S Petrem Kellnerem jste chodil čtyři roky na střední školu, jaký ve škole byl?
Byli jsme ve stejném ročníku střední ekonomické školy v Liberci. Já jsem chodil do áčka, Petr Kellner do béčka. Ve škole ale byla drtivá převaha dívek, takže nás pár kluků drželo pohromadě. Znali jsme se tak i napříč třídami. Když jsem teď mluvil se svými spolužáky, taky vzpomínky máme prakticky totožné.
Jaké jsou?
On byl klasický introvert, jak se ostatně ukázalo i později. Pamatujeme si ho jako tichého, mlčenlivého a někdo dodává i usměvavého člověka. Ale výrazné vzpomínky na něj nemám ani já, ani nikdo ze spolužáků, se kterými jsem mluvil.
To jste ani nechodili společně někam po škole? Střední škola bývá mimo jiné ve znamení objevování hospod a nočního života.
Já osobně jsem s ním v hospodě nikdy nebyl. Ale jeden spolužák, který organizoval fotbalové turnaje a do týmu sháněl hráče, prý nalákal i Petra Kellnera a tím pádem se mnou musel hrát i v týmu jako spoluhráč, což si tedy nevzpomínám.
To zní jako by byl Petr Kellner člověk, kterého jste mohl snadno přehlédnout.
No naprosto. Na střední škole byl opravdu nenápadný. Ale pod tou jeho introvertní schránkou se skrýval geniální mozek, jak se ukázalo i později. To je asi holt taková charakteristika introvertů, že se neprojevují a pak své okolí mnohdy překvapí.
Při pádu vrtulníku na Aljašce zemřel podnikatel a miliardář Petr Kellner |
Překvapil během let i vás?
Tak samozřejmě, že mě překvapilo, že jeden z mých spolužáků, který se navíc nějak výrazně neprojevoval, se později stal nejbohatším Čechem s majetkem v řádu miliard korun. To překvapilo mě i všechny, se kterými jsem mluvil. Vždycky působil jako normální a skromný člověk, kterým byl i později.
Projevoval se jeho geniální mozek, jak jste říkal, i ve škole?
Ve třídě jsem s ním přímo nebyl, takže jsem jeho prospěch neznal, ale vzhledem k tomu, že šel na vysokou školu, musel mít výborné výsledky. V té době zdaleka nebyla vysoká škola taková samozřejmost, jako je tomu dnes. Nebylo to jednoduché se na ni dostat. Patřil tedy k lepším studentům, ale že by ve škole visel na nástěnce premiantů, to si tedy nepamatuji.
Potkali jste se například na školních srazech nebo někdy později?
To jsme se nepotkali, ale spolužák z vedlejší třídy mi říkal, že jednou na sraz přijel.
Opravdu? A kdy to bylo?
Po letech, co už byl poměrně dlouho nejbohatším Čechem, přijel na jednu chatu v Jizerských horách na kole, kde tehdy byl sraz třídy. Kamarádil se s jednou spolužačkou z vedlejší třídy, a ani to vlastně nebyl sraz jeho kmenové třídy, ale Céčka. A on tam přijel v helmě a v brýlích s otcem na kole. Takže minimálně na jednom srazu byl.
Petr Kellner byl v Česku rozporuplná postava. Na jedné straně kontroverzní spotřebitelské úvěry či privatizace a politická aktivita, na druhé výzkum léků na rakovinu a další medicínské projekty. Zarazilo vás, že člověk jako Petr Kellner provozoval i extrémní sport, jako je sjíždění hory na snowboardu, kam se lze dopravit jen vrtulníkem, což se mu stalo osudným?
Taková záliba mě překvapila, rozhodně jsem to ani netušil, že něco takového provozuje. Ale je to zajímavá otázka v kontextu minulých dnů a měsíců. Nedávno spadla helikoptéra s francouzským miliardářem a poslancem Olivierem Dassaultem, v únoru po pádu vrtulníku v Polsku zahynul také osmdesátiletý podnikatel Karol Kania. Tím nechci vířit nějaké konspirační teorie, ale je to zarážející, že během dvou měsíců se zřítí helikoptéry se třemi miliardáři. Nevím, jak pro něj bylo lyžování důležité, ale očividně byl pořád ve výborné kondici. Je to velmi smutné, co se stalo. Z lidského i pracovního hlediska.
Jak to myslíte?
On byl podle mého intelektuální hlavou svého impéria a asi jim bude hodně chybět.
