Jedním z žáků této školy je i osmnáctiletý Michal. Na Štolcově už absolvoval základku, pak se šel učit výrobcem lahůdek a prodavačem. Na nové škole ale dlouho nepobyl. Výuku provázely velké problémy, a tak se rodiče po několika měsících rozhodli po dohodě s třídním učitelem studium syna ukončit.
„Bylo to pro něj velmi složité. Třída ho nepřijala, učitelé si stěžovali, že je v hodinách rušícím faktorem,“ přiblížil Michalův otec Pavel Hrubeš.
Situaci podle něj ztížila i covidová doba a s ní spojená distanční výuka. Ani po návratu k té prezenční se ale situace nezlepšila a posledních pár týdnů na střední škole mohl syn Hrubešových absolvovat už pouze s jimi placeným asistentem.
Když se letos na Štolcově nově otevřela jednoroční praktická střední škola, pro Hrubešovy a další čtyři rodiny se stala velkou úlevou, byť jen dočasnou. Děti se zde učí praktickým dovednostem, a nejen to.
Strukturované učení jim umožňuje prohloubit základní znalosti třeba v matematice a češtině, hlavním cílem však je připravit je na život. Všichni totiž mají kromě poruchy autistického spektra také mentální postižení.
„Chceme je vést k určité sebeobsluze, aby uměli dodržovat hygienu, uklidit si domácnost, uvařit a vyprat. Důležité je i umět poznat, jak se mám obléct podle počasí, když jdu ven,“ vyjmenovává ředitel Autistické školy Brno Tomáš Musil.
Podle třídní učitelky Ivy Hvězdové se v ročníku sešla parta žáků, kteří se zvládli rychle zorientovat. Někteří si už předtím prošli základní autistickou školou stejně jako Michael Hrubeš, ostatní přišli z jiných škol.
Učí se na zahradě i v dílně, nejraději zpívají
Společně už zkoušeli moštovat jablka na školní zahradě, v dílně třídili šroubky a vruty, nejraději si ale zazpívají.
„Všech pět chlapců je velmi družných, už to nejsou solitéři. Do praktických věcí se zatím nehrnou, občas je vidět, že jsou naučení mít servis. Výuku musíme také hodně korigovat, protože jsou každý na trochu jiné úrovni,“ poznamenává Hvězdová.
Středoškolákům se ve škole líbí, protože jsou v prostředí, které znají a vychází jim vstříc. A právě v tom vidí ředitel Musil u jiných školských zařízení problém. Ne všem se totiž daří autistům vycházet vstříc, nebo to zkrátka není v jejich možnostech.
Štolcova jde v tomto směru školám příkladem a režim uzpůsobuje potřebám dětí, jak nejvíc to jde. Zrušili zvonění, na neomluvené hodiny kvůli zpoždění nikdo nehraje.
„Způsob výuky, obětavá a mimořádně trpělivá práce učitelů podle nás představují vrchol toho, čeho lze s malými autisty dosáhnout,“ chválí školu Pavel Hrubeš.
Autistů stále přibývá
Zájem o studium v Autistické škole je enormní, její prostory ovšem nafukovací nejsou. Přestože se snaží, nemůže z kapacitních důvodů přijmout všechny zájemce.
Je si toho vědom i zřizovatel Jihomoravský kraj, který v roce 2016 škole poskytl další budovu na ulici Marie Hübnerové v brněnských Řečkovicích.
„Děti s autismem se vzdělávaly v už transformované škole, vzdělávaly se také ve dvou třetinách škol, které kraj zřizuje pro děti se zdravotním postižením. Kapacita ale stále nedostačovala,“ uvedla mluvčí hejtmanství Alena Knotková.
Budovu v Řečkovicích kraj za 200 milionů zrekonstruoval. Díky tomu se do ní mohla přesunout část dětí ze Štolcovy a uvolnilo se místo pro střední školu.
„Takto velkou investici je kraj schopný uskutečnit jednou za několik let. Ta částka tvoří zhruba pět procent našeho rozpočtu,“ komentuje náměstek hejtmana Jiří Nantl (ODS). Škola má díky tomu pro děti o 85 míst víc.
To ale podle Musila ani zdaleka nestačí. Autistů totiž každým rokem přibývá. V roce 2008 na jižní Moravě příslušná školská zařízení poskytovala péči 356 dětem, o více než deset let později se počet vyšplhal na 1 815. Podle Zuzany Žampachové ze Speciálního pedagogického centra při Autistické škole Brno je to ale mimo jiné i důsledek kvalitní diagnostiky.
Ředitel chce další třídy střední školy
Řediteli nedělá vrásky jen nedostatek míst v Autistické škole, problém vidí i v omezené kapacitě zařízení, která se o děti s autismem starají po ukončení školní docházky. Nejčastěji zůstávají v rodinách nebo ústavech, kde jim ale nikdo místo nemůže garantovat. Šikovní pak mají šanci v chráněných dílnách.
Situaci by podle jihomoravského lékaře a senátora Jana Žaloudíka (za ČSSD) vyřešila celková strukturální změna. Tu je ale složité prosadit, protože se problém týká hned tří ministerstev – školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí.
„Přehazují si to mezi sebou jako horký brambor. Často navíc řešení naráží na směšné bariéry, jako když jsme chtěli pozvat zahraniční experty ze Španělska, ale nedostali jsme na to peníze,“ stýská si senátor.
„Všechny problémy s výchovou zůstávají pouze na rodičích,“ hodnotí péči o děti s autismem v tuzemsku Pavel Hrubeš. Co bude s jeho synem po skončení letošního školního roku, zatím neví. „Uvidíme, zda a kam se posune. Modlíme se, aby střední škola na Štolcově byla ještě prodloužena,“ říká.
Přání se možná splní. Ředitel Musil chce totiž s příštím školním rokem střední školu skutečně rozšířit o další třídu, časem by rád přidal i dvouletý ročník. Mezi těmi by pak žáci mohli plynule přejít, a strávit tak po ukončení základky na Štolcově další tři roky. Vše ale záleží na kraji.
