Odhalte tajemství parfémů, abyste voněla sobě i okolí

Vůně je důležitou součástí osobnosti člověka. Když vám někdo „nevoní“, určitě ho nezařadíte mezi své oblíbence. Velkou roli hraje i při výběru životního partnera. Používání parfémů tomu může napomoci, nebo naopak veškeré počínající sympatie doslova „zabít“.

Člověk žil odpradávna obklopen vůněmi, i když zpočátku jen těmi vycházejícími z přírody. Až postupně si začal uvědomovat, že pálením vonných dřev se vůně trochu mění a získává na intenzitě. Odtud pramení i původ slova parfém.

Jak správně používat parfém? Stačí tři střiky, ale na správné místo

Per fumum znamená v překladu skrze kouř. První známou voňavkou se tak stalo kadidlo používané k náboženským rituálům.

Za kolébku vůní je považována Arábie, kde se lidé odedávna pokoušeli proniknout do tajemství výroby parfémů. Nejprve byly využívány vonné látky v podobě extraktů, velký pokrok přinesl rozvoj destilace, respektive objevení koncentrovaného alkoholu, který je nepostradatelnou surovinou pro výrobu parfémů.

V Evropě došlo k velkému rozvoji voňavkářství v období renesance a podnítil ho paradoxně nedostatek hygieny. Parfémy sloužily v podstatě jako deodorant, zakrývající tělesný pach. Centrem výroby parfémů se stalo město Grasse na jihu Francie.

Další revoluce ve vývoji voňavek nastala na přelomu 17. a 18. století, kdy se poprvé objevila kolínská voda.

Druhy vůní

Květinové: Nejrozšířenější a nejoblíbenější. Hlavní složky kompozice tvoří květiny – jasmín, růže, konvalinky, ylang-ylang, tuberóza, kosatec, fialka a další. Obvykle jde o dámské vůně, ale až do začátku 20. století bývaly i pánské vůně převážně květinové. Typickými podskupinami těchto vůní jsou květinově-orientální, květinově-ovocné nebo květinově-aldehydové.

Příklady:

• květinový soliflor: A La Nuit (Serge Lutens) – jasmín; Pur Désir de Lilas (Yves Rocher) – šeřík čistě květinová vůně: Paris (Yves Saint Laurent), L’Air du Temps (Nina Ricci)
• květinově aldehydová: No. 5 (Chanel), White Linen (Estée Lauder)
• květinově zelená: Vent Vert (Pierre Balmain), Envy (Gucci)
• květinově ovocná: Éclat d’Arpege (Lanvin), Rock’n Rose (Valentino)
• pánské květinové vůně: The One (Dolce & Gabbana), Le Mâle (Jean Paul Gaultier)

Orientální: Těžší, smyslné kompozice, v nichž převládají složky jako ambra, vanilka, kadidlo, santalové dřevo, koření. Často se označují jako ambrové; název pochází od slavného parfému značky Coty – Ambre Antique (1905). Do této skupiny se počítají i vůně gurmánské s výraznými tóny složek jako vanilka, čokoláda, káva, pražené oříšky atd.

Příklady:

• Coco (Chanel), Dune (Dior), Opium (Yves Saint Laurent), Youth-Dew (Estée Lauder), Obsession (Calvin Klein)

Způsoby používání

• Parfémy by se měly aplikovat na dobře prokrvená místa – například oblasti za ušima, na krku, mezi prsy, na loketních a kolenních důlcích, na zápěstí.
• U silnějších (orientálních) vůní stačí několik kapek na zápěstí, svěží vůně vyžadují důkladnější aplikaci. Záleží také na individuálních preferencích – množství, které vyhovuje jednomu člověku, může jiného obtěžovat. 
• Pozor! Mnohé vůně voní jinak na kůži a jinak na oblečení; čím lehčí (svěžejší) vůně, tím lépe vynikne na oblečení a naopak. 
• Zlaté pravidlo říká, že méně je více. V horkých dnech je lepší preferovat nekonfliktní, svěží vůně. Nedoporučuje se také používat více parfémů najednou, ale někdy je možné kombinováním dvou vůní vytvořit příjemný celek. 
• Trvanlivost parfémů je různá, ale většina kvalitních vůní při správném skladování vydrží desítky let. Nejnebezpečnější je světlo, flakon by proto neměl být vystaven dennímu ani intenzivnímu umělému světlu (jako ochrana stačí původní krabička) a vysokým teplotám. 

Dřevité: Parfémy, v nichž hrají prim dřevité tóny – santalové dřevo, cedrové, růžové dřevo, vetiver atd. Dřevité tóny jsou typické pro dámské i pánské vůně a kombinují se obvykle s orientálními složkami, kořením, květinami a citrusy.

Příklady:

• dámské: Samsara (Guerlain), Sensuous (Estée Lauder)
• pánské: Tumulte pour Homme (Christian Lacroix)

Citrusové: Svěží, šťavnaté vůně s výraznou citrusovou složkou (pomeranč, bergamot, citron, limeta). Patří sem dámské i pánské vůně, často také bývají citrusové parfémy označovány jako unisexové, tedy vhodné pro obě pohlaví. Citrusové tóny se kombinují např. s dřevitými, kořeněnými či květinovými.

Příklady:

• O-Zone (Sergio Tacchini), CK One (Calvin Klein), Escale a Portofino (Christian Dior)

Kožené: Speciální kategorie zahrnující vůně, v nichž jsou patrné složky imitující vůni kůže. Patří sem pánské vůně (často s tóny kadidla, tabáku, dřev) i dámské (kombinace s květinami nebo chyprovými tóny).

Příklady:

• Kelly Caleche (Hermes), Cabochard (Gres), Miss Balmain (Balmain)

Fougere (vůně kapradí): Výhradně pánská skupina s typickými složkami jako levandule a kumarin. První kompozice vůní z této skupiny, Fougere Royale (Královské kapradí) vznikla v 19. století.

Příklady:

• Guerlain pour Homme (Guerlain)

Chyprové (též cypřišové): Skupina byla pojmenována podle vůně Chypre značky Coty, vytvořené roku 1917 (parfumér François Coty se údajně inspiroval svou dovolenou na Kypru, francouzsky Chypre). Základními složkami chyprových vůní je větvičník (dubový mech), bergamot a labdanum, obvykle i pačuli. Jedná se o sušší, dřevité, elegantní vůně. Časté jsou kombinace chyprových tónů s květinovými nebo zelenými.

Příklady:

• Miss Dior (Christian Dior), Mitsouko (Guerlain), No.19 (Chanel)