„Když přijde den, ptáme se sami sebe, kde v tomto nekonečném stínu nalézt světlo,“ začala ve slavnostní atmosféře frázovat dívka, která svým rytmickým přednesem, energií i výrazným žlutým kabátem, ale především obsahem svých slov zaujala diváky středeční inaugurace tak, že málem zastínila i samotného prezidenta a jeho přísahu.
Biden se ujal úřadu. Zvrátil Trumpovy kroky v otázkách migrace či klimatu |
V pouhých dvaadvaceti letech už Gormanová stihla mnohé. Vystudovala sociologii na Harvardu, napsala tři knihy, které mají vyjít na podzim, a její texty publikoval i list The New York Times. A na Instagramu ženu sleduje více než 2,4 milionu lidí.
V dětství měla rodačka z Los Angeles stejně jako Biden problémy s řečí, a tak se uchýlila k poezii, kde mohla své myšlenky vyjadřovat svobodně a bez zábran. A právě poezie ji nakonec dovedla až na balkon Kapitolu. „Vzdorovali jsme zvířeti a že ticho není vždy mír, jsme zjistili,“ neslo se z tribuny do ulice plné amerických vlajek, kde by, nebýt pandemie, stáli Američané.
Během inaugurace přitom báseň zazněla teprve počtvrté, svého básníka si dosud přivedli jen John F. Kennedy, Bill Clinton a Barack Obama. Historicky první držitelka americké ceny pro mladé básníky své dílo navíc v monumentálním sídle demokracie přednesla jako vůbec nejmladší.
Právě demokracie, jež je podle Gormanové spíš hudba budoucnosti než něco, čeho už společnost dosáhla, se přitom stala ústředním motivem básně The Hill We Climb (Kopec, který zdoláváme).
Dívka se médiím svěřila, že podle zadání měla napsat kus o jednotě a společném směřování, ale nedařilo se jí text dokončit. Pochybovala, jestli na takový úkol vůbec stačí. Jenže pak přišly události z 6. ledna, kdy rozzuřený dav fanoušků tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa vtrhl do Kapitolu. Autorská krize byla rázem pryč.
Gormanovou políbila múza a dívka tak psala celou noc. A byť o Trumpovi ani násilném incidentu se přímo nezmiňuje, v přidaných verších je inspirace znát. „Viděli jsme sílu, jež by náš národ raději roztříštila, než sdílela. Rozbila by naši zemi, pokud by to znamenalo, že se demokracie odsune. A tato snaha málem uspěla. Ale i když se demokracie může pravidelně odkládat, nadobro porazit se nikdy nenechá,“ ujišťovala.
V necelých šesti minutách jasněji a stručněji shrnula to, co Biden dlouze popisoval. Potřebu sjednotit se a společně čelit výzvám budoucnosti. Odhlédnout od vzájemných rozdílů, vrátit se ke kořenům, začít se poslouchat.
A mezi přítomnými politiky včetně bývalých prezidentů a prvních dam i Američany nalepenými na přímém přenosu Gormanová sklidila úspěch. „Ohromující“ bylo časté hodnocení, zatímco exprezident Obama napsal, že Gormanová napsala báseň, která „víc než vystihla daný okamžik“.
Mladé básnířce tleská i bývalá první dáma Michelle Obama...
With her strong and poignant words, @TheAmandaGorman reminds us of the power we each hold in upholding our democracy. Keep shining, Amanda! I can't wait to see what you do next. #BlackGirlMagic
Photo credit: Rob Carr https://t.co/C2cf0U5iEj
Televizní kamery zachytily třeba novou viceprezidentku Kamalu Harrisovou, jak během přednesu souhlasně kývá hlavou. Jako by to, o čem mladá žena před ní mluvila, znala sama velmi dobře. „Tam, kde hubená černošská dívka z pokolení otroků jen matkou vychovaná může snít o tom, že se stane prezidentkou, aby nakonec jednomu recitovala,“ veršovala zatím Gormanová.
Své ambice kandidovat na nejvyšší funkci ostatně už veřejně přiznala. O post prezidentky se chce ucházet v roce 2036. Mladá feministka a aktivistka se už nyní i mimo svou tvorbu vyjadřuje k dění v USA.
A po násilném incidentu v Kapitolu napsala, že „rasová rovnost neznamená, že tito bílí protestující mají zemřít, ale že černá srdce i dnes mají dál bít“. Tím odkázala třeba na markantní rozdíl, s jakým americká policie zasahovala proti lidem demonstrujícím za práva černochů a proti vetřelcům v sídle Kongresu.
...i Hillary Clintonová, která se těší na chvíli, kdy se Gormanová opravdu bude ucházet o post prezidentky USA:
Wasn't @TheAmandaGorman’s poem just stunning? She's promised to run for president in 2036 and I for one can't wait. https://t.co/rahEClc6k2
„A tak upíráme své zraky ne k tomu, co stojí mezi námi, ale co stojí před námi. Zavíráme předěl, protože víme, že nejdřív musíme dát stranou vzájemné rozdíly, abychom svou budoucnost mohli dát na první místo. Skládáme zbraně, abychom si mohli padnout do náruče,“ zazní v básni.
Při psaní se Gormanová podle svých slov inspirovala nejen zadáním a svými předchůdci v této pozici, ale i nejslavnějším bojovníkem za práva Afroameričanů Martinem Lutherem Kingem či někdejším premiérem Velké Británie Winstonem Churchillem. Říká, že hledala takové řečníky, kteří své schopnosti využili k „šíření dobra“.
Celý text básně The Hill We ClimbWhen day comes we ask ourselves, where can we find light in this never-ending shade? The loss we carry, a sea we must wade We've braved the belly of the beast We've learned that quiet isn't always peace And the norms and notions of what just is Isn’t always just-ice And yet the dawn is ours before we knew it Somehow we do it Somehow we've weathered and witnessed a nation that isn’t broken but simply unfinished We the successors of a country and a time Where a skinny Black girl descended from slaves and raised by a single mother can dream of becoming president only to find herself reciting for one And yes we are far from polished far from pristine but that doesn’t mean we are striving to form a union that is perfect We are striving to forge a union with purpose To compose a country committed to all cultures, colors, characters and conditions of man And so we lift our gazes not to what stands between us but what stands before us We close the divide because we know, to put our future first, we must first put our differences aside We lay down our arms so we can reach out our arms to one another We seek harm to none and harmony for all Let the globe, if nothing else, say this is true: That even as we grieved, we grew That even as we hurt, we hoped That even as we tired, we tried That we’ll forever be tied together, victorious Not because we will never again know defeat but because we will never again sow division Scripture tells us to envision that everyone shall sit under their own vine and fig tree And no one shall make them afraid If we’re to live up to our own time Then victory won’t lie in the blade But in all the bridges we’ve made That is the promised glade The hill we climb If only we dare It's because being American is more than a pride we inherit, it’s the past we step into and how we repair it We’ve seen a force that would shatter our nation rather than share it Would destroy our country if it meant delaying democracy And this effort very nearly succeeded But while democracy can be periodically delayed it can never be permanently defeated In this truth in this faith we trust For while we have our eyes on the future history has its eyes on us This is the era of just redemption We feared at its inception We did not feel prepared to be the heirs of such a terrifying hour but within it we found the power to author a new chapter To offer hope and laughter to ourselves So while once we asked, how could we possibly prevail over catastrophe? Now we assert How could catastrophe possibly prevail over us? We will not march back to what was but move to what shall be A country that is bruised but whole, benevolent but bold, fierce and free We will not be turned around or interrupted by intimidation because we know our inaction and inertia will be the inheritance of the next generation Our blunders become their burdens But one thing is certain: If we merge mercy with might, and might with right, then love becomes our legacy and change our children’s birthright So let us leave behind a country better than the one we were left with Every breath from my bronze-pounded chest, we will raise this wounded world into a wondrous one We will rise from the gold-limbed hills of the west, we will rise from the windswept northeast where our forefathers first realized revolution We will rise from the lake-rimmed cities of the midwestern states, we will rise from the sunbaked south We will rebuild, reconcile and recover and every known nook of our nation and every corner called our country, our people diverse and beautiful will emerge, battered and beautiful When day comes we step out of the shade, aflame and unafraid The new dawn blooms as we free it For there is always light, if only we’re brave enough to see it If only we’re brave enough to be it Zobrazit více Sbalit |
