„Na konci loňského roku se nám podařilo podepsat nájemní smlouvu na dvouhektarový areál bývalých rybích sádek. Ještě v 50. letech minulého století tady bývala jako součást areálu alpská louka. Takže se dá říci, že se vlastně vracíme k původní rozloze. Návrat k louce by byl obtížný, proto jsme se rozhodli udělat z chovných nádrží vodní zahradu, jednu z největších v republice. Osázíme ji kolekcemi známých i méně známých vodních rostlin,“ říká správce zahrady Jiří Šindelář.
Ten jako zahradní a krajinářský architekt přišel před lety s nápadem, že někdejší bečovský krajinný klenot, na který se po válce zapomnělo, vzkřísí k životu. Vracet zahradě její dřívější prestiž začal v roce 2005. Založil spolek, který vykoupil bývalé šlechtické pozemky od města a lesáků, a pustil se do práce. A daří se mu. Teď má před sebou další metu. Plánuje, že v rybníčcích vodní zahrady by se pěstovaly rostliny místní i exotické.
„Voda v krajině ubývá. Zmizely mokřady, tůňky, malé rybníčky. Tím ale mizí i místní vodní rostliny. Na části nádrží bychom proto představili lidem sbírku takových vodních rostlin. Řada z nich je velmi cenných a ohrožených,“ vysvětluje Šindelář a vyzdvihuje, že v této oblasti zahrada úzce spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny.
Rostliny, které se tu budou pěstovat, by se jednou mohly do české přírody vrátit. Například v rámci rekultivací nebo při osazování nových vodních prvků. Lidé se ale budou moci pokochat i cizokrajnými kráskami. Například nejrůznějšími druhy leknínů či stulíků.
„Teď stojíme na samotném začátku budování zahrady. Myslím, že bude trvat tak pět let, než se rostliny rozrostou,“ odhaduje Jiří Šindelář. Podotýká, že prvním úkolem bylo naučit se, jak sádky obsluhovat.
„Protože nejsme rybáři, nevěděli jsme, jak vodu zadržet, jak ji připouštět. Celé jaro jsme řešili jen samotný vodní režim. Učíme se i to, jak mít v nádržích rozdílnou výšku hladiny, protože každá rostlina potřebuje něco jiného. Některé rostou na břehu, některé jsou zcela ponořené a jiné zvládají, pokud jsou zatopené do určité výše. Díky nádržím teď máme unikátní příležitost nasimulovat každé ideální podmínky,“ konstatuje.
Beaufortské alpinum
|
Velkolepý plán však nebude jednoduchý ani levný. Podle Šindeláře jdou ceny sazenic cizokrajných rostlin do tisíců, složitý bude i sběr a převoz místních rostlin z jejich přirozených stanovišť do Bečova. „Odhaduji, že nás to bude stát tak milion korun. Budeme se snažit náklady pokrýt z vlastních zdrojů. Ze vstupu, z pronájmu a podobně. Zahradu proto budeme budovat postupně,“ krčí rameny Šindelář.
Jednotlivé nádrže mají mezi sebou tří až čtyřmetrové pruhy zatravněné plochy. Lidé tak budou moci kolem nich volně procházet a kochat se pohledem na vodní krásu.
Jeden z mála rovinatých pozemků zahrady by měl zároveň sloužit jako zóna pro maminky s kočárky či malými dětmi. Vyhovovat by měl i méně zdatným či méně pohyblivým návštěvníkům. Nebudou chybět odpočinková místa s lavičkami a romantická posezení s výhledem na vodní plochu. Sádky budou tvořit i významný prvek k ovlivnění mikroklimatu v celém areálu a pomohou bojovat se suchem.
„Ještě do konce roku bychom chtěli na sousední nevyužívané slunné louce zřídit rosárium se sbírkou českých růží. Všechno už máme připravené. Novinka bude poctou známému českému šlechtiteli růží Janu Böhmovi z Blatné,“ dodává Jiří Šindelář.
