Na jaře to pro všechny bylo úplně nové. Zavírali provozy, nehráli pro lidi. Všichni doufali, že se situace kolem covidu-19 uklidní. Jenže je tu druhá vlna a s ní znovu vládní opatření, která zasadila kultuře další ránu.
Úplně mimo provoz jsou v těchto dnech kulturní domy. Běžně zvou hosty na divadla, koncerty, přes zimní sezonu na plesy. Současná situace na ně má zásadní dopad.
Své o tom vědí v KD Metropol v Českých Budějovicích. Při jarní vlně nemoci se tam snažili minimum akcí rušit, přesouvali je na podzim, kdy mělo být v Metropolu živo téměř každý den.
„O všechno teď přicházíme. Pořady se opět snažíme posouvat, tentokrát na jaro či další termíny v příštím roce. Už ani neplánujeme nové akce, jen přesouváme ty, co se měly nebo mají ještě letos uskutečnit,“ přibližuje Petr Holba, ředitel KD Metropol.
Nový termín hledali třeba pro divadelní hru Shirley Valentine seSimonou Stašovou a další pražská divadla, kapela Katapult sama přeložila koncert až na podzim 2021. Neuskuteční se ani vystoupení Václava Neckáře, Kamila Střihavky či Olympiku.
Situaci v kulturním domě nespravilo ani léto, to je totiž jakousi mimosezonou. Jen na dvě divadelní představení se podařilo prodat tolik lístků, aby se vyplatilo je uskutečnit.
Maturitních plesů mělo být v nadcházejícím období v Metropolu přes padesát. Teď studenti nevědí, zda s nimi počítat.
„Máme zkušenost, že studenti plesy rušit nechtějí. Je to pro ně společenský vrchol střední školy,“ pokračuje Holba. První měl být v Metropolu už na konci října.
Zatím třídy odvolaly své plesy v řádu jednotek. „Žáci také mohou podlehnout tlaku vedení škol, aby ples nedělali. To je pochopitelné, chtějí zabránit riziku šíření viru. Třídy zastupují většinou agentury. Ty nám říkají, že mladí mají zájem přesunout ples do klidnějšího období, udělat z něj třeba až oslavu po maturitě,“ říká ředitel.
KD Metropol teď čeká zkouška v podobě zimy. Na jaře měl štěstí v neštěstí, že opatření začala v době konce topné sezony. Ta teď znovu začala a energie stojí měsíčně až půl milionu korun. K tomu se ještě přidávají další provozní náklady. Nadcházející období bude ještě složitější.
Nabízejí virtuální prohlídku
Mnohem menší dopady mají vládní nařízení na budějovické muzejníky. Jihočeské muzeum má sice zavřeno, zaměstnanci však mají stále co dělat.
„My jsme museli naší práci přeorganizovat. Muzejní práce je z velké části o správě sbírek. A tak naši průvodci, kteří se nemohou věnovat své hlavní činnosti, například přepisují karty. Věnujeme se čištění sbírek a expozic i depozitářů,“ vysvětluje ředitel František Štangl.
Muzejníci pracují z části na home office nebo po malých skupinkách v budově. Připravují i vánoční výstavu, nevědí však, zda ji uvidí lidé.
Návštěvníky sice vítat nemohou, připravili však pro ně alespoň virtuální prohlídku na svém webu.
„Kdokoli si tam může zhlédnout výstavu, kterou jsme pořádali k výročí budějovického hokeje, nebo původní stálou expozici. Jsou tam i výukové programy, ty mohou využít učitelé dějepisu při online výuce,“ přidává Štangl.
„Nestihli jsme se nadechnout“
Poslední víkend v září se měl uskutečnit Fabrika Fest, tedy největší akce českobudějovického klubu MC Fabrika. K ní už nedošlo. Jan Vozáry, produkční klubu, má nyní všechny pátky a soboty do konce roku naplněné koncerty. Postupně je musí rušit či odsouvat na příští rok.
„Na Fabrika Fest byly už vstupenky prodané, kompenzaci budu řešit. Třeba na jaře jsme jeden koncert vyprodali za půl hodiny. Posunul se o rok, lidé si lístky většinou nechali. Snad už pak bude situace příznivější,“ doufá produkční, jenž zároveň vede i klub Jordán v Táboře.
Na podpůrný státní program COVID – kultura MC Fabrika nedosáhla, nyní se pokusí zažádat o příspěvek v jeho druhé části. Vozáry je však skeptický. I on očekává toto období ještě složitější než na jaře. Ani rozvolněné léto nepomohlo. Klub začal pořádat akce pod názvem Fabrika Restart, ale chodila asi třetina očekávaného počtu lidí.
„Myslím, že ještě byli vystrašení, báli se chodit do klubů. Venkovní akce na tom byly určitě lépe. Pro nás tedy ta nepříznivá situace pokračovala a trvá až doteď. Neměli jsme šanci se po první uzávěře nadechnout a je to tady zase,“ mrzí Vozáryho.
Zavřené je i písecké Divadlo Pod čarou, které zřídilo transparentní účet, kam mohou jeho příznivci posílat peníze na podporu v koronavirové krizi. V topné sezoně stojí měsíční provoz samotné budovy desítky tisíc korun. Scéna má tři zaměstnance a 20 dobrovolníků, ročně uspořádá kolem 150 koncertů, divadel, výstav, přednášek či tvůrčích dílen.
„Jsme tu už 20 let a přečkali jsme leccos. I jarní covidová opatření. Ovšem podzim zasáhl divadlo již totálně vyčerpané. Nechce se nám ale zahodit tolik let dobře rozjetého projektu, který slouží širokému spektru umělců a komunit,“ uvedli divadelníci v tiskové zprávě.
„Ve čtyři jsme hráli, v šest už ne“
V budějovickém Kině Kotva jsou dveře zamčené. Za všechny prodané vstupenky už peníze vrátili a nyní jen čekají, co bude. I provozovatel Jan Turinský v létě pozoroval, že do kina po první vlně chodilo méně lidí.
Nyní čeká na to, jak stát pomůže kultuře, tedy i kinům. Na ty je totiž navázaný celý filmový průmysl. Filmaři nenatáčí nové snímky, premiéry se odkládají po celém světě.
„Kina byla první, co muselo zavřít. Desátého března už jsme nefungovali. Bylo to náhlé, ve čtyři hodiny jsme ještě hráli, v šest hodin už jsme nemohli. Čekáme, že nám někdo pomůže. Lidová kultura jako film je důležitá, aby lidé měli kam jít provětrat hlavu a uvolnit se. Stejně jako jsme první skončili, můžeme prakticky hned zase začít s promítáním,“ dodává Jan Turinský.
Marčík plánuje hrát v ulicích
Jihočeské divadlo vzkazuje na svém webu: Nehrajeme, pokladna uzavřena. Jsou však i malé divadelní soubory, které jsou zvyklé několikrát do týdne jezdit po kraji a pořádat představení. Mezi jihočeské stálice patří rodinné Divadlo Víti Marčíka. Společenské akce, na kterých by pět jeho členů vystupovalo, jsou zrušené. Nemohou hrát ani pro školáky.
„Nezbývá nám nic jiného než zkoušet Setkání před Betlémem, což děláváme až v listopadu. Nepředpokládáme, že příští měsíc budeme moci hrát. Advent máme sice zamluvený, ale už teď je jasné, že odpadnou všechna školní představení. Hry na víkendových akcích jsou s otazníkem. Pokud se neuskuteční, budeme hrát v ulicích, když to opatření dovolí,“ popisuje plány Víťa Marčík starší.
V březnu před Velikonocemi začali hrát šňůru 34 nasmlouvaných představení. Stihli jich osm, než přišel zákaz. Tři měsíce pak nemohli vystupovat. Pro Marčíka to zprvu byly těžké chvíle, přestože mohl s ostatními zkoušet. Nakonec zvládl v tomto období napsat dva scénáře.
Po rozvolnění začalo uskupení opět hrát. „Bylo to takové divné období. Spousta akcí se zrušila nebo přesunula, nemohlo se hrát pro děcka. To trvalo až do této druhé podzimní uzávěry,“ pokračuje. Těžké období Marčíkovi zvládají i díky úsporám, které si vytvořili z honorářů.
