Do politiky jste vstoupil v jednadvaceti letech. To má většina takto mladých lidí ještě jiné zájmy. Proč jste se tak rozhodl? A proč pro KSČM?
Já vím, že to říká i Babiš, ale já jsem do politiky opravdu jít nechtěl. Přemlouvali mě kamarádi a je také pravda, že jsem se o politiku zajímal od dětství. Vždycky jsem byl levicově smýšlející, znal jsem svoje filozofické ukotvení. KSČM pro mě byla jasná volba, protože to byla jedna z mála stran, která nemyslí na nadnárodní korporace, ale na člověka a na sociální problémy.
Co považujete za velký problém v Libereckém kraji, potažmo v České republice, který byste chtěli vyřešit?
Není to problém jen Libereckého kraje, ale co by se určitě mělo vyřešit, je bydlení. A zrovna Liberecký kraj je jedním z nejdražších krajů, co se tohoto týče. Na hypotéky nelze dosáhnout, pokud nemáte dvaceti nebo desetiprocentní základ z toho, co si chcete vzít. To znamená, že v dnešní době je téměř nereálné mít vlastní bydlení.
Jak konkrétně byste to chtěli zařídit?
To jsou úplně jednoduché kroky. Tři sta miliard nám odchází do zahraničí z nadnárodních korporací. A další problém vidím v tom, že někteří lidé zneužívají sociální dávky. Další způsob, kde vzít peníze, je progresivní zdanění těch nejbohatších. Protože materiál, který využívají, je jen lidská síla. Samozřejmě si vážíme drobných podnikatelů nebo živnostníků, ale chceme bojovat proti těm nejbohatším. Protože tyto peníze pak unikají do zahraničí a mohly by být rozdělené tady a vyřešilo by se s nimi spoustu problémů.
Nebylo by to ale ve finále kontraproduktivní? Neodešli by ti nejbohatší někam, kde je to pro ně výhodnější? Kromě toho jste použil slovo „bojovat“, to už trochu zní jako třídní boj. Vnímáte tuto vrstvu obyvatel jako nepřátele?
Někteří by možná odešli, tuto jejich činnost by měl nahradit státní sektor. Nevnímám nejbohatší jako nepřátele, v první řadě jsou to stejní lidé jako ostatní a určitě se jim podařilo něco vybudovat, ale uvidím raději jednoho miliardáře v zahraničí než tisíce obyvatel v sociální nouzi. Navíc se stále rozevírají nůžky mezi nejbohatšími a nejchudšími lidmi. To je vážný problém, který se musí řešit a jiné řešení než progresivní zdanění neexistuje. Třídní boj dle mého názoru neznamená boj jako válku, ale beru to jako konkurenceschopnost. Stát musí být konkurenceschopný podnikatelům, jinak nedokážeme regulovat nezaměstnanost, plýtvání potravin a řadu dalších věcí, které ovlivňují kvalitu života.
Nemám pocit, že by se KSČM postavila své minulosti čelem. Chcete na své starší spolustraníky v tomto směru nějak zapůsobit?
Určitě ano. Jsem v komisi historiků v naší stranické sekci, kde vedeme základní publikační činnost. Chápu, že je pro někoho těžké se distancovat od minulosti. Pro mě samotného ne, protože já jsem tu dobu nezažil, ale když je někomu osmdesát let, tak to pro něj není jednoduché. Čtyřicet let za něco bojoval, pro něco žil, a pak má během jednoho dne říct, že všechno bylo špatně.
Nemáte například problém s tím, že na kandidátce je i Josef Vondruška (bývalý vězeňský dozorce, který měl podle několika politických vězňů používat nepřiměřené agresivní tresty)? Toho sice soud osvobodil, ale jeho minulost je vnímána jako kontroverzní.
Josef Vondruška byl soudem uznán nevinným. Kampaň proti němu v současnosti vede jen koalice SPOLU, konkrétně Miroslav Kalousek, jehož výplody nemá cenu komentovat.
V programu máte i posílení vztahů s Ruskem. Není pro vás problém Ukrajina, Vrbětice… Nebojíte se jistého vazalství na Rusku?
Nemyslím, že by Rusko byl náš nepřítel. Máme jiné nepřátele. Co je třeba říct, je to, že nejsme podporovatelé Vladimíra Putina. V Rusku dokonce patří komunisté mezi jeho největší odpůrce. My jsme pro jednoznačně dobré vztahy se všemi a na tom nevidím nic špatného. Nebojím se, že by nás vnímali jako agenty Ruska.
Jste historik. Komunistická strana před revolucí historii vykládala hodně po svém. Jak ji učíte vy, například některé kapitoly ze soudobé historie.
Jak v čem. Husité opravdu nebyli první komunisté… (smích) Svoje politické smýšlení do výuky nepromítám. Témata, která někteří rodiče mohou vnímat jako kontroverzní, například Miladu Horákovou, řeším tak, že dětem připravím archivní materiál a oni si samostatně vyhledávají a sami si dělají názor.
Nicméně na Facebooku jste se vyhranil například proti Paměti národa. Co vám na nich vadí?
Ano, protože organizace, která se tváří jako neutrální, nemůže mluvit do současného politického dění. Paměť národa zorganizovala pochod k sídlu KSČM. Naše strana vznikla v devadesátých letech, byť samozřejmě filozofické ukotvení přebrala z KSČ. Ale pokud chce Paměť národa mluvit do politiky a do devadesátých let, proč nezmiňuje i H-system nebo rozkrádání majetku po roce 1989? To mi vadí, nikoliv ten cíl nashromáždit vzpomínky pamětníků.
Kde vidíte problém v současné vládě?
Asi v komunikaci s lidmi. Strašně mi vadí to papalášství. Lidem se pak hodně vzdalují. Pak mě mrzí zvyšování platů určitých vrstev, úředníci, politici… Co se týče kraje, tak mi nejvíce vadí, že nám vládnou lidi obžalovaní z různých kauz a sami obžalovávají. Mluvím o hejtmanu Martinu Půtovi, který na té benzince byl a domlouval tam „nějaké“ podmínky. Nechť to ale rozhodne soud. Co se týče komunální politiky, tak i když je to moje politická konkurentka, vážím si starostky České Lípy Jitky Volfové. Je velmi pracovitá, byť nemá čas a neumí si vybírat lidi do týmu. Například pan Turnhöfer (Jaroslav Turnhöfer, člen rady města, poz. red.) nás kritizuje, že jsme komunisti, ale sám byl v roce 1988 jako předseda Svazu socialistické mládeže v Sovětském svazu. Nebo druhý místostarosta Brož, který nám po dvou letech ve výboru pro rozvoj města a památky řekl, co že to vlastně od našeho výboru chce.
