech utahuji z horoskopů či ezoteriky, tudíž může být kniha „řezem mnou“. Zadruhé používám často rybí motivy pro jejich zvukomalebnost. Zatřetí se v knize objevuje postava jakéhosi mentora Čestrfílda – rybáře, který společnost rád přirovnává k rybímu světu. A z jeho hlášky „nejdřív si udělej řádnej řez rybou“ byl název vybrán.
Teodor Kravál(1991)
|
Pracujete teď na něčem novém?
Nikdy se nenudím, takže ano. Mám rozpracováno víc, než bych chtěl. Píšu nové krátké básnické texty, delší dobu mám rozepsanou další divadelní hru Totality SHOW. Průběžně píši texty, které prezentuji v rámci žánru slam poetry - tedy delší básnické texty, a zároveň se trochu vracím k hudbě a pracuji na zhruba 10 až 20 nových písních pro kapelu, respektive nový projekt s názvem Heda Becher Band.
Možná trochu hloupá otázka v dnešní době, ale jaké jsou vaše plány do budoucna?
Užívat si kočovný život, dokud nemám závazky, abych měl na co vzpomínat, až se usadím.
Co je podle vás nejtěžší na tom napsat knihu?
Soustředění. Autor potřebuje čas čistě na knihu, bez multitaskingu, což v rámci běžného života – práce, rodina úplně nejde. Opravdu málokdo napíše kvalitní knihu po večerech. Já potřebuju na básnickou sbírku třeba tři týdny v kuse, někdo ale potřebuje třeba dva roky na román. To jsou i důvody, proč spousta autorů byla a je z lepších zajištěných rodin, či naopak na okraji společnosti a neschopných tradičního rodinného života.
A naopak, co vás na této práci nejvíce naplňuje?
Obecně na tvorbě čehokoli vlastního je to naplňování vnitřní motivace. Možnost pracovat přesně na tom, na čem chci, z ničeho bez zadání nebo nějaké vidiny odměny něco vytvořit. Ať už je to písnička, židle nebo pečené kuře.
Vaříte rád? Co je vaše specialita?
Vařím rád. Je to meditativní a zemitá záležitost. Nejvíc mě baví mexická kuchyně pro svoji pestrost. Mám takových těch svých deset jídel, která připravuji dokola. Ale asi nejlíp umím italské rizoto s houbami a panenkou.
Kromě psaní básní jste se odvážně vydal na českou slam poetry scénu. Co vás k tomu vedlo a v čem se pro vás liší tato prezentace tvorby od té tradiční psané?
Vzhledem k tomu, že často píšu texty volným veršem a založené na rytmu, jsou proto vhodné pro performanci, na které je slam poetry postavena. Výzvou jsou pro mě obecně nové žánry – tedy umět napsat řemeslně dobrý reklamní text, úvahu, písňový text, báseň, drama, povídku. A tak jsem se dostal i ke slamu. Mé slamové texty se od básnických liší především délkou, protože obecně mám tendenci sdělení básní vydestilovat do několika málo slov.
Kromě tvůrčí činnosti jste také pedagog. Na co se zaměřujete a co budoucím generacím předáváte?
Dělám přednášky o médiích a současné české literatuře. Obecně se snažím studenty a žáky vést ke kritickému myšlení a kreativitě, aby měli větší šanci vymyslet si vlastní práci. Nechci vychovat další generaci demotivovaných, vyhořelých zaměstnanců. Učitel by se měl především snažit přitáhnout studenty ke svému předmětu, nehustit do hlav tuny křížovkářských znalostí.
Jaké to je být i hercem? Co je na této úloze nejtěžší a naopak přirozené?
(smích) Jsem takovým hercem z nutnosti. Hraji pouze, když mě někdo osloví a chce de facto neherce, jako ve zmiňované hře Zrzek. Ta je něco mezi činohrou a divadlem poezie. Nemám v herectví žádné ambice. Oproti samostatné performanci v hraní jde víc o představy režiséra a chemii s ostatními na scéně. Navíc své vlastní texty můžu zkoušet přímo před publikem, kdežto v divadle přichází reakce publika až při premiéře. Takže pro mě jsou nejtěžší zdlouhavé zkoušky na sucho, bez reakcí.
