„Asi to bylo jediné váhání v rozhodování, jestli jít zpátky do Hradce, nebo třeba ještě zkusit alespoň rok jinde,“ říká jednatřicetiletý útočník, který si kromě Jihlavy, Olomouce a Slovácka, kde v posledních pěti letech působil, 1. ligu zahrál i předtím právě za Hradec.
Jak těžké rozhodnutí to pro vás tedy bylo?
Těžké jen z toho pohledu, že jsem ještě možná chtěl být v první lize. Avšak když nedopadlo Slovácko, tak než čekat a někam jít až na poslední chvíli, to jsem nechtěl. Navíc všechno bylo pro, samé plusy. Nikde ale není napsané, že si první ligu ještě někdy nezahraju.
Jak se změnil Pavel Dvořák za pět let, co byl mimo Hradec?
V ničem, podle mě jsem ve podstatném stejný, jen jsem starší o pět let – jako všichni –, ale stále jsem stejný.
A co jste po pěti letech strávených mimo Hradec v něm našel?
Spoluhráče už jen asi dva, ale to je jasné, pět let je ve fotbale dlouhá doba. Jinak je všechno skoro stejné, hlavně stadion. Na druhé straně mi působení mimo Hradec přineslo jednu zkušenost.
Jakou? Povídejte.
Když jsem tady byl předtím, měl jsem pocit, že se všude mají lépe, ale vůbec to tak není. Tady jsou super podmínky, stejné a někdy i lepší než v první lize. Samozřejmě kromě stadionu. Ale i tak zázemí a servis jsou v pohodě.
Mimo Hradec jste byl pět sezon, jaké byly?
Ne vždy takové, jak si člověk představoval. Třeba hned první rok v Jihlavě, kam jsem z Hradce přestoupil, odvolali trenéra Klusáčka, za kterým jsem tam šel. Pak to bylo složité, skoro jsem nehrál, jen jsem střídal. Nakonec se to zlomilo a nastartovalo k lepšímu, a tak teď zpětně nelituji a jsem rád, že jsem to zkusil.
Nakonec vás to vyneslo výš, vždyť vás poté, co Jihlava z první ligy sestoupila, angažovala Olomouc.
Trochu se tady ukázalo, že všechno špatné je k něčemu dobré. Tím, že jsme s Jihlavou sestoupili, se mi naskytla možnost jít do Olomouce. A kdybychom se zachránili, třeba bych zůstal a kdovíjak by to tam bylo.
Dobrá zkušenost?
Musím říct, že v Olomouci se to úplně nepovedlo.
Zahrál jste si tam ale evropské poháry, což asi nebyla špatná zkušenost.
To je pravda, byli jsme v Kazachstánu a pak v Seville, tam to opravdu nebylo špatné.
Před minulou sezonou vás Olomouc poslala na hostování do Slovácka, byl ve hře i Hradec?
O tom nic nevím, až teď volal sportovní ředitel Szabou, že je šance se vrátit.
Co čekat od sezony, která následuje po té hodně netradiční loňské?
Já jen doufám, že se vše nějak vyřeší a že se bude hrát každý týden. Že týmy nebudou v karanténě a že nepřijde dlouhá pauza.
Příprava byla krátká, jen čtyři zápasy, které ale týmu i vám vyšly. Asi to je vítané povzbuzení.
Nemá cenu se plácat po zádech, že v Náchodě či s Chlumcem nám to šlo, je to jen příprava, i když v prvním zápase jsme porazili Teplice. Až soutěž naši kvalitu ukáže, na druhé straně je to dobrý odraz.
Začínáte s Vlašimí, podobné soupeře jste teď dlouho v lize nepotkával. Co o ní víte?
Nikoho neznám, kádry se mění. Bude to ale těžké, druhá liga není špatná soutěž, je v ní spousta mladých kluků, každý je naběhaný, týmy jsou takticky vyspělé.
