Ačkoliv fotbaloví trenéři mívají ve většině případů za sebou minulost aktivního hráče, Trpišovský patří mezi úspěšné výjimky. Začínal jako číšník, poté míchal nápoje na diskotéce na Václavském náměstí.
Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl v letech následujících děsit se Slavií fotbalovou Evropu.
„Začínali jsme vždy kolem deváté večer a končili ve čtyři pět hodin ráno. Odpoledne jsem chodil na trénink,“ popisuje tehdejší pracovní rutinu pětačtyřicetiletý kouč, trojnásobný český šampion.
Svou zdánlivou nevýhodu, absenci vlastní fotbalové praxe, postupem času proměnil v přednost. „Teprve nedávno jsem začal přemýšlet nad tím, jestli to, že jsem tu ligu jako hráč nikdy nezažil, nebylo vlastně požehnání.“
Zjistil, že na rozdíl od ostatních trenérů v sobě nemá zakořeněné zvyklosti, které jsou k vidění téměř na každém tréninku, ačkoliv ve výsledku vlastně nedávají příliš smysl. „Já tohle ale nikdy nezažil. Takže jsem pořád hledal tu dokonalost: dokonalý trénink, dokonalou rozcvičku, dokonalou taktiku.“
Toužil by vidět Slavii, jak ji v evropských střetnutích tlačí pětatřicet tisíc fanoušků na tribunách. „Myslím, že v tuhle chvíli by stadion mohl být větší. Lidé by stoprocentně chodili. Nejhezčí bylo, když jsme hráli Champions League nejprve doma a pak venku. A mezitím sem do Edenu přijela Příbram a přišlo patnáct tisíc lidí. Na zápas s Příbramí,“ vzpomíná Jindřich Trpišovský v rozhovoru pro časopis Esquire, který právě vychází.
Slavia není klubem jednoho muže a tady je důkaz – celý realizační „dream“ team: Dole sedí hlavní trenér Jindřich Trpišovský a za ním v první řadě zleva: masér Jakub Černý, kustod Jiří Švenek, kondiční trenér Aleš Píta a masér Jan Černý. Druhá řada zleva: fyzioterapeut Daniel Berger, kondiční trenér Martin Třasák, vedoucí mužstva Stanislav Vlček a analytici Marcel Šťastný a Jakub Káš. Třetí řada zleva: fyzioterapeuti Ludvík Maier a Čestmír Novák, videoanalytik Lukáš Váňa, kustod Milan Český a akupunkturista Michal Kuneš. Čtvrtá řada zleva: trenér brankářů Štěpán Kolář a asistenti trenéra Jaroslav Köstl, Zdeněk Houštecký a Pavel Řehák | foto: Benedikt Renč
V debatě s velkým slávistou Leošem Marešem přišla řeč i na oblíbené chorály. „Nejradši mám samozřejmě: ´Eden na nohy!´ To totiž většinou znamená, že se blíží konec zápasu a my na 99 procent zvítězíme.“
Nabíjí mě úspěch. Trpišovský exkluzivně o motivaci, odchodech či Plavšičovi |
Na své dlouhé trenérské cestě z nižších soutěžích míval jediný sen: trénovat v lize. „Asi vám teď tady nedokážu popsat ten pocit, když jsem se stal trenérem Liberce a rozhodčí odpískal začátek mého prvního zápasu v české lize.“
Letos ho motivoval třetí titul, teď se moc těší na návrat diváků na stadiony a sní o vyhraném utkání v Lize mistrů. „To se Slavii podařilo zatím jedinkrát v historii se Steauou Bukurešť v roce 2007. Nejdůležitější ale je, abychom v tom všem dokázali pokračovat, abychom to, že Slavia hrála s Barcelonou, nevyprávěli za pár let dětem jako nějakou kuriozitu.“
Jindřich Trpišovský a Leoš Mareš | foto: Benedikt Renč
Hra bez diváků Trpišovského trápí, ale jednu pozitivní věc na ní našel: „Na prázdných stadionech se lépe komunikuje a nám se tak podařilo například předělat Tomáše Holeše z pravého beka na středního záložníka. To by s tribunami plnými fanoušků bylo mnohem složitější.“
Mareše zajímalo, kterého fotbalistu by Trpišovský vzal do týmu, kdyby si mohl ze všech hráčů na světě. „To je jednoduché. Kdybych si mohl zvolit jakéhokoliv hráče na světě, byl by to Tomáš Souček,“ tvrdí.
Zato zřejmě se už brzy bude muset obejít bez služeb Abdallaha Simy. Mladá kometa má namířeno ze Slavie pryč, dost možná zakotví stejně jako Souček v Anglii. „Asi mohu prozradit, že nás s největší pravděpodobností opustí,“ připustil Jindřich Trpišovský v červnovém vydání časopisu Esquire, které je celé věnované fotbalové Slavii. O pozoruhodné historii a současnosti klubu se píše hned na čtyřiceti stranách.
