V srpnu roku 1920 ve Velkých Pavlovicích hořelo. V lisovně vinného sklepa rozdělali oheň dva rošťáci. Poškozený objekt pak jejich otec musel odkoupit.
Těmi výtečníky byl dědeček velkopavlovického vinaře Pavla Laciny a jeho bratr. „Je to dost zvláštní způsob, jak se může člověku dostat sklep do majetku. Ale tak to bylo a naše rodina v tomto sklepě hospodaří už sto let,“ směje se Lacina.
Dlužno říct, že díky této lumpárně získala rodina opravdový poklad. Sklep je totiž více než 300 let starý – dnes je kulturní památkou. Kdysi v něm hospodařili také habáni. V dolní části zpracovávali víno a nahoře skladovali obilí. A právě po jejich stopách i za příběhem vinařova pradědečka vede návštěvníky zbrusu nová a do detailu propracovaná interaktivní prohlídka plná moderních vychytávek.
„Na chvíli se stanete mým pradědečkem, který právě zjistil, že mu chybí děti, ale taky sirky,“ vede Pavel Lacina návštěvníky k prvnímu z devíti zastavení originální prohlídky vinného sklepa.
Legenda vypráví o mrtvolách ve sklepě
Jedním dotykem na zdi rozpohybují obrázek velkopavlovického kostela, potoka Trkmanka i přilehlého rybníka, kopce s vinařskou tratí Stará hora i uličky vinných sklepů, kde se odehraje osudný požár. Další zastavení na „kliknutí“ představí jednotlivé části sklepní fasády s křížem v průčelí, který byl přenesen ze zaniklé kaple svatého Floriana.
Cennou barokní klenbu z osmnáctého století v přední části sklepa mohou lidé porovnat s obrázky tří památek. A pokud je k sobě správně nezařadí, z historického sluchátka jim pradědeček vyčiní, že mají nejspíš ještě pěkně upito.
Starý vinařský lis se pak stane „filmovým plátnem“ pro příběh vzniku vína samotného. Oživlá animace zachycuje růst i sběr hroznů, jejich šlapání bosýma nohama i divoký rej kvasinek.
A to už se vstupuje do podzemní a vůbec nejstarší části sklepa, úzce spojené se zmiňovanými habány. Ti se zapsali do moravské historie nejen jako tvůrci známé keramiky, ale také právě jako vynikající vinaři. Jejich znalosti oceňovali například i místní šlechtici při zakládání vinic.
„Tato nejstarší část sklepa byla objevena až při stavbě lisovny na přelomu 17. a 18. století. Naši předkové o ní nevěděli. Říká se, že tu našli nějaké mrtvé, údajně habány. Toto se mi sice nepodařilo spolehlivě potvrdit, ale tato legenda se k našemu sklepu váže a inspirovala nás i v naší prohlídce,“ říká Pavel Lacina.
Ve sklepě se s jedním z těchto habánů návštěvníci skutečně potkají. Povypráví jim celý příběh své životní poutě. O tom, jak se dostal do Velkých Pavlovic, i proč zde jeho rodina pobyla jen několik krátkých let.
Do sklepa i s dětmi
„Měl jsem představu, že hosté budou součástí dění. Zvolili jsme proto kombinaci faktů a spojili je s prvky místní legendy, která se ke sklepu váže. Počítali jsme s různorodými návštěvníky, kteří do Pavlovic přijíždějí. Někteří poznávají víno a chtějí si prohloubit znalosti, jiné přiláká poznávání kraje a památek. Také jsme počítali s tím, že mnoho rodin s dětmi zde hledá společný program. Proto jsme se snažili zapojit všechny smysly – návštěvníci zapojí sluch, hmat, zrak i sluch a také třeba týmovou spolupráci při hledání správné odpovědi,“ vysvětluje Pavel Lacina, který spojuje prohlídku i s degustací vín.
Uši budou muset hosté nastražit hlavně u některých sudů. Když je totiž „odšpuntují“, ozve se z nich vyprávění o dávno zaniklých odrůdách, které habáni pěstovali. Čichem pak hledají vůni pepře, tak typickou pro oblíbenou odrůdu habánů – Veltlínské zelené.
„Historie Pavlovic a habánů je mým dlouhodobým koníčkem. Proto památku chci zpřístupnit komukoli, včetně například školních kolektivů. Počítám s tím, že při veřejných akcích v Pavlovicích budeme tím místem, kam turisté mohou zajít. Provoz zatím ladíme do další sezony, ale kdo má zájem si prohlídku vyzkoušet, tomu už nyní vyjdeme vstříc,“ uvádí Pavel Lacina, který detaily prohlídky ladil s etnografy a po minulosti habánů pátral v archivech i po muzeích na české i rakouské straně hranice.
