Konstruktéři doufají, že moderní technologie usnadní a zlevní nyní nákladný monitoring rostlin. Bez něj se totiž vědci neobjedou.
Co původně rostlo na horských svazích Západního Kavkazu, to nyní způsobuje v Evropě značné problémy.
Jde například o již zmiňovaný bolševník, který byl na kontinent přivezen jako dekorativní parková rostlina v devatenáctém století. Zamořil však rozsáhlá území a páchá škody i v Česku.
Nejvíce postižený Karlovarský kraj investoval do boje s tímto nebezpečným plevelem v letech 2013 až 2015 přes osmdesát milionů korun. Problematický je ale také zlatobýl z Kanady, pajasan z Číny nebo křídlatka z Japonska.
Odborníci pod vedením Jany Müllerové z Botanického ústavu Akademie věd spojili síly s Petrem Dvořákem z Leteckého ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně.
„Cílem našeho prvního společného projektu bylo vyvinout metodiku pro mapování čtyř konkrétních invazních druhů: bolševníku, pajasanu, křídlatky a akátu. Během spolupráce jsme vyvinuli první bezpilotní letadlo optimalizované přímo pro toto použití. Teď pokračujeme s navazujícím projektem. Botanici se zaměřili na další druhy, které je složitější detekovat, a já se věnuji zdokonalení letadla, aby mapování poskytovalo ještě přesnější výsledky,“ vysvětluje Dvořák.
Malý bezpilotní letoun má výrazně větší spektrální a prostorovou přesnost. Oproti klasickému snímkování pomocí pilotovaného letadla má i další výhody. Podle Dvořáka je to větší operativnost a nižší cena.
„Když nastane vegetační období nějaké rostliny, potřebují botanici zmapovat prostor ihned, nemohou čekat na celonárodní snímkování, které se navíc opakuje jen jednou za několik let. Volně dostupné satelitní snímky jako Sentinel či Landsat nejsou pro malá ohniska invaze dosti podrobné. A zaplatit komerční satelitní snímky nebo firmu, která s letadlem nasnímkuje pár hektarů území, je drahé. Navíc je družicové i letecké snímkování dost závislé na počasí, letá se tisíce metrů nad zemí a nesmí být proto žádná oblačnost. Náš bezpilotní letoun létá maximálně 120 metrů nad zemí a tedy pod oblačností a je vybavený běžnou komerční technikou, není proto nijak drahý,“ říká Dvořák.
Využití bezpilotních technologií pro mapování zemského povrchu je poměrně široké. „Zatímco v Česku může být prioritou například likvidace bolševníku nebo detekce kůrovce, jinde může jít například o monitorování goril v pralesích,“ podotýká ještě Dvořák.
Ze získaných dat tvoří letecké mapy s přesnými souřadnicemi. Ty potom předává kolegům z botanického ústavu.
