Přelomová stavba je umístěna na samotě v roztroušené zástavbě Hodslavského potoka, poblíž lyžařského areálu Kramolín. Autorem stavebního návrhu domku, který dokáže plnohodnotně fungovat bez napojení na vodovod, elektřinu a kanalizaci, je architekt Vojtěch Lichý ze studia MLAA. Na projektu pracoval s podporou kolegy Petra Pávka.
„Dům ještě není kompletně dokončen. Na stavbu jezdím každý den v montérkách a teprve nedávno jsme se vyhrabali z bahna finálních terénních úprav a mě se konečně rozprostřel klid v duši. Reálně jsme o týden před zimou nestihli fasádu s tzv. chytrou, tenkovrstvou omítkou,“ popisuje Pavel Podruh, který je zakladatelem projektu.
Na jaře také začnou práce kolem domu, cestičky, platforma na jógu, necky na otužování atd. „To už je ale opravdu radost, dům je prakticky hotov, technologie fungují, včetně té pro dům mimo inženýrské sítě nejdůležitější - výroby a ukládání elektrické energie,“ vysvětluje Podruh.
Soběstačný dům v jižních Čechách se zpřístupní veřejnosti. Minimálně na první rok bude možné si dům vyzkoušet oplátkou za například naštípání dříví, poskládání cestičky z kamenů nebo zatlučení kolíků na plot. „Uvidíme, jestli vůbec existují lidé, kteří by si dovolenou byli ochotni místo peněz trochu odpracovat,“ uvažuje autor.
Soběstačný dům je odpojený od sítí. Elektřinu vyrábí 48 solárních panelů ze slunce a ukládá se prostřednictvím důmyslného systému střídačů do 22kWh lithium-fosfátových GWL baterií. Pitná voda se čerpá z vlastního vrtu (lokalita je bohatá na zásoby podzemní vody), ale v domácnosti se bude také užívat voda dešťová z 16kubíkové nádrže.
„Dešťovkou budeme splachovat, zalévat zahradu, ale po přečištění se jí budeme i sprchovat. Na konci cyklu vodu vyčistíme ve vlastní biologické čističce a úplně čistou zase vsákneme do půdy. Topit budeme v automatickém kotli na peletky, s přidaným Stirlingovým motorem, který nám bude v zimě ještě přibíjet baterie elektřinou,“ říká Pavel Podruh.
Vařit se bude na indukční desce, dokud bude dostatek elektrické energie. Až provoz ukáže, zda se využije záložní plynový vařič. Vodu ohřívá tisícilitrová akumulační nádrž, která se nahřívá přímo sluncem ze solárních panelů nebo díky kotli na peletky. Topení je teplovodní, v přízemí podlahové, v podkroví jsou radiátory.
Dům je počítán, respektive naddimenzován tak, aby ani v zimě nedošlo k tzv. blackoutu, tedy aby nikdy elektřina ze slunce nedošla. Kdyby se to ale při reálném provozu stalo, je připravena elektrocentrála. K jejímu použití by ale dojít nemělo.
Malý dům nabízí více času na život
„Dům má šest hektarů obytné plochy. Je to samozřejmě s nadsázkou. Smýšlíme nad domem včetně širšího okolí, i proto je téměř celé přízemí prosklené a my jsme vlastně stále jednou nohou venku. Prostor mezi domem a přírodou splývá, to byl cíl,“ vysvětluje autor.
Samotný dům má obytnou plochu 96 metrů čtverečních. Malý dům znamená méně věcí, méně času na uklízení, více na hraní s dětmi nebo cokoliv jiného. V podkroví jsou dvě ložnice, jedna koupelna se sprchou, v přízemí spojená kuchyně s obývákem, záchod a technická místnost. Ze všech místností je krásný výhled.
Střecha je z tzv. KVH profilů. Na severní straně jsou černé pálené tašky a na jižní straně integrované solární panely GWL. Ty jsou naprojektované tak, aby působily jako finální krytina a také tak skutečně vypadají. Celý krov je tepelně zaizolován minerální vlnou.
Stavělo se z českých cihel. Cihla zvítězila díky její prokazatelně dlouhé životnosti. „Myslím, že udržitelnější stavby by měly být buď kompletně přemístitelné, nebo stavěny tak, aby vydržely generace. Touto cestou jsme šli, snad to tak i dopadne. Reálně jsme při dostavbě na cca. 4,1 milionu korun. Odpadají nám ale minimálně na dalších 20 let třeba účty za elektřinu. Život je krásný,“ přiznává Pavel Podruh.