Výjimečně nadaní žáci ze základní školy na Úvoze vyžadují speciální přístup....

Výjimečně nadaní žáci ze základní školy na Úvoze vyžadují speciální přístup. Výuka skupin s maximálně patnácti členy stojí zhruba dvojnásobek toho, co vzdělávání běžných žáků. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Brno se chystá věnovat peníze nadaným dětem, aby ve školách nezakrněly

  • 2
Také výjimečně chytří potřebují pomoc. Až sto milionů korun chce v letech 2020 až 2022 dát Brno společně s dotací na výuku znevýhodněných dětí z mateřinek i základních škol. A vůbec poprvé nepůjdou peníze jen na sociálně slabé a zaostalé žáky, ale i na děti výjimečně nadané.

Tito malí talenti chodí do speciálních skupin na základní škole v brněnské ulici Úvoz. Ta je zatím jediná svého druhu ve městě.

Výuka pro nadané děti se totiž na jiných školách praktikuje spíš jen v jazycích nebo v jednotlivých předmětech.

Max Denemarek

Jdu na Lercha (Gymnázium Matyáše Lercha). Původně jsem nechtěl z Úvozu odcházet, ale protože nám zrušili skupinku, podal jsem si přihlášku na Lercha. Zdá se mi, že gymply jsou v matematice na stejné úrovni, takže nějakou dobu budu opakovat a budu se asi trochu flákat. V budoucnu bych chtěl být architektem, a kdyby ne, tak konstruktérem aut.

„Všichni si myslí, že pomoc potřebují jen slabí žáci a že ti talentovaní si pomohou sami, ale opak je pravdou. Jestli nemáme zahodit budoucí elitu národa, musíme o ni pečovat. A to v běžné třídě nejde,“ tvrdí zástupkyně ředitele školy pro první stupeň a autorka speciálního vzdělávacího programu IQáček Alena Kýrová.

Ta s mimořádně nadanými dětmi pracuje už od roku 2007. „Tehdy jsem měla ve třídě chlapečka, který neustále všechny obtěžoval, a to včetně paní kuchařek v jídelně. Nosil jim kvízy, informoval je o počasí a všechny a všude z něčeho zkoušel. V kolektivu ale byl úplný outsider. Neměl kamarády, protože zatímco spolužáci se starali o figurky z lega, on řešil černé díry a zánik dinosaurů,“ vzpomíná Kýrová.

Přemýšlela proto, jak mu pomoci. A vznikl nápad vytvořit skupinky, v nichž by se potkaly právě mimořádně nadané děti. Bylo to ale proti proudu, protože tehdy se začala razit inkluze a nadané děti nebyly podporované.

Martin Bryja

Jdu na Jarošku, protože tam jdou spolužáci a budeme tam spolu ve stejné třídě. Možná tím, že nás bude víc, zvýšíme laťku učiva matematiky. Škola mi dala to, co ostatním – kamarády, možnost naučit se víc a ještě notebook, protože jsem vyhrál logickou olympiádu. Totálně ale nevím, čím bych chtěl být. („Je chytrý, může být, čím chce,“ shodují se ostatní.)

„Zpočátku jsme výuku hradili ze svých zdrojů, pak jsme v rámci grantu získali pět milionů na dva roky na učitele a nákup pomůcek, například dataprojektorů, počítačů a laptopů. Něco nám poskytl kraj, ale nebylo to systémové,“ přibližuje ředitel školy Miloš Doležal.

Výuka skupin maximálně do 15 žáků se specifickými požadavky na učitele stojí zhruba dvojnásobek toho, co vzdělávání běžných žáků.

Na to, aby mohly skupiny fungovat, potřebuje škola ročně 1,5 milionu korun navíc. Letos vypomohlo i město, příspěvek 921 tisíc korun přiklepli škole zastupitelé na svém úterním jednání.

„Měli jsme letos obrovské úspěchy, například celostátního vítěze v logické olympiádě a na předních místech soutěží se umístili i další žáci. Šlo nejen o reprezentaci školy, ale i města,“ poznamenal ředitel školy.

Tobiáš Neugebauer

Škola mi dala hodně, ale nic moc víc už mi nenabízí, takže chci zkusit něco jiného. Proto jdu na Jarošku (Gymnázium kpt. Jaroše, pozn. red.). Vím, že tam počítají těžké rovnice a vzorce a to je přesně to, co mě zajímá. Do budoucna mám milion plánů, ale nejvíc bych chtěl dělat v nějaké elektronické firma a vyvíjet chytré hodinky. A chtěl bych spolupracovat nějakou firmou. Už jsme psal do Škodovky, jestli spolupracují se středními školami, že bych měl zájem pro ně něco vyvíjet.

Město chce podpořit nadané děti i do budoucna, například z dotace 95 milionů od ministerstva školství na rovný přístup ke vzdělávání.

„Peníze, které jsme schválili nyní, půjdou na platy učitelů, kterých musí být víc a musejí mít speciální přípravu a školení,“ popisuje náměstek brněnské primátorky pro školství Petr Hladík (KDU-ČSL).

Podle něj je sice Úvoz zatím jedinou školou v Brně, která vzdělává vysoce talentované děti komplexně, do budoucna by jich však mohlo být víc.

„Zájem ze strany rodičů je obrovský. I když někdy je těžké rozlišit chytré dítě v kombinaci s ambicemi rodičů od opravdu nadaného žáka, případně ještě v kombinaci s rodiči, které talent dítěte vůbec nezajímá,“ uvedl Hladík.

S tímto problémem už Úvoz roky pracuje. „Protože jde o soukromou informaci, neznáme IQ žáků, i když spolupracujeme s Mensou (celosvětovým sdružením nadprůměrně inteligentních lidí), a i těmito testy procházejí,“ poznamenala Kýrová.

Ashok Kulkarni

Chtěl bych být spisovatel. Dřív jsem chtěl být vynálezce, ale to nechám Tobíkovi (Neugebauerovi), protože mi to moc nejde. Taky bych mohl být průmyslový designér. Tobík třeba vymyslí motor auta a já navrhnu, jak bude vypadat. Ze všeho nejvíc ale chci psát knihy. Už jsem napsal dvě a se spolužákem dopisujeme třetí. Jedná se o sci-fi.

„Aby se dítě dostalo k nám, musí mít doporučení odborníků pedagogicko-psychologické poradny a splňovat předpoklady pro práci ve skupině. V ní ale nejsou jen mimořádně nadané děti, jsou namixované s nadanými bystrými žáky. To jsou totiž tmeliči kolektivu a drží výjimečné v realitě. Někdy je ale pro ně těžké tempu stačit,“ poznamenala Kýrová.

Žáci mají jiný způsob výuky, tempo udávají ti nejchytřejší. Děti se už od 1. třídy učí argumentovat, hledají vlastní postupy, rozhodují se, co budou dělat, prezentují svá řešení, vytvářejí projekty. A to na velmi slušné úrovni.

„Jako příklad můžu uvést příhodu, která se stala ve třetí třídě před dvěma lety. Dnešní páťák měl tehdy referát z teorie relativity. Přišla inspektorka a po hodině mi děkovala, že díky našemu třeťákovi teorii relativity konečně pochopila,“ líčí Kýrová.

Zuzana Pejchlová

 I když mi škola dala kamarády a hodně toho vím, jdu na Jarošku, protože se tam učí matika a ta mě baví. Je ještě možnost jít na gympl z 9. třídy, ale tam už se dostane každý. Pak už jsou k mání i ostatní gymply, ale ty jsou zaměřené na jazyky, což mě tolik nezajímá. V budoucnu bych chtěla pracovat v laboratoři ve výzkumném ústavu, který se zaměřuje na přírodní vědy.

Učivo je zpravidla o jeden rok i více napřed proti běžným třídám. Žáci mají předmět vědouka, v němž se seznamují s látkou pro střední školy, a na druhém stupni někdy i školy vysoké. Opakování je minimum, učivo jde rychle dopředu.

„Nejvíc mě bavila výuka s paní učitelkou Kýrovou, třeba jak jsme poznávali mušle nebo pitvali srdce a ledviny prasete,“ prozrazuje letošní páťák Max Denemarek, jehož skupina na škole končí.

Všichni členové se totiž dostali na víceletá gymnázia, pět z nich míří do jedné třídy na „matematické“ Gymnázium na třídě Kapitána Jaroše. A to i s rizikem, že co se tam bude probírat, už znají.

„Když se bude učivo opakovat, můžu rok či dva využít k tomu, že budu psát knížky,“ představuje si například další z odcházejících Ashok Kulkarni.

Kýrová ovšem jeho plány nesdílí. „Možná budou zklamaní. Nesnášejí opakování. Pak hrozí, že dva roky nebudou dělat nic a klesnou na úroveň běžných, byť třeba chytrých dětí. Ideální by bylo, kdyby mohly skupinky pokračovat i na gymnáziích,“ míní Kýrová.