Architekt Filip Hejzlar přiznává, že do tohoto projektu nechal poprvé za léta své praxe velmi otevřeně zasahovat klienty a svého rozhodnutí nelituje. Již v počátcích spolupráce poznal, že mají nejen vkus a chuť se projektu věnovat, ale především oplývají nadstandardní představivostí, a přitom plně respektují hlavní roli architekta.
Purismus nechtěli
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.
„V roce 2016 nás investoři oslovili prostřednictvím našich webových stránek. Vybrali si nás i přesto, že se jim ne všechny naše předchozí realizace z portfolia materiálovým pojetím stoprocentně zamlouvaly. Oproti naší typické materiálové a barevné skladbě, která je principiálně založena na jednoduchosti, měli odlišné preference,“ popisuje začátek spolupráce architekt Filip Hejzlar ze studia de.fakto.
„V zásadě jsem nebyl proti, ba naopak, jejich přání se pro mě stalo výzvou. A navíc mě potěšilo, že si vybrali právě nás. Značku de.fakto vnímali jako etalon kvality. Věděli, že s námi projekt dotáhnou do cíle,“ dodává.
Byt majitelé pořizovali ve stavu Shell and Core, tedy v době, kdy byla ještě šance měnit některé dispoziční determinanty. Majitelé měli před uzavřením spolupráce s Filipem Hejzlarem již prvotní studii, návrh půdorysu, který jim zpracovával jiný architekt. S tím však nebyli zcela spokojeni. V prostoru viděli mnohem větší potenciál.
Filip Hejzlar jim hned napoprvé odprezentoval návrh dispozice a ideu, které nebylo potřeba měnit. V dalším kroku se řešily barvy, materiály, vybavení nábytkem, na kterém majitelům velice záleželo, i proto výběr provázely přínosné dialogy. Nicméně tvarosloví zůstalo původní.
Největší oříšek
Architekt navrhl koncepci, která byla na realizaci technicky náročná. Vyžadovala velké množství stavebních prací, vysokou míru řemeslné zručnosti, a to vše s dodávkou v přesně daných termínech. Naštěstí všechny tyto náročné práce zajišťoval tým vlastních řemeslníků, jejichž činnost dozoroval a do posledního detailu kontroloval sám osobně.
 |
Náročné bylo například řešení velkých ploch velkoplošnými obklady z těžkých a drahých materiálů. Nejen přeprava, ale i samotná instalace musela probíhat se vší precizností a oddaností prostoru i materiálu.
„V několika případech to byla hra ne o centimetry, ale o desetiny milimetrů,“ popisuje Filip Hejzlar.
A k dobru přidává: „Například ten vysoce efektní obklad z velkoformátové keramiky nám tak trochu zavařil. Pro spolupráci jsme si zvolili firmu Elite Bath. Ta nám dokázala nabídnout obklady z calacatty, které jsou vyráběny v panelech se strukturou navazující ve vzorci A, B, C, D. Bohužel u várky, která z Itálie do Čech dorazila, jsme zjistili, že obklady v balení na sebe nenavazují.“
Architekt si vyhrál s nepřímým osvětlením prostřednictvím svítidel integrovaných do sádrokartonových podhledů.
Filip Hejzlar proto ještě dnes děkuje Lukáši Školoudovi z Elite Bath, který se do Itálie vydal, nakoupil mnohonásobně více balení obkladů, které pak skutečně přímo za fabrikou na louce se svým týmem lidí rozložil a jednotlivé dílce spároval tak, aby byl výsledek stoprocentní.
Srdce interiéru
Hlavním smyslem je maximální potlačení všech dveří, kterých bylo podle původního návrhu a s ohledem na velikost bytu netypicky hodně. Ty proto architekt důvtipně schoval do obkladu stěn teakovou dýhou či velkoformátovou keramikou. Oba tyto materiály se pak prolínají napříč bytem a skvěle se doplňují s dubovou podlahou.
Kuchyň, která je součástí obytného prostoru, má všechny spotřebiče ukryté, a díky tomu opticky nenarušuje záměr hlavní obytné místnosti, nechává vyznít dominantě interiéru, která byla mimo jiné hybným elementem celé myšlenky. Jde o solitérní zvukové reproduktory.
„Krychle, kterou jsme vytvořili sjednocením chodeb formou jednoho unikátního středobodu dispozice, v sobě ukrývá technickou místnost, toaletu pro návštěvy a další možnosti úložných prostor,“ popisuje autor návrhu.
„Dominantní reproduktory budou vždy ,eye catcher‘, proto jsem se s nimi nepřetlačoval,“ vysvětluje Filip Hejzlar.
Architekt věděl, že budou výraznou součástí interiéru, a dokonce i to, kde přesně budou umístěny. Nesnažil se s nimi nijak přetlačovat, naopak.
Právě reproduktory podle jeho slov interiér akcentují. A přesně takhle harmonicky pracoval i se svými klienty, kteří byli maximálně oddaní věnovat se výběru volně stojících solitérů. Měly doplnit drtivou převahu na míru vyrobeného nábytku.
Například na pohovku, kterou si otestovali nejprve v Čechách, se vyrazili podívat a otestovat ji „naživo“ do Itálie přímo u výrobce. Obdobně postupovali s mnoha dalšími solitéry. Jak sám autor říká, už na začátku cítil, že je velká šance dobrého společného výsledku a majitelé na něm mají, jak sám přiznává, čtvrtinový podíl. Díky jejich vytříbenému vkusu jde o realizaci, která je z pohledu architekta naprosto výjimečná.
Názor architekta
„Na této realizaci mě těší hned několik věcí, například to, jak se majitelé o byt starají, jak se jim v něm dobře bydlí a jak dobře interiér komunikuje s okolní zahradou. A velmi mě baví, jak během jednoho roku dozrál odstín teakového dřeva, zmedovatělo. A velice rád se pohledem vracím na mnohé detaily, jako je třeba bronzové zrcadlo za pracovní deskou v kuchyni nebo bar integrovaný do knihovny v obývacím prostoru či vybavení v pracovně. V tomto bytě, kde je mnoho technologií, se hodně přemýšlelo nad vnitřním programem,“ odpovídá Filip Hejzlar na dotaz, co ho na tomto jedinečném projektu vnitřně těší.
S nábytkem na míru určeným do ložnice stejně jako například do pracovny si architekt s majitelem vyhráli. Majitel již při navrhování věděl, kde přesně povede jaký kabel a jaké místo poslouží jako technické zázemí pro technologické vychytávky, právě ty jsou jeho velkým koníčkem a vášní současně. Výsledkem je dokonalé řešení inteligentní domácnosti i ozvučení bez jediného viditelného kabelu.
