V úterý 20. května 1975 poprvé posvítily na fotbalový zápas a derby Hradec versus Slovan Pardubice. Po 46 letech – od středy 15. září 2021 – všechny čtyři osvětlovací stožáry leží.
Populární „lízátka“ jeřáby po renovaci zase vztyčí a budou svítit dál. Přitom ještě před několika lety byla jen kousek od sešrotování. V létě 2014 získalo město demoliční rozhodnutí na jejich odstranění a čekalo se jen na vyjádření developera.
Společnost HB Reavis však od tehdejšího projektu stadionu uvnitř komerčního centra pojmenovaného Park Malšovice couvla a stožáry tím zachránila.
 |
Propaganda snažící se navodit dojem, že 55metrové stožáry jsou v žalostném stavu a není jiné cesty než do šrotu, začala před deseti lety. A až nyní se ukázalo, že pravdu měli celou dobu muži, kteří stožáry od roku 1972 navrhovali a nakonec stavěli.
Projektant Miloš Morávek a stavař Jaroslav Kott dokonce absolvovali soukromou válku s tehdejším vedením města i fotbalového klubu, když namítali, že stožáry jsou v naprostém pořádku a není důvod, proč by nevydržely dalších 50 let.
Podobně mluví i Aleš Fišer, technický vedoucí společnosti Strabag, jež dokončuje demolici letitého stadionu. „Předpokládám, že v horším stavu budou pouze lávky v osvětlovacích kruzích a kotevní paty, které se však v každém případě budou dělat jinak. Na první pohled jsem ale přesvědčen, že stožáry vydrží dalších 50 let,“ říká Fišer.
Podle něj si repasování vyžádá několik měsíců. Po návratu budou čtyři věže blíž k trávníku a kratší, ač jen o několik metrů.
14. září 2021 |
Miloš Morávek i Jaroslav Kott berou nynější citlivý přístup ke stožárům jako velkou satisfakci. „Když tu mělo být megalomanské středisko (Park Malšovice – pozn. red.), napsal jsem možná i deset dopisů na různé instance a bojoval za to, aby tu nebyla konstrukce, za kterou by se město muselo stydět. Když jsem poprvé viděl návrh tehdejšího centra se stadionem uvnitř, vstávaly mi vlasy hrůzou. Byla by to vážně ostuda města. S nejnovějším architektonickým návrhem jsem ale moc spokojen. A to, že ‚lízátka‘ zůstanou, je úžasný úspěch, za který jsem rád,“ říká Morávek.
Zatahovací střecha měla přednost
Také Jaroslav Kott se netají radostí, že stožáry z malšovického stadionu nezmizí a že se nepřestěhují na druhý břeh Orlice do Slavie. Právě to byl jeden z návrhů, když město řešilo kam s nimi.
„V době plánování stadionu uvnitř komerčního centra Park Malšovice jsme za záchranu stožárů bojovali a po celou tu dobu jsme museli snášet urážky a ponižování. Lobby za to, že ‚lízátka‘ jsou v tak špatném stavu, že musí zmizet, byla opravdu velmi silná. Někteří lidé prostě měli zafixované, že nový stadion musí mít zatahovací střechu, a pochopitelně ‚lízátka‘ tomu vadila. Panoval tady názor, že tak staré střepy se všude jinde hází do šrotu. Bránili jsme se, a až architekt Vymetálek pochopil, že ‚lízátka‘ skutečně vydrží,“ zmiňuje autora současného návrhu nové arény, jež by město měla vyjít na 568 milionů korun.
Podle Kotta budou nejspíš ve špatném stavu jen vnitřnosti věží: „Pravda je, že stožáry v posledních letech nikdo pořádně neudržoval. Nedivil bych se, kdyby byly shnilé kabely, a mrzí mě, že od povodní v roce 1997 nikdo neudržoval ani vytopené rozvodny. Konstrukce jsou ale v pořádku a budou dál dělat ozdobu. Však my jsme věděli, že to nestavíme jen na příštích deset let.“
Také současné vedení města věří, že snesení, renovace i návrat stožárů se obejdou bez problémů. „Od jejich prvotní instalace je ještě nikdy nikdo nesundával, nikdo s nimi nemanipuloval, proto to je pro všechny velká premiéra. I přes technickou náročnost celého procesu jsme přesvědčení, že dodavatelské sdružení firem je natolik zkušené a schopné, že se celá akce obejde bez komplikací,“ říká primátor Alexandr Hrabálek (ODS).
Čtyři šrouby a beton
Postavit 55 metrů vysoké a 45 tun těžké světelné stožáry byl v roce 1972 nápad, jak si alespoň částečně usmířit fanoušky, kteří nebyli spokojeni především s velkou vzdáleností tribun od hrací plochy. „A právě já jsem dostal za úkol to vyprojektovat. Udělal jsem tři varianty a vybrali jsme ty současné,“ popisuje Morávek.
Také pro Kotta jsou věže na stadionu srdeční záležitostí, nad kterou od prvního nápadu až po vztyčení strávil dva a půl roku: „’Lízátka’ prošla zkouškou ve speciálním tunelu v Praze a poté se ještě zesilovala, protože v Třinci podobný stožár spadl. Na samotné postavení jsme potom měli měsíc, takže jsme tam i spali.“
Největší dilema přineslo upevnění. Prvním nápadem byla pět metrů hluboká vydrátovaná díra s navařenými šrouby, stavaři se však nakonec inspirovali v západním Německu a Francii, kde tou dobou fungovala metoda mikropilotáže.
„Tak jsme to zkusili i v Hradci a vyšlo to hned na prvním stožáru. Nemuselo se nic kopat. Vše drží na čtyřech velkých šroubech, které se vrtaly do hloubky osmi a dvanácti metrů, kam se pod tlakem osmi atmosfér tlačila suspenze betonu. Stát se to mohlo jen díky pochopení všech okolo stavby, mnoho z nich byli amatéři a nadšenci, kteří byli jen zapálení. Nikdo nám nemohl poradit, byl to prostě unikát,“ vzpomíná Jaroslav Kott.
Mezitím pokračují přípravy na stavbu nového stadionu. Novou arénu pro osm tisíc diváků obkrouží 600 metrů dlouhý běžecký ovál, pod východní tribunou bude stometrový tunel s osvětlenou trojdráhou, do hlediště na hrací ploše se například kvůli koncertu vejde 25 tisíc diváků a do venkovního amfiteátru 1 500 lidí, uvnitř má být šest tělocvičen, sedm víceúčelových sálů, až 60 lůžek pro sportovce, počítá se s 12 skyboxy, z toho dvěma velkoprostorovými.
Město si slibuje, že stavba se stane kulturně-sportovním centrem například pro trhy, výstavy, kongresy, plesy nebo divadelní představení.
