Část zaměstnanců oděvního průmyslu skončila kvůli koronaviru bez práce a i ti, kteří si místo udrželi, zažívají průměrně dvacetiprocentní pokles mzdy, informovala agentura Reuters s odvoláním na zprávu skupiny Konsorcium pro práva dělníků (WRC).
„Většina dělníků nyní není schopná odpovídajícím způsobem nakrmit své rodiny a připravují se, že přijdou ještě těžší časy,“ uvedla Penelope Kyritsisová, ředitelka strategického výzkumu WRC. „Světové značky by měly mobilizovat finanční prostředky, aby zajistily příjmy dělníků v oděvním průmyslu po zbytek krize,“ dodala.
Oděvní průmysl, který po celém světě zaměstnává desítky milionů lidí - především žen – pandemie těžce zasáhla a dělníci přišli na mzdách o více než 125 miliard korun kvůli uzavřeným obchodům a zrušeným objednávkám. Šéfové továren navíc podle obhájců práv zaměstnanců využili pandemie jako zástěrky k propuštění dělníků, kteří se zapojili do odborových organizací.
Například ženy, které šijí oblečení pro společnost Arcadia, údajně pracují až 12 hodin denně, šest dní v týdnu a v některých případech vydělávají jen 4 libry denně. Za společností Arcadia, pod kterou patří značky jako Topshop, Miss Selfridge nebo Dorothy Perkins, stojí britský podnikatel Philip Green. Ten proslul svým nezájmem o dělníky, které zaměstnává jeho oděvní impérium. Pracují převážně v zemích jako Indie, Bangladéš nebo Kambodža, kde je nízká ochrana práv zaměstnanců.
Arcadia se topí v dluzích, dělníci na to doplácí nejhůř
Konsorcium WRC odhaduje, že Arcadia u dodavatelů zrušila objednávky v hodnotě přesahující 100 milionů liber. Mnoho oděvních firem již začalo své objednávky pomalu obnovovat, Arcadia mezi ně však nepatří. Podle britského webu The Guardian představuje takové jednání naprostý nezájem o životní podmínky pracovníků v zemích třetího světa.
Podle posledních informací navíc Arcadia propustí celkem 13 tisíc zaměstnanců, zároveň čelí tlaku ze strany věřitelů, kterým Green dluží astronomické částky. Je tedy velmi nepravděpodobné, že se peníze dostanou i k těm, bez kterých by módní průmysl ani neexistoval.
Minimální mzdy dělníků jako základ módního byznysu
Zpráva WRC, jejíž autoři se dotazovali asi 400 zaměstnanců v devíti zemích – Kambodži, Bangladéši, Salvadoru, Etiopii, Haiti, Indii, Indonésii, Lesothu a Barmě – zjistila, že tři čtvrtiny z nich si letos musely vypůjčit peníze na nákup jídla.
„Vzhledem k dobře zdokumentovanému riziku, že půjčky mohou vést k vážnému pracovnímu zneužívání včetně nucené práce pro málo vydělávající dělníky, je to znepokojivý trend,“ uvedla WRC.
Miliardáři jako Green většinou hledají pracovníky v zemích, kde jsou nejnižší mzdy na světě. Modní magnáti tak nejenže udržují v mnoha zemích minimální mzdy, které pracovníky často vrhají rovnou do spárů chudoby, ale také aktivně snižují mzdy v reálných hodnotách a narušují těžce získanou ochrany právě pro ty, kdo dělají těžkou práci.
Skupiny věnující se právům zaměstnanců, jako je například Labour Behind the Label, volají po drastických reformách oděvního průmyslu. Podle nich by měl vzniknout fond, který bude zaručovat odstupné v případě platební neschopnosti společnosti.
Pád miliardové společnosti Arcadia zřejmě nebude během koronavirové pandemie ten poslední, nicméně nyní je zásadní, aby značky a vlády zemí zajistily, aby i tisíce pracovníků ve výrobních zemích pocítili aktuální krizi co nejméně.
