Stejně jako se během první i druhé vlny epidemie koronaviru v Česku přesunuly do online prostředí pracovní porady či výuka, podnět k rozsáhlé elektronizaci dostalo i české zdravotnictví. Již na jaře několik zdravotních pojišťoven umožnilo lékařům vykazovat některé distanční formy vyšetření – nejprve provizorně, potom během léta již jako samostatný výkon. Ten má někde podobu pouze videokonference, jinde třeba telefonické konzultace.
„Řekl bych, že došlo k pokroku, a to nejen z hlediska přístupu pojišťoven, ale i v hlavách pacientů a lékařů, kteří tento způsob akceptovali. Ukázalo se, že telemedicína má svůj smysl i své opodstatnění,“ míní šéf praktiků Šonka.
Na bilancování a sčítání počtu vykázaných zákroků je ale ještě brzy. Třeba v České průmyslové zdravotní pojišťovně (ČPZP) funguje možnost konkrétního výkonu zatím pouhé dva měsíce.
Léčba na dálku prospěje všem, brzdí ji ochrana dat, řekla lékařka |
„Počty reálně vykázaných výkonů jsou prozatím nízké. To je dáno tím, že reálně se výkon začal vykazovat až na podzim, poskytovatelé zdravotních služeb péči za říjen fakturovali v listopadu a péči za listopad právě v těchto dnech,“ vysvětlila mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny Elenka Mazurová. Vypovídající čísla tak bude mít pojišťovna nejdříve v březnu.
Co se ale týče počtů poskytovatelů zdravotních služeb, kteří požádali o nasmlouvání výkonu telemedicína, pohybuje se jen tato pojišťovna již v řádu stovek. „A to počínaje poskytovateli zdravotních služeb z řad praktických lékařů, ambulantních specialistů, psychologů, logopedů i ordinací nemocnic různých odborností,“ dodala Mazurová.
A také podle Šonky je reálný zájem pacientů o využívání telemedicíny poměrně velký. „Řekl bych, že v době vrcholící epidemické krize, kdy k lékaři přicházelo mnoho pacientů s respiračními onemocněními, vykazovaly ordinace až desítky těchto výkonů denně,“ odhadl.
Problém s technikou
Podobně mluví i předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko. Alespoň co se týče některých oborů, tedy třeba psychologie nebo logopedie. „Tam to určitě význam má. Pak jsou ale obory, kde distanční kontakt setkání prostě valného významu nemá. Přes videokonferenci jednoduše člověku vyšetření neprovedete,“ řekl.
A Jojko upozorňuje i na problémy s telemedicínou. Ty jsou minimálně dva – část pojišťoven hradí telemedicínu jen v podobě videohovoru, a na ten nemá část starších pacientů dostatečnou techniku či digitální dovednosti. A pak také není distanční medicína nijak ukotvena v legislativě, nevztahuje se tak na ni profesní pojištění daných zdravotníků.
„Je k tomu několik pracovních skupin, jedna poměrně významná při Všeobecné zdravotní pojišťovně. Předpokládám, že až se uklidní šílenství kolem koronaviru, legislativně se to ukotví,“ řekl Šonka.
Přesto oba vidí v telemedicíně do budoucna možnost, jak provádět některé konzultace či jak krátkodobě zajistit péči v případě nouze. A nejde o jediné pozitivum, které koronavirus do ordinací přinesl.
„Obecně nám v době epidemie velmi pomohla elektronizace zdravotnictví,“ míní Šonka. Jmenoval přitom třeba eRecept nebo eNeschopenku, která pro praktiky sloužila i jakési potvrzení o karanténě.
Telemedicína bude mít podle šéfa praktiků, pokud se bude používat správně, svou roli i mimo dobu epidemie. Stejně tak Šonka doufá, že i po skončení koronavirové krize přetrvá zvyk pacientů objednávat se, konzultovat vše předem po telefonu a nehromadit se tak v čekárnách. „Přestože toho za den stihneme stejně nebo více než předtím, fronty se nám netvoří,“ popsal.
Medici bez kompetencí a nevybavení hygienici
Telemedicína není jediné odvětví, ve kterém by mohlo díky epidemii dojít ke zlepšení. Nouzový stav a povolání mediků do nemocnic poukázaly na fakt, že studenti posledního ročníku všeobecného lékařství mají jen velmi omezené kompetence, jak mohou v rámci pracovní povinnosti pomáhat. „Medici můžou dělat jen sanitáře nebo ošetřovatele, to znamená základní péči o pacienty. Nějakou hygienu či polohování,“ popsala dříve Kateřina Koudelková, která pomoc mediků koordinuje.
Medici tak nemohou bez asistence akreditovaného lékaře třeba podávat léky či odebírat krev, a to i když jsou již třeba v šestém, tedy posledním ročníku. „Když student vystuduje třetí ročník, má kompetence k tomu dělat ošetřovatele. Dál už žádné nedostane. Je tam mezera v legislativě. Kdyby mediky ale někdo zaškolil, vykonávat by to mohli, není to technicky těžké,“ míní Koudelková.
Kolik mediků pomůže s covidem? Překážkou jsou kompetence i učivo |
Právě to se nyní změní. Alespoň podle novely, kterou v polovině prosince podepsal prezident Miloš Zeman. Ta umožní, aby ti studenti medicíny, kteří za sebou mají alespoň osm semestrů studia a zkoušky z ošetřovatelství či péče o nemocné, mohli pracovat v pozici praktické sestry.
„V rámci vykonávání pracovní povinnosti nebo dobrovolnické činnosti mediků se ukázalo, že jejich kompetence jsou v současné době velmi omezené,“ stojí v důvodové zprávě novely.
Alespoň částečného řešení se již dočkaly hygienické stanice poté, co koronavirus ukázal jejich nevybavenost a nedostatečnou personální kapacitu. Na jaře jim chyběly třeba i počítače či wifi připojení. Kvůli velkému množství nakažených a nedostatku personálu pak hygienici nestíhali trasovat.
Hygienické stanice se tak v létě sice dočkaly nové techniky a především celkem 137 nových zaměstnanců, jejich problém to však nevyřešilo. „Legislativní změny se dají udělat poměrně snadno, materiál se dá opatřit, ale kvalifikované zdravotníky jen tak neseženete,“ uvedl v létě na tiskové konferenci proděkan 3. LF UK Pavel Dlouhý. Poukázal rovněž na to, že věkový průměr lékařů na hygienických stanicích se blíží v průměru šedesáti letům. A z lékařských fakult vstoupí do oboru každoročně jen asi dva noví hygienici.
