S prázdnou z krámku neodejdou ani lidé, kteří si skleničku, sáček či krabičku zapomenou. Ti mohou využít připravených obalových zásob. A odnést si v nich například mouku, koření, sušené ovoce, cukr, sůl, těstoviny, rýži, vločky, luštěniny, ořechy, müsli, semínka, stáčený olej či drogerii.
„Zpočátku jsem nabízela věci, co se líbí mně, ale nechala jsem i prostor zákazníkům, aby sami dali najevo, co by si tu přáli mít. Sortiment se tak zvolna utvářel, až se ustálil na dnešní podobě. Rozrůstá se třeba bezlepková sekce, protože lidí se specifickými potravinovými potřebami a alergiemi přibývá,“ popisuje provozovatelka.
Nejprodávanější produkty jsou podle ní rozhodně přírodní ořechy, byť se jedná o relativně dražší zboží. Pro lidi, kteří se snaží jíst zdravě, jsou ale přirozenou součástí jídelníčku. Nejvíc „na dračku“ jdou v prodejně jednoznačně zlomky kešu ořechů, těch se za dobu, co prodejna funguje, prodala už téměř tuna. Velký zájem je i o různá semínka, mouky či rýži.
A podle čeho volí Alena Soukalová dodavatele? „Snažím se v prvé řadě o lokálnost, pak o kvalitu. Cena je až na třetím místě. Tak to ostatně vnímám i u zákazníků – ukázalo se, že většina je ochotná si za dobré zboží připlatit,“ líčí prodejkyně ze Žďáru.
Z obalů dělá obálky, v pytlích pěstuje rajčata
Rozhodně prý neplatí, že zdravé či bezobalové věci jsou vždy dražší než ty v marketech. Většina vyjde levněji. „Zboží beru ve velkých baleních, a koupím-li padesátikilový pytel rýže, logicky je levnější než rýže balená po kile,“ popisuje Soukalová.
Lokálnosti se snaží držet tam, kde to jde. Regionální rýži nebo pistácie nabídnout nemůže, ale třeba vlašské ořechy dle svých slov vlastnoručně sbírala na Moravě.
Ani bezobalový obchod se však obalům nevyhne. „Rozhodně nechci tvrdit, že žádný odpad nevytvářím. Snažím se ale vybírat dodavatele, jejichž produkty mají obal vratný, což se povedlo třeba u mléka, sirupů či balení perníčků,“ vyjmenovává.
Obaly, které vratné nejsou, se snaží dál zužitkovat. Z papírových pytlů vyrábí obálky, přáníčka, věnce či ozdoby na sklenice. Ve velkých plastových pytlích od ořechů zase pěstuje rajčata. To je podle ní velmi důležité – aby se i na odpad lidé dívali jako na něco, co lze opakovaně a často i velmi nápaditě využít.
Stačí pořídit látkové tašky a nosit je s sebou
A co by zakladatelka BezobAlíku poradila úplným začátečníkům, kteří chtějí odpadu produkovat alespoň o něco méně? Třeba vyrážet na nákup s vhodnou výbavou.
„Stačí si pořídit sadu látkových tašek a síťovaných sáčků, co jsou dnes už k dostání v každém marketu, nosit je všude s sebou a nakupovat do nich. Není třeba si na vše brát další igelitové tašky a pytlíky,“ míní Soukalová.
Nad její chápání jsou pak koupě balené vody pro běžné pití v domácnosti, když voda, která teče z kohoutku, je kvalitní, navíc v případě Žďáru i chutná. V případě nákupu některé drogerie je zase řešením pořizovat třeba prací či čisticí prostředky stáčené, kdy se jeden obal dá využít klidně stokrát.
„Jsou to malé změny, ale kdyby se o ně každý pokusil, tvoří velké plus. Lepší než pár lidí, kteří žijí téměř bezodpadově, jsou miliony těch, kteří dělají tyto menší krůčky k tomu, aby byl svět o něco méně zamořený plasty a dalším odpadem,“ dodává Soukalová.
