O svého druhého startu na OH se vždy prosadila mezi medailistky. V Pekingu a v Londýně získala zlato a před pěti lety v Riu bronzovou medaili. Pokud se na stupně vítězů prosadí i v Tokiu, stane se historicky nejstarší českou atletickou medailistkou pod pěti kruhy.
Na startu olympijské sezony. Špotáková je teď ale i učitelkou a kuchařkou |
Špotáková chce v Japonsku uspět, za favoritku se ale nepovažuje. „Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela a je to strašně vzdálené. Říká se ale, že všechno je možné,“ krčila s úsměvem rameny před novináři na pražském letišti.
Držitelka světového rekordu je vtělená olympijská zkušenost, na velké akci ani před ní ji už asi nic moc nemůže nepřekvapit. „Každý odlet byl jiný, ale na druhou stranu stejný. Teď letím poprvé s dvěma dětma, což je rozhodně velká změna. Respektive bez dvou dětí,“ opravila se Špotáková. Další podstatnou změnou jsou současná pandemická opatření. „Sportovci jedou reprezentovat svoji zemi s radostí a to se snažím mít v srdci a mysli,“ podotkla.
Osobně se snaží nepřipouštět si možné problémy s onemocněním covid-19 v české výpravě v Tokiu. „Věřím, že je to přemrštěné a všechno dělím dvakrát. Stejně jako jsem filtrovala zprávy poslední dva roky, kdy se tady záměrně šíří strach a zlost mezi lidma. Myslím si, že tohle je stejný příběh. Snažím se si to nepřipouštět a hru na strach nehrát,“ vysvětlovala s tím, že s podporou svého týmu a českého olympijského týmu vše zvládne.
Špotáková ovládla Diamantovou ligu v Monaku, blýskla se výkonem sezony |
Do Tokia Špotáková odletěla jako osmá žena letošních tabulek a vítězka závodu Diamantové ligy v Monaku, poslední velké akce před olympiádou. „Je to to, co jsme si s trenérem přáli. Něco, co jsem avizovala na začátku sezony, i když mi mnozí třeba nevěřili, protože jsem vypadala špatně. Když ale doma půl roku učíte děti, do toho vaříte a trénujete, tak to na vás trošku padne. Malinko déle jsem se z toho hrabala, ale teď už je to lepší.“
Medailové ambice mají podle ní jiné oštěpařky. „Já mohu jedině překvapit. Dostat se z kvalifikace a ve finále prodat, co je mých silách. Věřím, že moje bojovnost a soutěživost, co mám v sobě, zvládne kolikrát velké věci. Mohla bych překvapit i sama sebe a doufám, že se mi to povede,“ přála si Špotáková.
 |
Nad tím, že by se pokusila probojovat i za tři roky do Paříže, nepřemýšlí. „Jestli jsou to moje poslední olympijské hry? Asi jo, určitě. Už jsem to ale říkala, je to nádherné. Páté olympijské hry s dvěma dětma, ve čtyřiceti letech, v né úplně špatné formě. To je samo o sobě nádhera. Jsem za to vděčná, děkuji za to každý den rodině a svému týmu, kteří mě podporují a věří, že nepatřím do starého železa,“ pousmála se Špotáková.
