Pro vysvětlení, o co vlastně jde. V genderovém pravěku, tedy zhruba do poloviny 20. století, se běžně používala generická maskulina, která coby obecné označení skupiny zahrnují muže a ženy v ní obsažené.
Jako například v modelové větě: „Učitelé diskutují se svými studenty a žáky.“ Postupně začal převládat postoj, že ženy by měly být ve větách zastoupeny přece jen viditelněji, ne jen v rámci obecného označení: „Učitelé a učitelky diskutují se svými studenty a studentkami a žáky a žákyněmi.“ Jenže ženy mají být na prvním místě, tedy opět mírná úprava: „Učitelky a učitelé diskutují se svými studentkami a studenty a žákyněmi a žáky.“
Je zřejmé, že zejména z delších textů důsledná genderová korektnost vytváří nepřehlednou směs slov a ztěžuje orientaci. A právě tady přišla velká chvíle genderové hvězdičky: „Učitelé*ky diskutují se svými studenty*kami a žáky*němi.“
Doma u večeře si samosebou každý může genderovat, jak libo. Ale u úředníků, učitelů a univerzitních profesorů předpokládám, že si platné normy nebudou libovolně pozměňovat.