Pro první jméno musíme sáhnout do poloviny 19. století, kdy se myšlenkou snadného spojování a rozpojování dvou částí zabýval Američan Elias Howe. „Automatický trvalý zapínač oblečení“ měl ovšem s dnešním zipem společného jen něco.
Francouzský zip z přelomu 19. a 20. století.
Jeho základem byly kovové sponky na protilehlých částech materiálu, které se k sobě přitahovaly a uvolňovaly pomocí vlněné šňůrky. Nápad si dal patentovat v roce 1851, ale neuspěl. Zřejmě i proto, že se víc věnoval vynalézání šicího stroje.
O trochu víc se zip zdařil Whitcombu Judsonovi, který patent získal v 90. letech 19. století. Ten jeho už se dnešnímu zipu docela podobal. V popisech, které přikládal k žádosti o patent, se takřka poeticky mluví o protilehlých samčích a samičích prvcích.
Působením jezdce do sebe „samčí čepy“ a „samičí zásuvky“ zapadají, a obě strany tak spojují. Judsonův zavírací zámek, jak mu říkal, ještě trpěl mnoha mouchami, o jeho váhavé přijetí se zasloužily zejména vysoká cena a sklony nečekaně se rozevírat.
Reklama na britskou obuv Zippety pochází z roku 1948.
Přesto Judson výrobu rozběhl, údajně tak chtěl vyřešit nudné, obtěžující a pro záda bolestivé zapínání vysokých bot, pro něž svůj vynález mínil.
Universal Fastener Company, společnost, která za tím účelem vznikla, se časem z Chicaga přestěhovala do Hobokenu v New Jersey.
A tam do ní v roce 1906 nastoupil jako hlavní konstruktér švédsko-americký inženýr Gideon Sundback. Třetí ze jmen spojených s historií zipu.
Vyhrál vrčivý zvuk
Právě Sundback je považován za muže, který zipu dal moderní podobu. Vyšel z Judsonova základu a dál na něm pracoval několik let. I on musel mimo jiné bojovat s tendencí zipu k nečekanému samovolnému otevírání, ale nakonec uspěl.
Tři otazníky
|
Jeho Hookless Fastener No. 1 už vykazoval všechny náležitosti zipu, jak jej známe dnes. Každý z kovu vyražený zub měl na vrcholu kónický hrot a na spodku jamku. Zuby na jedné straně byly proti těm na protější straně o polovinu posunuty, při pohybu jezdce tak do sebe obě strany hroty a jamkami zapadaly.
Navíc Gideon Sundback natolik zvýšil počet zubů na centimetr, že k sobě těsně přiléhaly, a bránily tak vyklouznutí hrotů z jamek. Jezdec přes ně mohl spolehlivě jezdit. Systém propletených zubů Sundback vyvinul v roce 1914, tři roky nato získal patent a navíc navrhl i stroj, který by jeho separable fastener vyráběl. Ano, fastener od anglického fast: pevný, rychlý.
Slovo zip se objevilo až v roce 1923. Firma BF Goodrich, dnes známá jako výrobce pneumatik, tehdy Sundbackův fastener začala všívat do gumových bot. A vrčivý zvuk, který při zavírání a otevírání vydával, firmu inspiroval k novému názvu. Krátké a stručné zip se ujalo, ostatně šanci proti němu nemá ani české zdrhovadlo.
Na míru pro muže
Zpočátku se zip používal jen na botách a sáčcích na tabák, za první světové války posloužil leteckým uniformám. Až během 30. let se ho zmocnil oděvní průmysl, i když nejdřív na oblečení pro děti, kterým nahradil pro ně nešikovné knoflíky a tkaničky.
V roce 1937 vyvrcholila vášnivá bitva mezi zipem a knoflíky, přesněji kovovými cvočky na pánských džínsech. Vyhrál zip, který módní tvůrci označili za mnohem pohotovější. Díky němu se pánové spěchající za úlevou mohli vyhnout „neúmyslným a trapným rozpakům“, jak tvrdil časopis Esquire.
Když zip posléze ovládl i pánské bundy a záhy dámskou módu, bylo jasné, že už ho nic nezastaví.
