Přiznejte se: jak se do Nového Města těšíte?
Těším. I když bych si přál, aby to bylo za normálních okolností, jako vždycky. Protože si vůbec netroufám říct, jak bude ten Světový pohár vypadat. Je to takové zvláštní, protože je konec září, to už máme normálně všichni volno po sezoně. A nám teď začínají hlavní závody.
To je pravda, hned po dvou podnicích Světového poháru v Novém Městě na Moravě vás čeká mistrovství světa v Rakousku. Jak se před oběma velkými akcemi cítíte?
Tato sezona je divná. Bojuji s výkonností, jednou je to dobré, jednou špatné. Nejraději už bych se viděl v přípravě na další rok. Ale samozřejmě, jsou před námi důležité závody, musíme se všichni vzchopit – nebo aspoň já – a v Novém Městě a na mistrovství světa něco předvést. Ale je to psychicky náročné, sezona je fakt hrozně dlouhá.
Co podle vás bude klíčové?
Rozhodně hlava, správné nastavení psychiky. Cross country totiž není jen o závodních kilometrech, u nás se navíc celkem závodilo, ale o tom uvědomit si, že tady o něco jde. Letos jsem jezdil maratony, české poháry a měl jsem pocit, že to není nic důležitého. Hlava nebyla tak nastavená, jako když přijedu na Světový pohár nebo mistrovství světa. Psychika hraje velkou roli. Snad se do mě dostane, že tohle je opravdu něco jiného, velký závod. Uvidíme, jaká bude výkonnost.
Bude o to nepříjemnější, že vás teď na domácí trati nebudou hnát tradičně skvělí fanoušci?
Určitě. Já si myslím, že právě fanoušci dělali závody v Novém Městě. Pro mě osobně, i když jsem tam přijel třeba v ne úplně skvělé formě, byli strašně důležití. Jenom díky lidem a tomu, jak vás vyhecují, jsem byl schopen jet do desítky. Domácí závod, ta atmosféra, je prostě něco úplně jiného. Nevím, nedokážu si to představit, jaké to bude nyní, když tam těch patnáct, dvacet tisíc lidí nebude. Znát to určitě bude.
Bez diváků se pojede i mistrovství světa. Jaké to je, závodit, když kolem trati nikdo není?
Taky něco úplně jiného. I když v Rakousku mi to asi tolik vadit nebude. Vadí mi spíš to Nové Město, které má vždycky atmosféru velikou. Nedá se to srovnat se žádným jiným závodem kdekoliv na světě. Proto mě to mrzí. Ale snad se s tím nějak popereme, budeme to muset letos nějak přežít. I na tom mistrovství světa.
Světový pohár MTBProgram
|
V Novém Městě se nyní pojedou dva Světové poháry krátce za sebou. Jaké to bude?
Něco nového, asi pro každého z nás. Ze silnice jsou lidé zvyklí, že se jedou etapové závody dva tři týdny. Ale cross country je něco jiného. Tady musíte jet hodinu a půl úplně nadoraz a den poté to tělo cítí hodně. V silniční cyklistice máte v etapě prostor, kde třeba nejdete do maxima. Uvidíme, jak bude nyní tělo regenerovat.
Když jsme zmiňovali vaši svatbu, jak to s ní nakonec dopadlo? Vyšlo vám aspoň počasí?
Bylo úplně luxusní, ani jsme s tím nepočítali. Říkali jsme si, že je nakonec štěstí, že jsme to posunuli o měsíc dřív. Měli jsme celý den jasno, dvacet stupňů. V říjnu už by mohlo pršet, být větší zima.
Stihl jste už manželku vzít na líbánky, společnou dovolenou?
Na dovolenou zatím čas nebyl, tu jsme tam nevložili. Vždycky ji míváme až po sezoně, a jak to tak vypadá, letos ji už nenaplánujeme. Ale byli jsme týden na Gardě v Itálii. Když to šlo, tak jsme na týden odjeli. Já jsem tam trénoval, takže to bylo spíš pro ženu. Po tréninku jsme měli i jiný program, místo odpočinku. To je jediné, co jsem si užil.
