Když v roce 1918 vznikalo samostatné Československo, jako vlajku dostalo do vínku bíločervený prapor, který byl původně zemským symbolem Čech. Jenže stejnou barevnou kombinaci využívalo také sousední Polsko a Rakousko.
Vlajce nového státu zkrátka chyběla originalita a také nový prvek, který by odrážel sepětí českých zemí se Slovenskem.
A právě to je podle historiků a vexilologů (vědců zabývajícími se historií a symbolikou vlajek – pozn. red.) asi nejpravděpodobnější důvod, proč se Jaroslav Kursa rozhodl modrý klín na vlajku umístit. Tří vrcholy trojúhelníku totiž vyjadřují trojvrší Tatra, Mátra a Fatra ze slovenského státního znaku.
Kursa svůj první návrh z roku 1919 několikrát upravoval, modrý klín totiž původně sahal pouze do první třetiny vlajky, až po připomínkách ho československý heraldik prodloužil.
Podobu vlajky – tehdy ještě československé – schválil parlament 30. března roku 1920.
Uplynulo však pouhých třináct let a už se objevily první pochybnosti o tom, kdo vlajku skutečně jako první vymyslel a namaloval. Tehdy totiž manželka akademického malíře Jaroslava Jareše údajně našla při domovním úklidu balíček s malířovými nákresy návrhů státní vlajky a jeden z nich měl právě i onen modrý klín.
„Po zpřístupnění dokumentů z jednání znakové komise z let 1919 a 1920 se ale odborníci přiklonili k názoru, že autorem je Kursa,“ vysvětluje vexilolog Aleš Brožek. Sám Jareš prý skutečně také vypracoval návrh vlajky s klínem, ten byl ale černý a uvnitř byl husitský kalich.
Dlouho spočíval v neoznačeném hrobě
Po tom, kdo Kursa vlastně byl a jak vypadal, Brožek léta neúspěšně pátral. Teprve před patnácti lety se mu ozvala Kursova příbuzná, Eva Sassmannová, která mu fotku svého prastrýce poslala. „Tím se mi splnil můj sen,“ tvrdí Brožek.
Mozaika života otce československé vlajky se ale neskládala snadno. Na nenápadného suplujícího učitele a pozdějšího úředníka se téměř zapomnělo. Za svého života se Kursa žádného většího uznání za svůj přínos vlasti nedočkal.
Tři roky po schválení vlajky parlamentem se její autor stal státním archivářem a právě jeho práce ho přivedla do Brna, kde skartoval účetní a jiné spisy v místodržitelském archivu a uspořádal starší registraturu pro zemskou politickou správu.
Po jeho smrti v Brně dožila i jeho manželka Božena. Oba byli pochováni na brněnském Ústředním hřbitově, Kursa zde stále spočívá v neoznačeném hrobě.
„Je to tam v ubohém stavu, zarostlé. Je to ostuda pro Brno i celou republiku. Celkově je tam sedm rodinných hrobů, na mramorové destičce je ale jméno pouze manželky Kursy, jeho ne. Vzhledem k tomu, že je hrob od roku 2008 prohlášen čestným hrobem, je podle mě i v zájmu státu, aby byl důstojný,“ uvedl člen rodiny, který si nepřál uvést jméno.
V rodném městě, v Blovicích na Plzeňsku, Kursovi zhotovili pamětní desku. Bronzová plaketa s jeho portrétem je umístěna na budově bývalé školy, kde se Kursa v říjnu 1875 narodil.
