Poprvé se potkali na exhibici v Indian Wells.
„Oba jsme byli mladí, bylo to dávno před tvými grandslamovými tituly, nevím, jestli jsi v té době vůbec vyhrál nějaký turnaj,“ ohlíží se Šarapovová při společné konverzaci s Djokovičem na instagramu za jejich seznámením.
Nicméně srbský zelenáč ji udivil odvážným návrhem, že pokud ve smíšené čtyřhře prohraje, musí jej pozvat na večeři. „Okay, kdo je ten kluk? říkala jsem si,“ líčí Ruska, která v té době už měla na kontě wimbledonský titul.
Život a kariéra Šarapovové. Modelka, slavná vítězka, dopingová hříšnice |
V mixu ovšem neuspěla a Djokovič se hned hlásil o svou výhru: „Máme večeři, ještě dneska jdeme do japonské restaurace.“
Šarapovová nejprve nevěřila, že to myslí vážně. „Ty a já? Večeře? Dneska?“ rekonstruuje jejich dialog.
Přesto se nakonec společné jídlo uskutečnilo a Djokovič z něj odešel s cenným suvenýrem. „Vytáhl jsi starý fotoaparát Kodak a požádal číšníka, aby nás vyfotil. A já se cítila, jako bych byla na tuto večeři vydražena při aukci. Nepamatuji si, s kým jsme hráli, ale pamatuji si tu večeři a ten staromódní fotoaparát. Myslela jsem, že jsi fanoušek,“ směje se Ruska.
"I think you were fanboying."
@MariaSharapova recalls an early encounter with @DjokerNole.
#tennisathome https://t.co/k3fHr8avEj
Srbská světová jednička vzápětí lítostivě přiznává, že fotoaparát a s ním i onen historický snímek ztratila.
Z obou aktérů zmíněné příhody se za uplynulých 15 let stali jednak dobří přátelé, ale především mimořádně úspěšní sportovci. Djokovič dosud ovládl 17 grandslamů, Šarapovová pět.
Ruska už ale další nepřidá, neboť v únoru oznámila konec kariéry.
Tady je číslo, napište, vyzývá Šarapovová |
„Ten přechod je jiný, než jsem očekávala, hlavně kvůli věcem, kterým v současnosti čelíme a které jsou velmi náročné na psychiku,“ přiznává Šarapovová. „Během kariéry jsem navázala spoustu vztahů s lidmi a společnostmi, zajímá mě obchod, technologie, architektura, umění. Snažím se učit za pochodu,“ doplňuje.
„Své dny teď zažívám bez davů, lidí, poznání. Ačkoli velká část ze mě je připravena pracovat a dosahovat nových věcí, také vím, že jsem nováček ve všem, na co se zaměřím. Dosud jsem jen hrála tenis. Částí mé nové životní etapy tedy je prozkoumávání. Jedna z věcí, které jsem se naučila z první kapitoly, je, že postavit základy trvá mnoho let.“
Zranění nejsou jen překážka k překonání, byla jsem tvrdohlavá
Téměř celý dosavadní život zasvětila Šarapovová budování tenisové kariéry. V sedmi letech se přestěhovala z Ruska do Spojených států, kde se vypracovala v pětinásobnou grandslamovou vítězku, světovou jedničku, globální celebritu a úspěšnou obchodní značku.
Ale od chvíle, kdy po Australian Open 2016 dostala patnáctiměsíční trest za nález meldonia, se na nejvyšší úroveň nevrátila. I vinou četných zranění.
„Abych byla upřímná, v posledních letech jsem byla dost tvrdohlavá,“ nezastírá. „Kvůli zdravotním potížím jsem hodně trpěla, protože jsem si stále myslela, že jsou jen překážka, kterou mohu překonat, a že mohu být lepší.“
Hey @DjokerNole, do you think @MariaSharapova was tired of answering your questions? #NoleFam #SharaFamily https://t.co/GdIsSiBEij
A v současnosti jí bouchání raketou do míčů a dlouhé hodiny tréninku nechybí.
„Táta se mě zeptal, jestli nechci jít na soukromý kurt a zahrát si pár míčů. Odpověděla jsem jednoznačné ne,“ vypráví. „Jednou jsem před večeří šla na rotoped, jela jsem asi hodinu až na tepovou frekvenci 172. Ale říkala jsem si: Proč to vůbec dělám?“
Pod palbou Djokovičových dotazů také reflektovala svůj vyhlášený zápasový režim a na první pohled nepřístupné a nadřazené chování.
POHLED: Labužnice i lenoška. Tváře kontroverzní hvězdy Šarapovové |
„Když jsem jako malá přišla do Ameriky, byla jsem outsider. Vždy jsem měla trochu vlastní svět, byla jsem hubená, bledá, neuměla jsem moc dobře anglicky. Ale v tenise jsem měla potenciál a uvědomila jsem si, že kurt není místo pro přátelství. Chtěla jsem se opravdu soustředit, přišlo to ke mně přirozeně. Nebylo to nic, co bych pochytila a odkoukala po cestě. Byla jsem taková od prvního dne,“ vzpomíná Šarapovová.
„Tímto koncentrovaným přístupem jsem si vynahradila slabší fyzickou konzistenci a že jsem nebyla bůhví jaký talent. Všichni trenéři, se kterými jsem spolupracovala, věděli, že když jsme v den zápasu vyrazili z hotelu, tak do auta nastoupila jiná Maria než ta, kterou znali z tréninkových týdnů. Měla jsem sluchátka, nikdo nemluvil, vizualizovala jsem si herní plán a jak se vyrovnávám s nervy a tlakem.“
A v tom byla mimořádně dobrá. Vždyť i do tohoto neformálního povídání s kamarádem z branže se tak ponořila, že se loučila slovy: „Bylo to, jako bych se na hodinu vrátila ze sportovního důchodu.“
