Ještě naskočí do nedělního utkání s Plzní, aby se rozloučil alespoň s fanoušky, kteří budou moci, byť v omezeném počtu, na Městský stadion v Ostravě přijít. A fajront!
„Věk bohužel zastavit nejde a moje zdravotní stránka byla na fotbal špatná už minulou sezonu,“ řekl srdcař, který je se 41 góly druhým nejlepším střelcem české reprezentace. „Po jakékoliv delší zátěži cítím achilovky, kolena. Můj stav po dvaadvaceti letech, kdy jsem poprvé na Bazalech hrál ligu, už není takový, abych mohl pokračovat.“
Fotbalista Baroš končí kariéru. Zdraví už mi nedovolí pokračovat, řekl |
Kdy jste se rozhodl, že skončíte?
Dozrávalo to ve mně poslední dobou. Na podzim jsem byl dva měsíce mimo. V zimní přípravě jsem něco odtrénoval, ale přišel zánět zase ve druhé achilovce. Když jsem začal znovu trénovat, prasklo mi v lýtku... Teď jsem zase tři týdny vydržel makat, ale ty achilovky cítím. Vnímám, že už naplno trénovat nedokážu, že už se nemohu dostat do nějaké formy.
Neuvažoval jste, že ukončíte kariéru až po nynější pandemii koronaviru, abyste se mohl rozloučit před stadionem plným diváků?
Pořád nikdo neví, kdy se fanoušci budou moci v plném počtu vrátit. A protahovat kariéru jen kvůli tomu nemá smysl, protože zdravotně to už nejde.
Marek Jankulovski se na Bazalech loučil v benefičním zápase. Neuvažujete o něčem podobném?
Nějaká myšlenka tam je, ale nejde o nic konkrétního. Jen těžko jde něco vytvářet, organizovat, když nevíte, co s ohledem na koronavirus bude, zda bude možné naplnit stadion třeba příští rok v létě. Nemohu dopředu spekulovat.
Skončíte úplně, anebo si někdy půjdete zahrát třeba za Vigantice, kde jste vyrůstal?
Ve Viganticích ta možnost je. Vše však bude záležet na mém zdraví. I Vigantice už hrají 1.A třídu, což není jen okres. Uvidím, ale slíbil jsem jim, že za ně nějaký ten zápas odehraji.
Majitel Baníku Václav Brabec vám nabízí, abyste výhledově pracoval pro Baník. Přijmete jeho nabídku?
Všechno je teď pro mě čerstvé. Budu si muset chvilku dát od fotbalu pauzu. Byl jsem v něm celý život, takže teď si vše musím utřídit a začít budovat něco nového. K Baníku mám zvláštní vztah a ta možnost, že se do něj jednou vrátím v jiné roli, je. Teď to však není nic konkrétního.
Jaké je vaše ohlédnutí za bohatou kariérou?
Uteklo to strašně rychle... Pamatuji si, jak jsem poprvé na Bazalech v roce 1998 střídal Petra Samce. Od té doby se stala spousta věcí. Splnila se mi přání, která jsem měl jako malý kluk. Chtěl jsem do vysněné Anglie, do nároďáku. A i nějaké úspěchy jsme měli.
Přesto, mrzí vás hodně, že s Baníkem jste žádnou velkou trofej nezískal?
Každý hraje pro to, aby něco dokázal. Baník je pro mě srdcovka. Samozřejmě je škoda, že s Baníkem jsem osobně žádnou soutěž nevyhrál, to je bez debat.
Prošel jste výbornými kluby, uspěl jste v reprezentaci. Kterou etapu svého fotbalového života stavíte nejvýše?
Každá měla něco do sebe. Když jsem začínal v dorostu Baníku, přál jsem si nastoupit do ligového utkání. Postupně jsem myslel výše – třeba dostat se do Anglie, kde jsem hrál v jednom z historicky nejlepších klubů a dokázali jsme vyhrát Ligu mistrů. Spoustu zápasů jsem odkopal za nároďák. Fantasticky jsme si vedli na Euru 2004 a byla škoda, že jsme ho nevyhráli. Později přišel přestup do Turecka. Z toho jsem měl zprvu trochu strach, ale bylo to nakonec nádherných čtyři a půl roku mého života, z osobního i fotbalového pohledu.
OBRAZEM: Úspěšný, populární, štědrý i nepříčetný. Jaký byl Baroš fotbalista |
A co francouzský Lyon, s nímž jste získal dva tituly?
Také tam to bylo zajímavé. Šel jsem za trenérem Houllierem, který mě vedl v Liverpoolu. Ale v Lyonu tehdy dorůstal Benzema, takže jsem po dvou měsících věděl, že prosadit se přes něj nebude jednoduché. Po první sezoně v Lyonu jsem tak s manažerem hledal řešení, co dál, a nakonec jsem odešel právě do Istanbulu.
A jak hodnotíte svůj návrat do české ligy?
Ten mám rozdělený na několik částí. Když jsem se podruhé vracel do Baníku, myslel jsem, že už v něm skončím, ale ještě dva roky jsem byl v jiných klubech (Mladá Boleslav a Liberec). Až pak díky panu Brabcovi (nynější majitel Baníku) jsem se znovu vrátil do Ostravy a jsem za to moc rád, protože končím vlastně doma.
Především fanoušci Baníku a lidé na Ostravsku vás milují. Vnímáte některé negativní reakce z jiných koutů republiky?
Mám spoustu fandů po celé republice, ale je to rivalita. Stejné to je v Anglii a Turecku. Na hřišti během devadesáti minut nechám vše. Ti, co mě znají mimo hřiště, se diví, že dokážu být takový rapl, a říká mi to i moje paní. Ale tak jsem hrál celou kariéru. Nějakou zlobu vůči sobě ale necítím, i když asi je. Nevnímám ji.
Jde podle vás Baník nyní správným směrem?
Baník prožil smrt. Nebýt pana Brabce, tak už asi není v takové kondici a formě jako nyní. Jde správnou cestou, i když to není jednoduché. Tým se tři roky do poslední chvíle rval o záchranu a teď všichni čekají, že bude hrát poháry.
Vidíte v současném kádru nějakého svého nástupce?
Kádr se musí poskládat, ale dorůstají mladí kluci, kteří sem patří. Baník má dobře našlápnuto a jen doufám, že v tom, jak má vše nastavené, bude pokračovat. Teď byl dvě sezony v první šestce. Nadstavba nám sice loni ani letos nevyšla, jak bychom si přáli, ale ti mladí hráči aspoň získají zkušenosti. A třeba příští sezona už může být úspěšná.
