Výzkumníci, kteří našli jeho ostatky na egyptské poušti, mu dali jméno Phiomicetus anubis, přičemž druhé slovo názvu odkazuje na tamního boha smrti Anubia. Označení vybrali právem, již předtím v oblasti nalezli pozůstatky raných ryb, velryb, žraloků, pozemních savců, ovšem tento nález poukazoval na tvora mnohem zabijáčtějších kapacit.
„Dali jsme mu jméno Anubis, protože měl silný a vražedný skus, dokázal zabít jakékoli stvoření, které mu zkřížilo cestu,“ líčí Hesham Sallam, paleontolog týmu, který kosti našel. A pro pojmenování měli ještě jiný důvod, hlava prehistorické velryby podle výzkumníků totiž překvapivě připomínala šakalí, kterou nesl i egyptský bůh.
Nezkrotný predátor
Ačkoli dnešní velryby žijí samozřejmě v oceánech, jejich předchůdkyně nejprve obývaly souš, jak připomíná server Live Science. A nalezené ostatky patřily tvoru, který byl starší než předchozí kostry velryb, které se v Africe našly. Vyznačoval se tím, že plaval v oceánu středního eocénu, ale též chodil po pevnině, podle slov paleontologa Mohameda Sameha pro NewsWeek ostatky dokonce naznačují, že se více podobal suchozemským živočichům než mořským.
„Je naprosto jiný než všichni jeho velrybí souputníci,“ líčí Sameh. Obří tvor měl podle výzkumu schopnost sluchu i čichu.
Jeho výraznou charakteristikou byly pevné čelisti a ostré zuby. „Jedinečné rysy lebky a čelistí naznačují kapacitu mnohem efektivnějšího orálního mechanického zpracovávání, než měli jiní příslušníci skupiny vyhynulých kytovců protocetidae. A ony znaky umožňovaly velmi silný a dravý způsob obživy,“ líčí uměřenými slovy studie, kterou vydal magazín Proceedings of the Royal Society B.
Její autoři přibližují způsoby vyhynulého monstra o poznání barvitěji. „Byl to úspěšný, aktivní predátor, myslím, že byl bohem smrti pro všechny živočichy, “ uvedl Abdullah Gohar, vedoucí studie. „Objevili jsme, že jeho drtivé, smrtelné a mocné čelisti byly schopny roztrhat širokou škálu obětí,“ dodal.
Jeho stisk byl podle nich ještě vražednější než skus dnešních krokodýlů. Pravděpodobně však s nimi a se žraloky sdílel způsob vraždění oběti. Ostrými zuby a dlouhými čelistmi ji prostě kousal a trhal zaživa na kusy, vypomáhal si rotací celého svého těla, cituje ze studie server Big Think.
Z výzkumu jen částečně uchovaných ostatků, vědci na poušti nalezli pouze věší část lebky, pravou spodní čelist a kus levé, několik zubů, obratlů a žeber, vyšel vědcům další nepřehlédnutelný znak, hlava obří velryby připomínala šakalí. Měla, jak popisuje server SyFy Wire, prodloužené čelo, boky i vršek lebky. Tělo připomínalo lvouna nebo tuleně, nohy byly trochu jako ploutve, ovšem stále stavěné tak, že chodily po souši.
Život v prehistorických kulisách však nebyl oázou bezpečí ani pro takového predátora, žebra ostatků podle Gohara naznačují, že byl ošklivě pokousaný žraloky. Byli však podle něj příliš malí na to, aby jej dokázali zabít, je dost dobře možné, že stopy na žebrech jejich zuby nechaly, až když si dravci pochutnávali na jeho mrtvole.
