Vystoupení mladé básnířky se v USA setkalo s pozitivními reakcemi. Pokus převést její báseň z angličtiny do jiných jazyků už však vzbudil kontroverze. Některým uživatelům sociálních sítí a médiím vadilo, že překlad básně The Hill We Climb (Kopec, který zdoláváme) se dostal do rukou bělochů. Nizozemská spisovatelka Marieke Lucas Rijneveldová, jež se identifikuje jako žena i muž, se překladu raději vzdala.
Podobně i katalánský překladatel Victor Obiols tvrdí, že vydavatelství nechtělo jím přeložené dílo, protože měl „špatný profil“. „Nezpochybňovali mé schopnosti, ale hledali někoho s jiným profilem, což znamená ženu, mladou, aktivistku a ideálně černou,“ uvedl.
Německé nakladatelství Hoffmann und Camp přišlo s šalamounským řešením, jak báseň vydat v němčině, aniž by se stalo terčem ostré kritiky. Na překlad sice najalo bělošku Udu Strätlingovou, ale zároveň k spolupráci na finální verzi přizvalo i černošskou novinářku Hadiju Haruna-Oelkerovou a německou feministku tureckého původu Kubru Gumusayovou.
ニューヨークタイムズに解説記事が出ていました。
チームは他に、黒人ジャーナリストのHadija Haruna-Oelkerと白人翻訳家のUda Strätling。
https://t.co/tul0eblL6z https://t.co/1NYMtsZyoh
Jen Strätlingová měla profesionální překladatelské zkušenosti, podotýká list The Times. Práce na básni trvala dva týdny, během nichž trojice žen byla v kontaktu i s Gormanovou.
Překladatelky řešily, jak učinit text co nejvíce genderově neutrální v jazyce, kde se u každého podstatného jména určuje, jakého je rodu. V Německu politicky korektní jazyk vkládá do středu slova hvězdičku a poté pokračuje s ženským množným číslem. Podle Strätlingové by však takový způsob zcela zničil „metrický rytmus“.
Haruna-Oelkerová říká, že překladatelky chtěly docílit toho, aby se báseň citlivě věnovala „různým formám diskriminace“, které Gormanová zakusila a které jsou přítomné v jejím díle. Například přemýšlely nad tím, jak přeložit sebeoznačení Gordmanové za „hubenou černošskou dívku“, aniž by tím vzbuzovaly dojem vyloženě vyhublé postavy.
21. ledna 2021 |
Ředitel vydavatelství Hoffmann und Camp Tim Jung si spolupráci žen pochvaluje. Dodává, že je najal ještě předtím, než došlo k nizozemskému skandálu. Každá z nich podle něj dodala něco podstatného k přenosu zkušeností černošské dívky k bělošskému německému publiku.
„Haruna-Oelkerová se intenzivně věnuje výzkumu migrace a rasismu. Přináší zkušenosti, které bílí Němci nemají. A Gumusayová je osvědčenou odbornicí na sílu jazyka a otázku, jak jazyk determinuje naše myšlení,“ řekl v rozhovoru pro časopis Der Spiegel.
„Utopeno v korektnosti“
Německá média ale německo-anglické vydání básně příliš neocenila. Podle Spiegelu chybí v překladu „melodie a verva“, zatímco podle stanice Deutschlandfunk Kultur kvality práce byly „utopeny v politické korektnosti“.
O budoucnosti USA jasně a s rytmem. Mladá básnířka na inauguraci uhranula |
Podle listu Berliner Zeitung snad nikdy nebyl význam textu tolik diskutován před jeho vydáním. Podotýká, že někteří překladatelé jsou za to rádi, protože se takto dostává do centra pozornosti přehlížená profese. Soudí, že to pomůže k zapojení lidí z odlišných kultur do předkladatelského procesu.
Podle Americké asociace literárních překladatelů skutečným problémem není to, kdo knihu předkládá, jako spíše nedostatek černošských předkladatelů. Pouze dvě procenta z 362 překladatelů v asociaci jsou černé barvy pleti.
John McWhorter, lingvista a profesor angličtiny z Columbia University, se ale domnívá, že projevy identity určující, kdo může mluvit za koho, jsou škodlivé. „Náš význam ‚diverzity‘ je užší, než co to slovo naznačuje. Je to jen o barvě pleti,“ řekl listu The New York Times McWhorter, který je sám černoch. Podotýká, že jiné odlišnosti mezi překladateli a spisovateli, jako jsou politické názory či sociální a ekonomické postavení, nikoho nezajímají.
